Jděte do muzea
Ve Washingtonu bylo právě otevřeno nové muzeum. Chtěl bych, abyste se všichni se mnou zašli do toho muzea podívat. Samozřejmě, budete muset platit dvojnásobné vstupné než já, ale jistě vám to vadit nebude.
Cože? Nechápete, proč byste měli platit víc? No, to je přece jasné. Víte, jste cizinci, tak musíte zaplatit víc. Je to naprosto logické.
Je to logické alespoň pro podvodníky, kteří před několika dny otevřeli Muchovo muzeum v Praze. Vstupné do muzea je padesát korun pro "našince" a sto korun pro ostatní lidstvo (vašince?) Účtovat cizincům víc je nespravedlivé a je to nesprávné.
Samozřejmě, Muchovo muzeum není jediné, které se tímto prohřešuje. Rozhlédněte se kolem a zjistíte, že je tento jev v České republice velmi rozšířený. Některé jiné případy jsou stejně neuvěřitelné.
Viděl jsem v Praze na jednom letáku reklamu na koncerty. Byly inzerovány několika jazyky kromě češtiny a byla na nich v těchto jazycích jasně uvedena cena: 250 Kč. V českém textu bylo vstupné uvedeno SLOVY, nikoliv číslicí: třicet korun. Viděl jsem v restauracích jídelní lístky, psané německy a česky, kde se v německém jídelním lístku pivo prodává za "60 Kč" a na české straně za "patnáct". Trik využívání českého jazyka na skrývání podvodných úmyslů je ostudný. Většina hotelů také účtuje domácím a "cizím" dvojí ceny.
Další institucí, která se prohřešuje touto praxí, je Židovské muzem v Josefově. Cizincům je tady v několika jazycích nařízeno, aby zaplatili "350 Kč", zatímco v češtině nápis uvádí "padesát". Cizinec platí sedmkrát více než Čech za návštěvu téže výstavy! Rád bych dodal, že v tomto případě je vstupné do takovéhoto muzea vysoké i na Británii či Ameriku, když se těch 350 Kč převede na libry či dolary.
Někteří lidé ospravedlňují toto idiotství tím, že tvrdí, že všichni cizinci jsou stejně bohatí, takže je jim to jedno. Skutečností ale je, že VŠICHNI CIZINCI musejí v ČR platit víc, ať jsou odkudkoliv. I návštěvníci z chudších zemí musejí platit víc v hotelech, v restauracích a na výstavách po celé České republice. Teoreticky musí zaplatit bangladéšský žebrák dvakrát nebo víc, než bohatý pražský podnikatel, který právě vytuneloval svou nejposlednější firmu.
Je z toho zjevné, že důvodem pro rozdílné ceny pro domácí lidi a pro cizince nejsou relativní rozdíly v bohatství národů. Skutečností je, že v důsledku jazykové bariéry češtiny je prostě velmi jednoduché okrádat lidi, kteří nerozumějí česky. Lidé, kteří se takto chovají při podnikání, by se měli stydět.
Jev je pozůstatkem z komunistické éry, kdy režim považoval zahraniční turisty za podezřelé. Byli nuceni se podílet na transakcích falešné turistické ekonomiky prostřednictvím absurdních měnových kursů, určených komunistickým režimem.
V muzeích je dvojí vstupné zvlášť podivná věc. Češi se přece velmi pyšní svou historií a kutlurou. Člověk by si myslel, že budou chtít svět ukázat své národní úspěchy tím, že návštěvníkům ze zahraničí nabídnou do národních kulturních pokladnic a památek spravedlivé vstupné. Dali byste hostu, kterého si pozvete domů starý otřískaný talíř a sami přitom jedli z krásného nového talíře? Využívat nevědomosti turistů a požadovat od nich vyšší poplatky je obdobným pokleskem vůči zdvořilosti.
Jaká je situace v jiných zemích? No, ve Spojených státech a ve Velké Británii je to jednoduché: každý návštěvník muzea i každý host v restauraci platí tytéž ceny, bez ohledu na to, jaký má pas. Jen si to představte. Do nejdůležitějších muzeí a galerií v obou zemích je vstup volný, neboť jsou tyto země přesvědčeny, že by měly ukazovat návštěvníkům svou nejlepší stránku, jinými slovy, měly by dovolit hostům, aby jedli z nejlepších talířů.
Pokud je vaše chtivost po penězích větší než vaše národní hrdost, pohlédněte na záležitost z čistě chladného, ekonomického hlediska. Turistika je pro Českou republiku velmi důležitá. Země by neměla se svými zákazníky zacházet takto špatně. Nedobrá pověst se v turistickém průmyslu šíří rychle.
