Britské listy

Cervencový výrok predsedy vlády M. Zemana, ze "v diskusním foru by meli být lidé, kterí tuto (cesko-nemeckou) deklaraci podporili. Sudetonemecký Landsmannschaft k organisacím, které podporily tuto deklaraci, rozhodne nepatril. A podobne jako z nasí strany tam nejsou komunisté nebo republikáni, nevidím duvod, proc by tam z nemecké strany mel být Landsmannschaft" jak se patrí rozceril hladinu cesko-nemeckých vztahu. Na nemecké strane zástupci politických stran a organisaci ruzných smeru témer jednotne ostre kritisovali M. Zemana, ze "prirovnal sudetonemecký Landsmannschaft (SL) k ceským republikánum a komunistum". Za zmínku stojí vyjádrení kanclére Kohla, "ze si pri nejblizsí prílezitosti "podá" kolegy z Prahy za jejich urázky" (Slovo 6.8.98), dále výrok Wolfganga Gerhardta, predsedy FDP, koalicního partnera CDU-CSU, který oznacil Zemanovy výroky za "neodpovedné plácání" (Slovo 5.8.98) (jen pro porádek: M. Zeman je predseda vlády sousedního státu). O celé serii podobne zamerených prohlásení zejména z kruhu nemecké sociální demokracie referuje J. Loewy v LN 6.8.98. (Nemecká prohlásení jsou citována z prazských novin, za presnost prekladu nemohu rucit! J.T.)

V ceském tisku se objevilo celé spektrum názoru od prísné kritiky Zemana az po jeho podporu, pri cemz se zdá, ze kritiku bylo více. Názor, ze "Tezko odpoustet hulvátství, s jakým Milos Zeman srovnal Sudetonemecké krajanské sdruzení s ceskými komunisty ci republikány, a jeste tezsí je odpustit hulvátství tuplované, s nímz odmítl omluvu" (P. Sustrová, "Kdo hází klacky pod nohy", LN 6.8.98.) je typickým príkladem pro tuto skupinu. Na opacném polu stojí P. Machácek, tajemník "Kruhu obcanu CR vyhnaných v roce 1938 z pohranicí", podle nehoz "nemecké vládní strany zatím vzdy podporovaly vsechny pozadavky SL. Nasi predstavitelé si to vzdy nechali líbit a jednali spíse lokajsky" (LN 13.8.98) a vedle neho spisovatel P. Kohout, který ve svém pozoruhodném clánku napsaném na zádost redakce deníku Die Welt ( ve stejný den 11.8.98 vysel i v LN) m.j. soudí, ze " Vinu na novém rozdrázdení vásní nesou predevsím militantní sudetstí Nemci...Hrozby jako Uzavreme Vám cestu do Evropské unie!, pri nichz se dokonce uzívá Hitlerovo milované oznacení Tschechei, znejí práve z této strany - i pro mé smírlivé ucho - naprosto nesnesitelne..." A jeste hlas lidu: J. Suster, 48 let, zámecník z Pardubic: "Já jeho (M. Zemana) výrok nepovazuji za urázku. Pokud jsem dobre cetl, proste vyjádril výhrady k úcasti jedné ze stran, které s deklarací nesouhlasily na jednáních, a to není urázka. Nepatrím k Zemanovým stoupencum, ale v tomto prípade si cením jeho prímosti, byt mozná z pohledu politiku nebyla diplomatická." (Slovo 7.8.98)

Pan Suster cetl dobre. M. Zeman nikoho k nikomu neprirovnával; do mnoziny charakterisované odporem k deklaraci se SL zaradil vedome sám. To, ze v té mnozine jsou i KSCM a republikáni, ale také i jednotlivci z CSSD, jak si správne vsiml F. Mozís (Slovo 14.8.98), melo SL vést spíse k úvaze, zda by nemel své stanovisko prehodnotit.

Tato malá politická erupce byla asi docela uzitecná. Témer jednotná a nedvojsmyslná reakce nemecké strany na necekane "opovázlivý" výrok ministerského predsedy malého státu, jehoz obcané se prece naucili behem 46 let totalitních rezimu prímo ci neprímo rízených velkými mocnostmi nevmesovat se ani do svých vlastních zálezitostí, dává ceské strane realistickou predstavu o podstate soucasných cesko-nemeckých vztahu.

Hlavní starostí Zemanových kritiku je prevázne obava, ze jeho výrok muze ztízit ci dokonce znemoznit vstup CR do Evropské unie. Bohuzel situace na této "fronte" nápadne pripomíná soucasné vztahy cesko-nemecké. Jen pokud bude CR stále ustupovat, budou i zde vztahy tak ríkajíc nezkalené. Ale nejprve: mohl by vstup do EU opravdu být jakousi "zivou vodou" pro ceské hospodárství? Mozná, ale rozhodne ne za soucasných podmínek. Amatérsky rízená CR je vedena na snure úredníky EU, aniz by vedela, zda a kdy podmínky vstupu do EU splní, pri cemz EU splnení techto podmínek muze sama vedome ci nevedome ztezovat ci podmínky menit. A není dnes vubec jasné, jaké definitivní podmínky bude klást EU, az se vstup CR stane opravdu aktuální. Tak na pr. spolkový kanclér H. Kohl ujistil z CSR a Polska odsunuté Nemce, ze jednání o clenství CR a Polska v EU ulehcí vyresení sporných bilaterálních otázek. Tyto otázky budou zahrnovat i právo usadit se na míste podle vlastní volby (Slovo 22.8.98). Zhruba ve stejné dobe prohlásil vysoký nemecký státní predstavitel, ze Nemecko bude zádat v prípade vstupu nových zemí do EU, aby zavedení jedné ze ctyr základních svobod EU, volného pohybu pracovních sil, bylo pro nové cleny odlozeno o 15 let.

Je mozné, ze EU trpí problémem známým z komunistických rezimu. Její politické vedení nemá jednotnou predstavu, jak by melo probíhat sblizování EU s kandidáty na clenství a dává proto volnou ruku svému pricinlivému aparátu, který o politických následcích své cinnosti nemá ani ponetí a ani o nich neuvazuje, protoze na to není zvyklý. To je ta lepsí varianta. Ta horsí muze být, ze si vedení Unie dobre uvedomuje otresy, které by v ní vyvolal prístup nových clenu v prípade CR s kvalifikovanou a hlavne lacinou pracovní silou a ze proto smeruje k jakémusi pripojení nových clenu, kterí by stáli vuci EU v priblizne stejné posici jako Mexiko k USA, címz by EU zabránila preskoku ruzných sociálne-ekonomických "infekcí".

Jde v prvé rade o zemedelství, které by se v CR obeslo bez rozsáhlých subvencí na úrovni EU, jak na to svého casu upozornoval V. Klaus. Jiste jste si vsimli, ze na jeho tehdejsí ponekud prímocará prohlásení odpovedela EU zpusobem ciste mocenským (CR chce vstoupit do EU, nikoliv naopak), argumenty pro vecnou repliku v tomto prípade proste nemela a nemá. V prumyslové oblasti se projevuje dosti zretelne tendence investoru EU v kandidátských zemích jen lacino vyrábet ci jen montovat z dovázených dílu a nepresouvat k nim i seriosní projekcní ci vývojovou (=výse kvalifikovanou) práci, cili technika, puvodne praktikovaná západními státy hlavne v jihovýchodní Asii. Podle Business Central Europe z dubna 98 (M. Kapoor, K. Eddy: "Two-track Hungary"), zamestnávají podniky tohoto typu v Madarsku 20% pracovních sil, obstarávají 40% celkové výroby a 80% exportu, ovsem kolem takových podniku nelze budovat celou ekonomiku . V Madarsku podle téhoz zdroje prý uz dosla situace tak daleko, ze více nez jedna tretina obyvatel ríká, ze by nepracovala pro zahranicní spolecnosti ovládající Madarsko. Nejnapjatejsí vztahy má EU momentálne s Polskem po zakazu dovozu podle EU zdravotne závadných polských mlécných výrobku. Proti zdravotní kontrole importovaných potravin nelze jiste nic namítat, potíz je v tom, ze zákaz postihl prímo ci neprímo i nejvetsí polskou mlékárnu, která si opatrila moderní hygienické zarízení za 13 milionu liber práve v EU. (Internet, Britské listy 25.3.98, prevzato z deníku Guardian). Takové a obdobné prípady iniciují neprátelské postoje vuci EU a mohou prý vést k výbuchum nacionalismu. Poláci chtejí mimo to rozhodne bojovat proti odkladu volneho pohybu pracovních sil, protoze jeste dnes pracuje ctvrtina polských pracovních sil v zemedelství (týz pramen).

CR by nemela s brzkým vstupem vubec pocítat, ale mela by si radeji uvedomit, ze neustálé ustupování vzdycky a vsude jen povzbuzuje druhou stranu ke stupnování pozadavku. V doporuceních Evropské komise (Agenda 2000,holandská verse, Supplement 14/97, str. 29) stojí, ze uchazeci o clenství musí m.j. vyhovet dvema ekonomickým kriteriím: V kandidující zemi musí existovat fungující trzní ekonomika a zeme musí být schopna celit konkurencnímu tlaku a trzním silám uvnitr unie. Podmínky pro vstup si muze samozrejme EU stanovit, ovsem kandidát musí mít moznost své hospodárství zrekonstruovat tak, aby zmíneným kriteriím mohl vyhovet, a to bez rusivých zásahu EU behem této rekonstrukce. Takovým zásahem je na pr. neomezený dovoz subvencovaných zemedelských produktu do CR, kterým muze EU tise zruinovat celá odvetví (nejen) ceského zemedelství nebo i zemedelství celé jiz v prípravném období. CR musí v tomto období, jehoz délka se muze prodlouzit na desítky let, disponovat stejným klackem proti vnejsím rusivým vlivum, jaký má a systematicky pouzívá EU, nebot i to patrí z ceského hlediska do asociacního procesu. Takovým zásahem je ovsem i prímé politické vmesování, jehoz príklad je v záverech shora zmínené agendy 2000 na str. 91: "Situace ve veci prípadného prodlouzení platnosti zákona, který zbavuje bývalé cleny bezpecnostních sluzeb a aktivní spolupracovníky komunistického rezimu moznosti pracovat ve státní sluzbe (=lustracní zákon) je zálezitost, která musí být zvlast pozorne sledována." Chce snad EU ci Rada Evropy také dohlédnout na to, aby pri soucasných bezpecnostních proverkách budoucích ceských spolupracovníku NATO nebyli diskriminováni ruzní fízlové a bývalí(??) agenti KGB? CR musí naléhave upozornit EU, ze zmínené a i jiné prehmaty v politice EU mohou vést k vázným politickým následkum v kandidátských zemích. Jsou totiz vodou na mlýn prívrzencum starých rezimu, kterí by rádi zatlacili své zeme zase do t.zv. "socialistického" systému a prípadne i do náruce velkého východního bratra, a jimz se EU v daném prípade snazí poskytovat ochranu!

Pri vsech techto doufejme zdvorilých výtkách na adresu EU je nutno si uvedomit, ze za soucasný pro CR nepríznivý stav vztahu s EU je v prvé rade odpovedná ceská strana. Kdyz svého casu obcházel V. Klaus po svete se svými mylnými predstavami o úrovni cs. hospodárství, vzali to úredníci EU vazne a podle toho s CSR jednali. Naproti tomu Jizní Korea v dobe, kdyz uz zaplavovala Evropu a svet prumyslovými výrobky, stále houzevnate a s úspechem bojovala o udrzení statutu méne rozvinuté zeme. Umberto Agnelli se tehdy podivoval ve svém clánku "Europe as industrial leader"(European affairs 1/87), ze " EU cástecne z uslechtilosti ducha a cástecne z chronické neschopnosti rozpoznat zmenu stále priznává Seulu obchodní výhody poskytované zemím Tretího sveta".

Neprípustná snaha Rady Evropy vmesovat se do vnitrních zálezitostí CR ve veci ostatne v praxi zcela bezzubého lustracního zákona vyplývá z toho, ze v Rade zasedali do prijetí CR výhradne zástupci zemí nemající zádnou vlastní zkusenost s komunistickým rezimem, pri cemz na pr. Francii zastupují i clenové komunistické strany Francie, která v srpnu 1968 uprímne privítala sovetské prepadení Ceskoslovenska. Ponevadz president republiky veren svým predstavám o lásce a pravde v politice jmenoval prvním ceským delegátem u Rady Evropy kovaného komunistu C. Císare, nelze se celkem soucitu Rady s nebohými exponenty a pomahaci teroristického rezimu divit.

Ale hlavním problémem zustává trvale vázná situace v národním hospodárství, v jehoz prestavbe a rekonstrukci se za tech devet let udelalo velmi málo, skoro nic. A co je jeste horsí: v zemi se stále více lidí domnívá, ze vstupem do EU se vsechno vyresí jako kouzelným proutkem. Tak jako nám nebude nic platné clenství v NATO, nebudou-li obcané sami ochotni bojovat za svobodu své vlasti, nepomuze nám nic clenství v EU, pokud by ho snad bylo dosazeno jen obratným vyjednáváním, aniz by národní hospodárství bylo skutecne ve stavu schopném celit konkurencnímu tlaku a trzním silám v unii. Pokud jsme jeste mimo unii, má vláda vsechny moznosti k jeho rekonstrukci. Po prípadném vstupu do EU by bylo pozde.

Dobre fungující hospodárství je nutná i kdyz nedostacující podmínka, aby obcané získali sebevedomí a správný pomer ke své zemi i k Evrope. Co se týce postoje k Nemecku ve veci nároku sudetonemeckých vysídlencu, doporucoval bych dále poucit se ze záveru clánku L. Loewyho (exil. soc. demokrata) v LN 6.8.98 ("Riskantní sázka na volební vítezství SPD"): "Poválecná generace, ke které patrí i kandidát na úrad spolkového kanclére Gerhard Schröder (SPD), nezapomíná, co nacistické Nemecko napáchalo. Není vsak uz zatízena komplexem viny a porázky jako její predchudci, má zdravé sebevedomí. To je nový jev a melo by se s tím pocítat." To snad bychom mohli pri trosce dobré vule dokázat také. Horsí uz je to s EU. I kdyz by se podarilo po vyprsení soucasné asociacní smlouvy v roce 2000 odstranit kriklavé prípady nerovných podmínek ve vzájemných vztazích a zarucit tak potrebné podmínky pro restrukturaci ceské ekonomiky, neobjevil se zatím na prazské politické scéne nikdo, kdo by vedel, co se musí udelat a jak. Pri pokracování dosavadního trendu by se stala CR nejspíse evropským Mexikem.

Jaroslav Teplý, 15.9.1998