Dvojí občanství a diskriminace
Zdá se mi ze ton debaty o dvojím obcanství se stává stále více a více neracionální. Je sice pravda ze nekterým státum nevadí, kdyz jeho obcane se hlásí k obcanství jeste nekde jinde, osobne ale nevidím dulezitý duvod proc by nekdo mel mít více nez jedno obcanství. Jsem také presvedcen ze kdyby Ceská vláda zmenila zákony a vrátila obcanství americkým Cechum ze pred vyslanectvím ve Washingtonu nebude zádná dlouhá fronta. Chápu ale vytrvalost a nadsení paní Fuchsové a jiných v jejich boji. Situace nás Americanů ceského puvodu je ale jenom malá soucást vetšího problému v polistopadové Ceské republice.
Zrejme jako nasledek ctyriceti let komunistickeho rezimu, xenofobie je v Ceské republice dost rozšírená. Cizinci z východu jsou bud "mafiáni" nebo "ménecenní", ti ze západu "nás tu chtejí poucovat" a jou bohatí coz "moc radi nemáme". A o tech jiné barvy se není treba ani zminovat. A tak není divu, ze na kazdém kroku se nejak diskriminují vsichni, kterí jsou trochu jiní. Zacalo to oficielním udrzením vzité komunistické cenové diskriminace, kdy cizinci platí více v hotelech, restauracích a v divadlech. Pak prišla privatizace a mnozí, nejen v hospodách, ale i ve vladních kruzích projevovali strach, aby "nás cizinci nevykoupili" a tak cizí investice se omezovaly. Není divu, ze pri restituci majetku zabaveného po roce 48, se okamzite vyloucili cizinci a obcane, kterí nemeli stálé bydliste v Ceské republice. Tím se meli vyloucit oni emigranti, kterí jeste meli obcanství, ale nezili v republice. Vzdyt oni jsou take jini a nakonec nikdo nemusel utíkat z komunistického rezimu, jak jednou prohlásil pan Dienstbier. Ze v mnohých prípadech ten majetek ve forme vil a domu zustal v rukou byvalych komunistických pohlaváru, to snad nevadí, protoze oni nejsou tolik jiní. Tu druhou podmínku restituce pozdeji Nejvyšší soud zrušil. Samozrejme pri rozhodování komu nechat precíst, co o nem nashromazdilo Stb se okamzite cizinci také vyloucili.
Nebylo potom divu, ze kdyz se jednalo o ceském obcanství, ze se kazdému líbila ta zásada výlucnosti,. to jest ze ceský obcan nesmí mít zádné jiné obcanství. Uplatnovat se to dalo ale tezko. Vzdyt kazdý emigrant, který se usadil jinde nez ve Spojených státech a výslovne se nevzdal ceského obcanství si ho udrzel i za komunistického rezimu. Kdyby potom demokratická vláda chtela vzít obcanství vsem temto emigrantum, byla by to asi velká ostuda. Tem, kterí zijí v USA, se nic brát jiz nemuselo, protoze obcanství ztratili podle mezinárodní smlouvy podepsané jeste pred válkou. A tak máme uplne nesmyslnou situaci, kdy zákon nedovoluje dvojí obcanství, ale tisíce bývalých uprchlíku dvojí obcanství má. A aby celý ten zmatek byl ješte vetší, v dnešní vláde sedí dva ministri s dvojím obcanstvím. Nikdo se zrejme neptá, jak pri mezinárodních vyjednáváních vyjadrují svojí loyalitu.
A tak nejde o obcanství pro americké Cechy, ale o konec diskriminace. Kdyby se vrátil majetek ukradený komunistickým rezimem kazdému, komu kdysi patril, kdyby si kazdý mohl koupit byt ci domek v Ceské republice, jako muze v jiné zemi, kdyby platily jedny ceny pro kazdého, at je cerný, bílý nebo obcan toho ci jiného státu, asi by se o tom obcanství tolik nedebatovalo a nebylo by tolik petic a stízností kongresu. Není zádným tajemstvím ze následky diskriminace obycejne nenesou jenom ti, kteri jsou diskriminovani, ale také ti kterí diskriminují. Nepochybuji o tom, ze Ceská republika by dnes byla bohatší, kdyby se nebránila tolik zahranicním investicím, kdyby nechala svoje bývalé obcany doma investovat a vyuzila jejich styku a pozic v cizine k pozitivní lobby. Jiste i cizinecký ruch, hlavní zdroj valut, by také rostl pri menší diskriminaci.
Troy N.Y.
