pátek 11. prosince O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy: Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize: Proč jsem propustil produkčního pořadu Nadoraz Jana Šterna (Jakub Puchalský) Pinochet: Správné rozhodnutí ve prospěch spravedlnosti a lidských práv (Independent) Svědectví mučeného Chilana: Pod elektrodami (Tito Tricot) Pinocheta je třeba vydat stíhání - je to jako s dr. Tisem na Slovensku (Katha Luciaková) Saxonberg tomu nerozumí, protože nemá zkušenost s komunismem (Jaroslav Teplý) Školy a internet: Co se starými počítači? Pošlete je do škol, argumentuje Guardian Mertlík a firma Direkta: Nejsnazší je psát bez znalosti věci. Polemika (zejména) s Danem Dočekalem (Vladimír Kokoška) Jaderná energie: Podzemní těžba uranu hydrochemickou metodou (Aleš Zeman) Čísla hovoří - výroba nebo úspora energií (Jan Trhlík) Oznámení: Nové číslo AmberZinu Děti Země: Dálnice D8 - mýty a skutečnost Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jakub Puchalský

(Titulky a mezititulky jsou redakční. Redakce BL také pro názornost zdůraznila Puchalského závěry v tomto textu.)

V Praze dne 9. prosince 1998

Vážený pane Čulíku,

jak jsem zjistil z agenturní zprávy ČTK z 3. prosince t.r., Obec spisovatelů spolu s Výborem na ochranu svobody slovy iniciovaly petici na obranu ing. Jana Šterna, v níž mimo jiné konstatují: “postup generálního ředitele ČT pokládáme za nebezpečný precedens namířený proti nezávislé publicistice". Vzhledem k tomu, že se zajímáte o mediální problematiku a publikujete též o České televizi, dovolte mi, abych Vás informoval o svém stanovisku k celé záležitosti a zároveň vyslovil podiv nad tím, že jsem ze strany autorů tohoto dokumentu, vyslovujícího na mou adresu velmi závažná obvinění, nebyl žádným způsobem kontaktován a požádán o vyjádření.

Obvinění, obsažená v publikované části zmíněné petice, kategoricky odmítám. Protože však v takovém případě stojí mé tvrzení proti tvrzení jiných, pokládám za nezbytné seznámit Vás s okolnostmi odchodu pana ing. Jana Šterna z České televize a zánikem pořadu Nadoraz podrobně. Omluvte proto, prosím, jak značný rozsah mého dopisu, tak množství příloh, jimiž jsem nucen jej doprovodit, abych stvrdil jeho věrohodnost. Věřím, že na základě následujícího textu svůj postoj ke zmíněné petici ještě jednou zvážíte.

Jakub Puchalský

Nadoraz: profesionálně špatné reportáže

V pondělí dne 16. listopadu 1998 ve 21:05 vysílala Česká televize na vysílacím okruhu ČT 1 pořad Nadoraz, jehož součástí byly reportáže Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička a Šárky Weberové Soudkyně. Vysíláním prvního z těchto příspěvků vstoupila Česká televize velmi nešťastným způsobem do předvolební kampaně ke druhému kolu voleb do Senátu Parlamentu České republiky; ve druhém případě byla Česká televize využita jako prostředek, sloužící osobním zájmům autorky. Přesto mne však samo o sobě nasazení těchto reportáží do vysílání k odvolání pana producenta pořadu Nadoraz ing. Jana Šterna nevedlo. Měl jsem původně v úmyslu řešit stížnosti, které na oba příspěvky přišly, standardním způsobem, tj. předat je nejprve k vyjádření Etickému panelu České televize, který má podle svého statutu měsíc na jejich projednání, a teprve na základě jeho doporučení rozhodnout o dalším postupu. Na základě dalších kroků editora a autorů pořadu jsem však byl po deseti dnech nucen z provozních důvodů přijmout opatření, která vyvolala v život výše citovanou petici. Dovolte mi proto, abych Vás podrobně seznámil s oběma případy a  dokumenty, které s nimi souvisejí.

Alexandra Makovičková: Okolo Prahy cestička - reportáž zneužila volební kampaně a manipulovala veřejným míněním

Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi závažné a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky veřejnoprávní televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat podstatně dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala podpisová kampaň proti trase JVK.

V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr. Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.

Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.

Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor, v tomto případě pan ing. Jan Štern.

Snaha ovlivnit výsledky senátních voleb

Reportáž se zabývala variantami dálničního obchvatu městské části Praha 11, obcí Křeslice, Petrovice a Újezd. Příspěvek sám i jeho zařazení měly instrumentální ráz a staly se nástrojem, jehož prostřednictvím se sympatizanti čtyř subjektů, kandidujících do Senátu Parlamentu České republiky, pokusili přinejmenším v jednom konkrétním případě ovlivnit výsledky těchto voleb. K tomu použili řady postupů, neslučitelných se zásadami profesionálně prováděné investigativní žurnalistiky. Shrnuji v podstatných bodech:

Nejasnosti okolo údajných "známých jmen" - Koukal a Mencl jimi však nebyli

Manipulativní charakter mělo již ohlášení moderátorky Rebeky Křižanové. Paní Křižanová totiž hovořila o tom, že pozemky kolem komunikace, o níž reportáž pojednává, “skoupily jisté firmy za velmi výhodné ceny" a dodává, že “v pozadí těchto firem, které mají zájem na vybudování občany odmítané varianty, se objevují některá velmi známá jména". Z reportáže samotné potom sice vyplyne, že se jedná o členy představenstva společnosti Spektrum Group, a.s. JUDr. Vítězslava Bauera, bývalého poradce premiéra Mariána Čalfy, a herce Jiřího Bartošku, ale oba jsou pouze zmíněni, a to jaksi mimochodem těsně před závěrem reportáže (neobjevují se v obraze, nebyli autory pořadu kontaktováni a tázáni). Jako hlavní faktičtí zastánci oné “občany odmítané varianty" jsou naopak v příspěvku prezentováni bývalý primátor hl. m. Prahy RNDr. Jan Koukal a bývalý senátor ing. arch. Václav Mencl, oba způsobem, který nutně vzbuzuje dojem, že těmi “velmi známými jmény" byli míněni právě oni.

Nepřípustnost naaranžovaných, hraných záběrů

S obecně respektovanými zásadami investigativní žurnalistiky je zcela neslučitelný hraný vstup příspěvku (zdánlivě autentický a reportážně zachycený telefonát starosty městské části Praha Křeslice ing. Antonína Zápotockého autorce reportáže), který nemá divák bez bližší zkušenosti s prací elektronických médii šanci identifikovat jako aranžovaný - zvláště, když vzápětí uvidí pana starostu a autorku reportáže, jak se sklánějí nad kopiemi příslušné části územního plánu Prahy a diskutují o problémech, spojených s jednotlivými trasami dálničního okruhu. Hraný vstup vzbuzoval dojem, že jde o iniciativu bezradných občanů: “My tady máme veliký problém v tomto území dálničního okruhu a už si s ním nevíme rady. Myslíte, že byste mohli udělat pořad o tom?" “Tak, zkusit to můžeme." Ve skutečnosti šlo o promyšlenou a cílenou iniciativu starostů obcí Křeslice a Újezd, která byla v době natáčení příspěvku těžištěm volební kampaně do Senátu Parlamentu České republiky, jak doložím dále.

Utajování stranické příslušnosti kritiků Václava Mencla

V titulcích u jmen aktérů (RNDr. Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí a v době vysílání reportáže již také člen zastupitelstva hl. m. Prahy za KDU-ČSL, ing. Antonín Zápotocký, starosta městské části Praha Křeslice, Josef Novák, starosta městské části Praha Újezd, Soňa Dederová, radní Místního zastupitelstva v Petrovicích a další) nebyla nikde uváděna stranická příslušnost a nebyla zmíněna ani v textu reportáže. Pouze a jenom ing. arch. Václav Mencl byl v komentáři označen slovy “senátor Mencl za ODS", ačkoli byl dotazován z titulu zcela jiného, totiž jako bývalý náměstek ministra pro místní rozvoj.

Nepřesnosti a nedoložená obvinění, vznesená proti Václavu Menclovi

Ing. arch. Václav Mencl je (alespoň v reportáži) s celou kauzou dálničního okruhu spojen velmi vágně - pasivitou ve funkci náměstka ministra pro místní rozvoj. I ta však byla prezentována manipulativním způsobem. Autorka reportáže mimo obraz konstatuje “...zatímco všichni svorně prohlašují, že chtějí dlouhou trasu JVD, někteří v tichosti jednali tak, aby nebyla schválena. Senátor Mencl za ODS, který tři roky pracoval na ministerstvu pro místní rozvoj, zapomněl během těchto tří let projednat zábor půdního fondu a některé další nezbytné posudky, nutné pro schválení JVD." (tedy tu, kterou prosazují starostové místních obcí a která zároveň tvoří součást územního plánu hl. m. Prahy). Žádným způsobem však toto své tvrzení nedokládá. Ing. arch. Václav Mencl sice nařčení v následujícím třicetivteřinovém vstupu odmítá, ale komentář s tímto tvrzením pracuje bez jakéhokoli důkazu jako s daným faktem. V době, kdy působil na ministerstvu pro místní rozvoj, nebyl ještě ing. arch. Václav Mencl senátorem za ODS a spojení toho obvinění s jeho členstvím v Senátu Parlamentu České republiky je tedy zavádějící. Z celé reportáže je navíc zjevné, že z hlediska dané kauzy je ing. arch. Václav Mencl osobou zcela okrajovou - kdyby vůbec nebyl zmíněn nebo byl jmenován mimo obraz jako jeden ze státních úředníků, odpovědných za (nedoložené) opomenutí, informativní hodnotu příspěvku by to nijak nezměnilo. Přesto ve zmíněné reportáži figuruje jako osobnost s rozhodujícím významem pro vývoj celé kauzy.

Reportáž žádným přímým ani nepřímým způsobem nedokládá spojitost ing. arch. Václava Mencla s firmami, které budují nebo hodlají vybudovat hypermarkety a obří parkoviště v okolí křižovatky dálnice D1 a dálničního obchvatu JVK. Přesto svou strukturou i ohlášením vzbuzovala dojem, že tato spojitost existuje.

Snaha reportáže ovlivnit senátní volby

Příspěvek byl nasazen do vysílání mezi I. a II. kolem letošních voleb do Senátu Parlamentu České republiky, ale tuto skutečnost autorka neuvedla. Neupozornila na důležitý kontext uvedení příspěvku a naopak zřejmým ignorováním tohoto aspektu dodala své reportáži zdání objektivity a nezávislosti, které zastřelo spojitost kauzy a právě probíhajících voleb do Senátu a dodalo jejímu sdělení v očích diváků na závažnosti a věrohodnosti.

Tyto atributy příspěvku jsou rozeznatelné z reportáže samotné. Ještě zřetelněji však vystoupí na povrch v souvislosti s dalšími dokumenty, týkajícími se voleb do Senátu ve zmíněném pražském volebním obvodu. Pro posuzování kontextu vysílání zmíněné reportáže jsou důležité zejména tyto skutečnosti:

V pořadu interviewovaní kritikové Václava Mencla se podíleli na volební kampani jeho politického protivníka v senátních volbách - pořad Nadoraz to zamlčel

Na přelomu října a listopadu 1998 (před 4. listopadem 1998) vydalo Sdružení pro podporu a rozvoj Jižního Města základní volební materiál, podporující mgr. Daniela Kroupu jako kandidáta koalice ODA, KDU-ČSL, US a DEU do Senátu Parlamentu České republiky. V tomto osmistránkovém materiálu, nazvaném Jižní listy a distribuovaném všem obyvatelům volebního obvodu do poštovních schránek, vyjádřili kandidatuře mgr. Daniela Kroupy svou podporu mimo jiných také RNDr. Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí, Soňa Dederová, radní Místního zastupitelstva v Petrovicích, ing. Antonín Zápotocký, starosta městské části Praha Křeslice, a Josef Novák, starosta městské části Praha Újezd. S jedinou výjimkou (JUDr. Ela Němečková z občanského sdružení OPTIM-EKO) se tedy všichni oponenti RNDr. Jana Kasala a ing. arch. Václava Mencla, hovořící v dané reportáži, aktivně a veřejně podíleli na volební kampani jeho protivníka v právě probíhajících senátních volbách. Tato skutečnost nebyla v příspěvku zmíněna.

Z článků Martina Bursíka Podporuji Daniela Kroupu na senátora, Soni Dederové Jak se v tom vyznat? a Antonína Zápotockého a Josefa Nováka Proč nás léta ohrožuje dálniční okruh?, publikovaných v předvolebním materiálu mgr. Daniela Kroupy Jižní listy na str. 4 - 7, vyplývají dvě věci: že za jediného vážného Kroupova protikandidáta považoval jeho volební štáb právě ing. arch. Václava Mencla, a že se rozhodl z trasy dálničního obchvatu učinit základní téma předvolební kampaně. Otázka trasy dálničního obchvatu se skutečně stala zásadním tématem volební kampaně v dané lokalitě, což opět v reportáži zmíněno nebylo.

Mencl se hájil - pořad Nadoraz to ignoroval

Nařčení v těchto článcích obsažená odmítl napadený kandidát vysvětlujícím letákem Stanovisko senátora Václava Mencla k pomlouvačné kampani ve věci Pražského dálničního okruhu, vydaném 14. listopadu 1998, tedy dva dny před vysíláním zmíněné reportáže. Tuto skutečnost nevzali autorka reportáže ani odpovědný editor přes přímou a zjevnou souvislost s obsahem reportáže v potaz a nebyla zmíněna ani v ohlášení příspěvku, což bylo technicky snadno proveditelné.

Z přílohy, kterou dne 19. listopadu 1998 připojil ke svému vyjádření ohledně zmíněné reportáže pan producent ing. Jan Štern, vyplývá, že jednoznačně formulované stanovisko ing. arch. Václava Mencla ke sporu mezi variantami JVK a JVD dálničního obchvatu, pořízené autorkou reportáže, bylo vypuštěno a nahrazeno výše citovanou zpochybňující formulací autorky, čtenou mimo obraz. Vzhledem k tomu, že z deset minut trvajícího příspěvku zabírala použitá část rozhovoru s ing. arch. Václavem Menclem necelých třicet vteřin, je zřejmé, že k tomuto potlačení jeho autentického vyjádření, které mohlo trvat maximálně dalších třicet až čtyřicet vteřin, nebyl technický důvod. Psychologický rozdíl ve věrohodnosti takto vyjádřeného stanoviska pro diváka je velmi značný a působil v neprospěch ing. arch. Václava Mencla.

Autorka reportáže Makovičková zamlčela, že se sama donedávna angažovala v KDU-ČSL, která v senátních volbách podporovala Menclova politického oponenta

Protože byla autorka reportáže v textu stížnosti ing. arch. Václava Mencla ze dne 18. listopadu 1998 zmíněna jako aktivní funkcionářka KDU-ČSL, předložila na tiskové konferenci, konané v pátek 20. listopadu 1998, doklad o tom, že se již 17. března 1998 vzdala funkce v KDU-ČSL a současně požádala o pozastavení členství v této straně. Neuvedla však, že ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 19. a 20. června 1998, neúspěšně kandidovala na osmém místě kandidátní listiny KDU-ČSL ve volebním kraji Praha. Tuto informaci, zmíněnou v článku Jany Kolomazníkové a Miloslava Janíka "Rada České televize bude zkoumat pořad Nadoraz"(Mladá fronta DNES, 20. listopadu 1998, s. 3), jsem si ověřil písemným dotazem na příslušném odboru Českého statistického úřadu dne 30. listopadu 1998. Shodou okolností kandidovala paní Alexandra Makovičková také ve volebním obvodu, v němž se přesně o pět měsíců později střetli pánové mgr. Daniel Kroupa a ing. arch. Václav Mencl. Tuto skutečnost, která svědčí o tom, že se nejméně do 20. června t.r. autorka reportáže aktivně politicky angažovala v politické straně, která později podpořila mgr. Daniela Kroupu v předvolební kampani, v žádném vysvětlení pan producent ing. Jan Štern nezmínil a paní Alexandra Makovičková ji ve svém místopřísežném prohlášení rovněž neuvedla.

Z výše uvedených zjištění lze snadno učinit následující závěry:

Téma dálničního obchvatu kolem Prahy je samo o sobě velmi závažné a rozhodně patří do agendy investigativní žurnalistiky veřejnoprávní televize. Česká televize se však tímto tématem měla zabývat podstatně dříve, nejpozději na jaře letošního roku, kdy probíhala podpisová kampaň proti trase JVK.

V případě reportáže paní Alexandry Makovičkové Okolo Prahy cestička je zřejmé, že toto téma bylo použito z velké části jako nástroj, a to zcela v intencích letošní volební kampaně mgr. Daniela Kroupy do Senátu Parlamentu České republiky.

Zpracování reportáže, její ohlášení i termín jejího nasazení do vysílání nesou zřetelné atributy účelové manipulace veřejným míněním.

Tyto závěry mne plně opravňují považovat zmíněnou reportáž za zneužití České televize, které je v příkrém rozporu s jejím posláním, definovaným zákonem. S investigativní žurnalistikou měl tento čin jen velmi volnou a pouze formální souvislost. Za vysílání reportáže nesl odpovědnost její editor, v tomto případě pan ing. Jan Štern. Veškeré relevantní dokumenty k celé kauze včetně obou vyjádření pana ing. Jana Šterna v kopiích přikládám. Záznam reportáže i pořadu Nadoraz z 16. listopadu 1998 jako celku je Vám na požádání kdykoli k dispozici.

Šárka Weberová: Soudkyně

Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.

V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela autorka ve věci osobně zainteresovaná.

Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998 svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.

Česká televize v tomto případě posloužila - opět v rozporu se svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním zájmu autorky. V daném případě to pokládám za zvlášť politováníhodné, protože téma samo je mimořádně důležité a kdyby reportáž byla zpracována korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní zaujatosti reportérky, mohla vést k velmi  potřebné diskusi o základech, na nichž stojí existující česká justice.

Konflikt osobního a veřejného zájmu: Reportérka Weberová natáčela reportáž o soudkyni, která ji předtím vyloučila na základě kárného řízení z české justice!

Reportáž se v souvislosti s rozsudkem nad bývalým příslušníkem StB Josefem Kafkou, obviněným ze zneužití pravomoci veřejného činitele, zabývala profesní minulostí soudkyně JUDr. Stanislavy Píchové. V reportáži bylo doloženo, že jmenovaná soudkyně vynesla v roce 1987 rozsudek nad představiteli Jazzové sekce, kteří se měli dopustit trestného činu nedovoleného podnikání. K profesionálnímu pochybení došlo v případě této reportáže zcela zřetelně a proto mohu zvolit jen stručnou rekapitulaci:

Autorka reportáže JUDr. Šárka Weberová působila jako soudkyně a z justice byla vyloučena na základě kárného řízení. Kárnému senátu v první instanci předsedala právě předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Stanislava Píchová. Již tato skutečnost sama o sobě by měla vést k rozhodnutí editora pověřit zpracováním tématu jiného reportéra, neboť jde o zcela zjevný střet osobního zájmu autorky reportáže s posláním televize veřejné služby.

Nekulturní vystupování

Z faxu, který paní JUDr. Šárka Weberová poslala dne 16. října 1998 panu JUDr. Petru Benešovi, vyplývá, že původním tématem reportáže měly být “sebečistící mechanismy v justici". Téma reportáže bylo v průběhu natáčení zúženo způsobem, který ještě důrazněji svědčí na jednu stranu o osobní motivaci autorky a na druhou stranu o snaze ji zakrýt. Motiv kárných řízení (zejména kárného řízení, které bylo v roce 1993 vedeno proti soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Janě Pěchotové) byl vypuštěn.

Pořad Nadoraz zatajil informace o reportérce Weberové

Paní Rebeka Křižanová v ohlášení reportáže konstatovala, že JUDr. Šárka Weberová se “v problematice orientuje poměrně dobře. Sama totiž po listopadu pracovala několik let jako soudkyně". Tato informace je v kontextu reportáže zavádějící, neboť diváka neupozorňuje, že autorka opustila justici proti své vůli a v důsledku kárného řízení.

Zlobná a emotivní intonace, které autorka v reportáži použila (zejména v reprodukovaném telefonickém rozhovoru s JUDr. Stanislavou Píchovou, ale i v případě kladení otázek jiným respondentům) je pro moderátorku a reportérku nepřijatelná a svědčí o její dosavadní malé profesní způsobilosti pro vystupování v elektronických médiích.

Podivné zdůvodnění od Jana Šterna

Po odvysílání reportáže jsem dne 17. listopadu 1998 obdržel další stížnost, tentokrát od prezidenta Soudcovské unie České republiky JUDr. Libora Vávry. Postoupil jsem ji opět běžným služebním postupem ing. Janu Šternovi, z jehož odpovědi, datované 18. listopadu 1998, cituji: “Producent pořadu Nadoraz věděl o tom, že paní JUDr. Weberová byla vyloučena ze soudcovského stavu proto, že protestovala proti nevyhovujícím pracovním podmínkám a nesmyslně velkému návalu práce na začínající soudkyni tím, že odmítala soudit. Za to byla vyloučena ze soudcovského stavu. Nebyla tedy vyloučena pro nedbalost nebo neschopnost, ale díky svému protestu, na nějž ať si každý udělá úsudek sám." Nejsem znalcem poměrů v justici, ale toto zdůvodnění mi připadá poněkud zvláštní a mělo podle mého soudu vést pana producenta k opatrnosti při pověřování paní JUDr. Šárky Weberové prací na reportážích pro pořad Nadoraz a zvláště pečlivé kontrole, zda se nejedná o střet zájmů, který byl nasnadě.

Z výše konstatovaných skutečností a dokumentů, které opět v plném rozsahu přikládám, lze učinit několik závěrů:

Téma profesní minulosti soudců v justici České republiky je nesmírně závažné a patří do agendy veřejnoprávní televize.

V případu reportáže JUDr. Šárky Weberové Soudkyně došlo zcela nepochybně k profesnímu pochybení editora, který neměl připustit zejména dvě věci: zúžení původního tématu reportáže O sebečistících mechanismech v justici, a to, aby zmíněnou reportáž natáčela autorka ve věci osobně zainteresovaná.

Stanovisko pana producenta ing. Jana Šterna z 18. listopadu 1998 svědčí přinejmenším o jeho velmi mírných kritériích při posuzování toho, co je a co není investigativní žurnalistika, v horším případě pak zpochybňuje jeho profesionalitu jako odpovědného editora.

Z výše shrnutých konstatování a přiložených dokumentů je bohužel zřejmé, že Česká televize v tomto případě posloužila - opět v rozporu se svým posláním - jako nástroj, použitý v osobním zájmu autorky. V daném případě to pokládám za zvlášť politováníhodné, protože téma samo je mimořádně důležité a kdyby reportáž byla zpracována korektně, profesionálně a bez zřejmé osobní zaujatosti reportérky, mohla vést k velmi  potřebné diskusi o základech, na nichž stojí existující česká justice.

Jan Štern mohl být okamžitě propuštěn

Na základě výše zmíněných kauz jsem nepochybně mohl rozhodnout o odvolání pana producenta ing. Jana Šterna okamžitě. Přesto jsem však dával přednost standardní proceduře a hodlal vyčkat na stanovisko Etického panelu České televize, jehož nezávislost na úsudku vedení České televize garantují mj. prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, profesorka etiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, doc. mgr. Jan Sokol, Dr., docent filosofie UK v Praze, doc. Pavel Štecha, fotograf, přednášející na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, a režisérka Helena Třeštíková. Ani tak jsem však nepředpokládal, že budu na základě vyjádření Etického panelu řešit výše citované stížnosti odvoláním producenta tvůrčí skupiny a neměl jsem ani v úmyslu zastavit vysílání pořadu Nadoraz. Politický nátlak nehrál v mém rozhodování žádnou roli. K odvolání pana producenta ing. Jana Šterna ve středu 25. listopadu 1998 mne vedly kromě výše zmíněných reportáží zásadní provozní důvody a nutnost dbát o dobrou pověst České televize jako instituce. Dovolte mi, abych Vám tyto důvody opět vysvětlil podrobněji.

Štern si neuvědomuje zásadní profesionální prohřešky pořadu Nadoraz

V obou případech jsem pana producenta požádal o písemné vyjádření. Všechna jeho stanoviska (obdržel jsem celkem tři, která přikládám) mne vedla k přesvědčení, že si pan producent téměř neuvědomuje význam zásadních profesionálních prohřešků, jichž se dopustil tým, připravující pořad Nadoraz. Dále jsem automaticky předpokládal, že se pan ing. Jan Štern až do vyřešení stížností zdrží jakýchkoli prohlášení pro tisk nebo je učiní ve spolupráci s oddělením public relations České televize, tedy instituce, jejíž důvěryhodnost jako veřejnoprávního sdělovacího prostředku byla přičiněním autorů a dramaturgie pořadu Nadoraz zpochybněna. Pan ing. Jan Štern však rozdával interview obrazně řečeno na každém kroku, což např. paní Janu Kolomazníkovou opravňovalo v článku Producent Nadorazu uznal, že příště bude muset autory vybírat pečlivěji, publikovaném v sobotu 21. listopadu 1998 v Mladé frontě DNES na str. 3, k výroku na jeho adresu: “zároveň ovšem připustil, že kdyby se přísně dodržovaly etické kodexy, například kodex BBC, s nímž se v České televizi pracuje, autorky by své reportáže mohly jen těžko natočit".

Vzhledem k tomu, že producentský systém  České televize klade na producenta rovněž odpovědnost editora pořadů, které vyrábí jeho tvůrčí skupina, vzhledem k tomu, že jsem od pana ing. Jana Šterna neobdržel žádné záruky, že se situace z pondělí 16. listopadu 1998 nebude opakovat, a vzhledem k tomu, že svými prohlášeními pro tisk diskreditoval pan producent nejen sebe sama jako kvalifikovaného žurnalistu, ale také Českou televizi jako svou zaměstnavatelku, jsem byl nucen 25. listopadu 1998 rozhodnout o jeho odvolání. O poněkud jednostranném přístupu pana ing. Jana Šterna k investigativní žurnalistice ostatně svědčí i jeho další prohlášení, jímž reagoval na své propuštění, a v němž mne obvinil z potlačování novinářské nezávislosti. Cituji z článku Věry Janoutové a Dalibora Máchy Chaos za obrazovkou v deníku Blesk z 27. listopadu 1998, str. 1, podle něhož jsem na panu Šternovi “vyžadoval absolutní dopátrání všech politických kauz, které jsme dělali, ale kdybychom tomu vyhověli, tak by ty reportáže byly hotové až někdy v příštím tisíciletí".

Všechny investigativní pořady České televize budou vždy založeny na stoprocentně zjištěných faktech

Mohu jenom potvrdit, že jsem důsledné dopátrání kauz s politickým pozadím po autorech Nadorazu skutečně požadoval a budu je požadovat po každém a v případě všech kauz, jimiž se zabývá a bude zabývat investigativní žurnalistika České televize. Pokládám totiž splnění této podmínky za základ kvalitní novinářské práce, prvořadé kritérium profesionality, a nemíním jej nahrazovat autoritativně vyslovovanými obviněními, která se později mohou ukázat jako neopodstatněná. I v tom spatřuji část své odpovědnosti ředitele významného média veřejné služby v České republice vůči občanům této země.

Nebyl jsem pod politickým tlakem

Usiloval jsem o to, aby bylo z mého dopisu a jeho příloh jasně patrné, že jsem při svém rozhodování nebyl pod žádným politickým tlakem a že nebylo takového tlaku zapotřebí k tomu, abych se rozhodl odvolat pana ing. Jana Šterna z funkce. Důvody k tomuto kroku, které jsem shrnul výše, pokládám za pádné a plně dostačující. Ujišťuji Vás, že nedopustím, aby byla nezávislost České televize jakýmkoli způsobem ohrožena a aby se do jejích pořadů promítaly jakékoli politické tlaky. Na druhou stranu chci zdůraznit, že jsem na jaře letošního roku nastupoval do České televize také s předsevzetím docílit toho, aby její investigativní žurnalistika napříště splňovala alespoň základní profesionální kritéria, běžná ve veřejnoprávních médiích  zemí Evropské unie. K těmto kritériím patří i bezpodmínečné dodržování pravidel novinářské etiky a na něm hodlám i nadále trvat.

S pozdravem

Jakub Puchalský

Seznam příloh: