Britská politika: obyčejní lidé se zasazují o své zájmy
Právě v době, kdy mnozí novináři dospěli k závěru, že je politika mrtvá, že se proměnila jen v marketingovou manipulaci a obojaká vyjádření představitelů politických stran, začíná se politika znovu rodit mezi obyčejnými lidmi, napsal v týdeníku Observer Andrew Marr.
Obyčejní občané bez vlivu, černí, bílí a asijští Britové vyvíjejí nátlakové akce proti soukromým podnikům, proti místním úřadům a bankám a vítězí v nich.
Je to docela neznámé hnutí, v jeho čele nestojí známé osobnosti a nemá žádnou konkrétní ideologii. Minulý týden otevřelo toto hnutí svůj Národní institut.
Ohnisko hnutí je ve východním Londýně, v jeho nejchudších čtvrtích, v ekonomicky stagnujícím Liverpoolu, v Sheffieldu, ve Walesu a v Bristolu. Usiluje o vybudování aktivní občanské civilizace v nejchudších oblastech Velké Británie. Zatím zaujalo svou činností více než 100 000 lidí. Předložilo své požadavky soukromým podnikům i poslancům parlamentu. Poskytlo školení více než 500 místních předáků. Hnutí existuje už deset let - a říká si "community organising". Vyzývá k aktivitě obyčejné lidi.
O minulém víkendu uspořádalo 50 představitelů tohoto hnutí pochod do londýnské čtvrti Canary Wharf. Požadovalo, aby Financial Services Agency, agentura pro finanční služby, zabránila tomu, že banky uzavírají své odbočky v oblastech, které postihla hospodářské krize anebo ve vesnicích, které jsou izolovány od větších měst velkými vzdálenostmi.
Průkopníkem tohoto hnutí byl americký kriminolog Saul Alinsky, který začal v třicátých letech zkoumat v chicagských slums, proč je mezi mladíky španělského původu tak silně rozšířena kriminalita. Usoudil, že hlavním problémem je to, že tito mladí lidé nemají moc. Opustil své dosavadní zaměstnání a zorganizoval komunitní akci, ve spolupráci s katolickými kostely, do nichž tito mladí lidé španělského původu chodili.
Bývalý sociální pracovník Neil Jameson importoval v roce 1990 tuto myšlenku ze Spojených států do Británie. Má však také britské kořeny.
Dosud existuje v Anglii a ve Walesu šest takovýchto organizací. Na rozdíl od politických stran jsou těsně spojeny s nejrůznějšími církvemi.
Hnutí je agresívně politické a velmi ctižádostivé. Otevřeně požaduje rozhodnutí od poslanců, členů komunální samosprávy a přímo konfrontuje řadové občany s organizacemi a institucemi, které svými rozhodnutími ovlivňují jejich život.
Při jedné z prvních akcí v roce 1991 donutili aktivisté spořitelnu Bristol and West Building Society, aby poskytla jedno procentu svých zisků místním bezdomovcům, aby pozměnila svůj postoj vůči lidem, kteří se náhle dostanou do potíží a nemohou splácet hypotéku a aby zreformovala svou praxi vůči tzv. "zakázaným čtvrtím", jejichž obyvatelům odmítala poskytnout hypotéky.
Stovky aktivistů se dostavily na výroční podnikovou schůzi této spořitelny. Jedné soboty stovky aktivistů zablokovaly podobčky spořitelny tím, že se v celé řadě z nich mnoho aktivistů dožadovalo zároveň otevření nových kont. Nyní je spořitelna Bristol and West jedním z nejštědřejších dárců na dobročinné účely: zvýšila svůj charitativní rozpočet o 119 procent.
V Severním Walesu se vzbouřili místní lidi proti podniku Deeside Aluminium, který působil 24 hodin denně velký hluk. Vyhledali si amerického majitele firmy v New Yorku a předložili mu ve Spojených státech své protesty. Přesvědčili místní komunální úřady, aby zpřísnily podmínky provozu a hluk je nyní odstraňován.
Ve čtvrtích uprostřed Londýna, postižených nezaměstnaností, se aktivistům soustředěnou kampaní podařilo přesvědčit stavební firmy, aby najímaly místní pracovní síly. Bylo dohodnuto, že 15 až 20 procent stavebních dělníků bude místních. Kostely a mešity otevřely náborové kanceláře, poskytly stavebním firmám 250 uchazečů a poslaly 300 lidí do vyškolovacích kursů.
Během posledních deseti let zaznamenaly tyto místní organizace úspěch ve více než 100 různých akcích. Aktivisté poukázali na nebezpečné parky a hřiště, na továrny, ekologicky znečišťující své prostředí, , na ilegální skládky, na prodejce narkotik a na špatné služby v supermarketech. Nejdůležitější je ale, zdůrazňuje Jameson, že akce pro nápravu něčeho dávají lidi dohromady a znovu vytvářejí mezi nimi kontakty, vytvářejí komunity.
Zásadním textem je kniha In Defence of Politics, Na obranu politiky, od Bernarda Cricka. Toto dílo od životopisce George Orwella hlásá agresívní radikalismus, jehož kořeny vycházejí z komunit. Jádrem je myšlenka, že lidé naleznou sami sebe, když o něco společně usilují.
