Proč v Čechách nefunguje kapitalismus?
Páteční Britské listy uveřejnily zajímavou úvahu pana Paříka na téma "proč nefunguje v Čechách kapitalismus". Názor pana Paříka mi připadá trochu zjednodušený, a proto bych rád přispěl svoji troškou do mlýna.
Zaujala mě už věta " Domnívám se spolu s Táňou [Zajícovou], že lze považovat správnost pravicové teorie za experimentálně dokázanou, třeba výkonem hospodářství amerického." Tato věta je sice jako vystřižená z našich "politicky správných" novin, ale není z ní vůbec jasné, co s čím pan Pařík srovnává. Dává-li do protikladu tržní ekonomiku a reálně-socialistické centrální plánování, plně s ním souhlasím (i když nevím, proč pak používá slovo "pravicová teorie"). Chce-li však srovnávat různé ekonomiky vyspělého světa, pouští se na velmi tenký led. Americká ekonomika má jiné rysy než třeba ekonomika japonská, (západo-)německá, švýcarská nebo norská. Možná je "pravicovější", není však výkonnější (viz např. údaje Světové banky). Ale to je námět na samostatnou diskusi.
Bez ohledu na své odlišnosti stojí všechny tyto ekonomiky na stejných základech. Napadne-li vás "tržní ekonomika", máte samozřejmě pravdu. Jenomže tržní ekonomika je i v Řecku, Turecku nebo v České republice, a pečení holubi v těchto zemích do huby nelétají. Musíme se podívat trochu pod pokličku. Co chybí Řecku ve srovnání s Irskem? Čím disponují Slovinci a my nikoliv? Co třeba:
1. podnikatelské (a nejen podnikatelské) klima založené na konkurenci (přinejmenším pro domácí subjekty), poměrně snadný vstup do podnikání pro začínající firmy
2. dobrovolné dodržování zákonů, smluv a závazných pravidel, podpořené samozřejmě fungujícím "umravňujícím" aparátem (soudy, policie)
3. ochrana majetku, a to zejména ochrana majetku těch "menších"
4. společenské klima podporující aktivitu, "podnikavost", investice a úspěch (nejen finanční)
5. občanská důstojnost, rovnost před zákonem, slušné ocenění za práci, dostupnost vzdělání, státní aparát sloužící občanům a ne naopak.
Možná vás překvapuje, že jsem do svých podmínek nezavedl často skloňované liberální modly, "soukromé vlastnictví" nebo "nízké daně". Mám pro to dva důvody. Především, obě tyto podmínky vyplývají z mých pěti bodů. Bez převažujícího soukromého vlastnictví není možné zajistit konkurenční prostředí (bod 1) a příliš vysoké daně zase ničí podnikavost (bod 4). A kromě toho, ve spoustě států převažuje soukromé vlastnictví při nízkých daních a přesto je jejich ekonomika k pláči, stačí se podívat do Afriky nebo Jižní Ameriky. Naopak konkurenčně založená ekonomika přežije nějaký ten státní podnik a rozumně vyšší daně (příkladem může být Německo s Volkswagenem).
Ale vraťme se k České republice. Jakkoliv naši politici nejrůznějších barev (zejména modré) tvrdí, že u nás zakořenila tržní ekonomika, podle uvedených pěti kriterií jsme na tom velmi špatně. Udělejme si malou inventuru.
1. konkurenční klima
Tento bod považuji za klíčový, a právě v něm selháváme nejvíce. Částečně proto, že to máme odjakživa v povaze, ale v tom se asi příliš nelišíme od Rakušanů nebo Italů, takže to není omluva. Podíváme-li se na úroveň menších firem a na obory, kde konkurence je (třeba prodej počítačů nebo cenová válka na poli mobilních telefonů), musíme dojít k závěru, že ani Čechům není "competition" cizí. Malý, a často i velký privátní sektor funguje velmi dobře. Bohužel, ta část ekonomiky, která má cokoliv společného se státní mocí (zakázky na centrální nebo obecní úrovni, státem garantovaný monopol), je nakažená rakovinou. Všichni známe zmanipulované veřejné zakázky (nedávno jsem se jedné účastnil - v roli kořena, samozřejmě) nebo dosazování politických kámošů na klíčová místa v rozhodujících podnicích. Minulá vláda dosadila své lidi do Telekomu, Komerční banky, Unipetrolu, OKD atd. Tehdejší opozice tuto úděsnou praxi právem kritizovala, a když vyhrála volby, udělala to samé - místo aby na tato místa jednoduše vyhlásila konkurzy (mám na mysli skutečná výběrová řízení, ne frašky).
2. dodržování pravidel a vynutitelnost práva
O tom už bylo napsáno mnoho. Já jenom dodám, že pokud dokonce i soudy přijímají úplatky, patříme někam k Senegalu. Že se tak opravdu děje, vím od tří svých známých, kteří nezávisle na sobě v posledních letech zařizovali firmu (v Praze). Chcete mít zápis v obchodním rejstříku místo za půl roku už za čtrnáct dní? Taxa je 5000 korun, zkušený právník vám to diskrétně a na své riziko zařídí, vždyť "má kontakty". Všichni to vědí. Přitom stačí tak málo: evidovat, v jakém pořadí žádosti na obchodní soud došly, a vyřizovat je v tomto pořadí. Bez výjimek. A je po úplatcích.
3. ochrana majetku, zejména "menšího"
Na vysvětlenou, ochrana většího majetku je samozřejmě také důležitá, ovšem velký majetek se zpravidla dokáže ohlídat sám a často i rozmnožit na úkor toho menšího. To jsme ostatně viděli, když byli zcela beztrestně okradeni drobní akcionáři firem nebo fondů těmi většími nebo dokonce pouze správci svého majetku. I dnes si musíte dávat pozor, aby vás neokradla cestovní kancelář, pojišťovna, firma stavící váš byt a podobně. Pokud k tomu totiž dojde, máte naprosto minimální šanci získat svůj majetek zpátky, a to i tehdy, pokud se ti, kteří vás okradli, válejí v penězích.
4. podnikavost, aktivita, ochota investovat a uznání úspěchu
Myslím, že v tomto bodě nelze české společnosti mnoho vytknout. Lidé jsou samozřejmě různí, ale stačí se podívat kolem sebe, a hned to zlepší náladu.
5. lidská a občanská důstojnost
Ani zde na tom nejsme špatně. Dokonce i často kritizovaný státní aparát funguje docela dobře, pokud se díváme na jeho dolní patra. Bohužel, o jeho vrcholu škoda slov.
Když to shrnu, nic moc, tak tři mínus. "Žiješ z podstaty, ale kdyby ses snažil, měl bys na lepší známku", řekla by souška učitelka, "stačí chtít a výsledek přijde sám".
Dneska nás nikdo neokupuje, nikdo nám neříká, koho máme volit nebo jak se máme chovat. Dokonce i nadnárodní monopoly a jiná strašidla nás v tomto ohledu nechávají na pokoji. Tak co nám brání v tom, abychom si zařídili fungující ekonomiku? Popravdě řečeno, nevím. Nabízím několik hypotéz. Možná jsou správné, možná nikoliv, nevyhrazuji si právo ani na úplnost, ani na přesnost. Posuďte sami.
Nevíme. Jinými slovy, spoustu lidí je ochotno "utáhnout si opasky" nebo "hejbnout kostrou", ale soustředí se v dobré víře na kritéria, která jsou pro hospodářskou prosperitu nepodstatná, jako je "pravicovost", "disidentská minulost" nebo vzhled kandidáta, místo aby dali přednost kompetentosti, alespoň elementární poctivosti a úspěšným výsledkům.
Víme, ale nechceme. Neboli rozhodující části lidí současný stav vyhovuje. Vždyť se zase nemáme až tak špatně. Kdo se vyzná, ten se má přece dobře a může být "úspěšný". A Evropa nebo svět nám do toho nemají co kecat. Prostě myslíme jinak.
Víme, chceme, ale je nám to jedno. Nějak to dopadne, přijali nás do NATO, tak jako tak se nakonec necháme přijmout do Evropské unie. Zvolíme ty, kteří nás nechají na pokoji a prominou nám drobné podvůdky, a my jim za to promineme podvůdky větší.
Víme, chceme, není nám to jedno, ale nemůžeme (se prosadit proti stávající moci). Tuto variantu uvádím pouze pro úplnost. Jeden člověk skutečně nemůže, ani tisíc lidí nemůže, ale kdyby do této kategorie spadala podstatná část národa, vypadá to tu dnes jinak.
Manipulace. Jistá část sdělovacích prostředků zcela vědomě zkresluje pravdu a servíruje "čistý liberalismus" nebo "pravicovost" jako jedinou správnou cestu, a tak ovlivňuje podstatnou část populace. Já vím, nemám rád spiklenecké teorie, ale trochu mě zaráží, že noviny se zahraničním majitelem (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, mnohé regionální noviny) jsou výrazně pravicovější, než noviny českých vlastníků (Právo, Slovo, Hospodářské noviny). Dokonce jsem (od jednoho novináře) slyšel, že byl šéfredaktor bulvárního deníku Blesk vyměněn proto, že nový německý majitel chtěl, aby byl tento list pravicovější (ne že bych věřil všemu, co mi kdo řekne, ale ono to tak nádherně zapadá do celkové mozaiky). Nikdo soudný asi nemůže popřít, že to, co většina sdělovacích prostředků provozuje proti Zemanově vládě, není nic jiného než štvanice, ve které v neustálém povyku zcela zanikají skutečné chyby vlády, které by si kritiku zasloužily (pro zahraniční čtenáře uvádím některé těžce kritizované "chyby" vlády: vláda zasedala jednou v deset večer, ministři říkají o určitém tématu každý něco jiného (před hlasováním vlády), někteří ministři jsou v důchodovém věku atd.).
Před pár lety jsem měl hypotézu, že lidé v Čechách konečně pochopí, že je něco špatně v okamžiku, kdy bude slovenská koruna stát více než jednu korunu českou. K tomu již nakrátko došlo (loni na jaře), a mé předpoklady se nesplnily. Od té doby se stalo mnoho věcí, například reálná hodnota průměrného maďarského a polského platu překročila českou úroveň (viz např. Lidové noviny 13.11.). Probudíme se, až nás předeženou Estonci, nebo si budeme muset počkat až na Rumuny a blanické rytíře?
