Vážný konflikt v Evropské unii: Německo a Francie chtějí Británii vnutit centralizované, vysoké daně
Když nedávno zvítězili v německých volbách sociální demokraté, Britové se nenadáli, že namísto intenzívnější spolupráce s labouristům politicky blízkou německou vládou dojde ke konfliktu.
Německý ministr financí Oscar Lafontaine, který má dosti silně levicovou minulost, vyjádřil názor, že jednotná Evropská unie musí znamenat, že budou v celém jejím prostoru platit jednotné daně.
Tento názor nyní podporuje i socialistická Francie.
Pro Británii je to velký problém. Daně z příjmu, podnikatelské daně i daň z přidané hodnoty jsou celkově v Británii podstatně nižší než daně v ostatních evropských zemích, zejména ve Francii a v Německu, které neprošly restrukturalizací sociálního zabezpečení, jakého byla Británie svědky za vlády Margaret Thatcherové.
Británie má dosti podstatnou výhodu, že má nižší daně, než ostatní západoevropské země. V Německu i ve Francii se podniky potácejí pod vysokým daňovým břemenem a některé z nich přesunuly své továrny do Británie, aby vysokým daním ušly.
Německo a Francie považovaly vždycky nízké britské daně za nekalou podnikatelskou soutěž. Nyní se Lafontaine snaží Britům vnutit evropské vysoké daně.
Britský ministr financí Gordon Brown přicestoval do Bruselu na pravidelné měsíční jednání ministrů financí EU. Dověděl se tam, že německý ministr financí Oskar Lafontaine chce zrušit právo veta jednotlivých členských zemí EU a Británii vnutit standardní, vysoké evropské daně většinovým hlasováním členských zemí Evropské organizace!
Jak napsal britský deník Guardian, evropské vyhlídky Británie začínají být velmi špatné. Jednou alternativou by byl postoj thatcherovské tvrdohlavosti, a opakované trvání na právu veta, druhou alternativou je grandiózní plán stále těsněji integrované Evropy, kde bude všechno určovat Brusel, od daní až po sociální politiku.
Okamžitá reakce britského ministra financí Gordona Browna byla velmi záporná. Uvedl: "Všichni vědí, že návrhy daňových změn musejí být přijaty jednomyslně. Jde o změnu, která by musela být jednomyslná, musela by ji schválit Británie. A to se prostě nestane."
Šéf Konzervativní strany, William Hague, doporučil britské vládě, ať se "v žádném případě nepřizpůsobuje agendě, podle níž by byly britské daně určovány v Bruselu. Daňová konkurence je zdravá. Chceme být v Evropě, nechceme, aby nám Evropa vládla."
Německo a Francie, v přípravě na rozšiřování EU do střední Evropy, připravily dokument, v němž se praví: " Budeme usilovat o silnější koordinaci hospodářské politiky zejména v rámci 11 zemí, které přijmou novou měnu "euro" , o rychlejší pokrok při harmonizaci daní a o utvoření skutečného evropského sociálního modelu."
Oskar Lafontaine konstatoval: "Je jasné, že jak se EU rozšiřuje, nemůžeme o všech podrobnostech pořád diskutovat na základě principu jednomyslnosti".
Francouzsko-německá dohoda a jejich pevná shoda o daňové harmonizaci ochromila britské naděje využít blízkých styků s německými sociálními demokraty k vytvoření třetího člena tradiční francouzsko-německé aliance.
Činitelé britského ministerstva financí byli zděšeni francouzsko-německým návrehm, že by Británie mohla zůstat mimo zónu "eura" a že by si mohly Francie a Německo sami zharmonizovat daně a další politiku podle libosti.
Jan Čulík
