pátek 15. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize a jiné sdělovací prostředky:
  • Práce novinářů je barometrem svobody (Lit. noviny, JČ)
  • Jak ČT svou hloupostí izoluje ČR od světa (Ladislav Nedbal)
  • Rasismus v novinářském jazyce (Andrew Stroehlein) Historická traumata:
  • 1938: Proč Polsko napadlo ČSR? (rozhovor s historikem J. Tomaszewskim) Václav Havel:
  • Mlčení po Havlově novoročním projevu (P. Císařský)
  • Václav Havel, Václav Klaus a současná politická a hospodářská krize v ČR (Jaroslav Teplý) Světové trendy ve sdělovacích prostředcích:
  • Velká Británie: Terestrická televize ztrácí diváky (JČ) Česká kinematografie:
  • Každý chce dnes být Bergmanem (Jan Lipšanský) Reakce:
  • Odpověď Stevenu Saxonbergovi (Jiří Jírovec)
  • Jsou dnešní Čechy - nebo Slovensko - katolické země? (Vladimír Durec) Racist language in Czech newspapers:
  • Race and Language (Andrew Stroehlein) Reakce:
  • Dvojí ceny (Václav Pinkava) Ivan Pilip:
  • Splašený trojský kůň (Václav Pinkava) Oznámení:
  • Vrchní soud dal Demokratické unii za pravdu
  • Děti Země: Výstava o dioxinu v Ostravě
  • Research posts at Paisley University



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Česká kinematografie:

    Každý se cítí být Bergmanem

    Jan Lipšanský

    Česká televize se rozhodla k jindy ceněnému činu -- uvádět na televizních obrazovkách každou neděli večer český film ze současné či nedávné produkce. Po uvedení filmu Kolja, k čemuž se nedá nic dodat (každý z nás může mít svůj názor na tento film -- jedněm se líbí a pláčí u něj, jiní jej považují za kýč) byl minulou neděli nasazen Kamenný most režiséra Tomáše Vorla.

    Považuji jej za signifikantní pro současnou českou filmovou tvorbu. Zatímco ve světě neustále vítězí snímky, jež mají hlavně příběh, a teprve v rámci tohoto příběhu sdělují možná nějaké důležité poselství, v České republice se natáčejí filmy, jimiž jejich tvůrci chtějí své deprese a mindráky hodit na diváky, a tím očistit sami sebe. Kde jsou ty časy, kdy tomu bývalo jinak, a film, byť sebedrsnější a sebedepresivnější, měl určitý okamžik katarze.

    Film Kamenný most vypovídá o tvůrčí a životní krizi režiséra, jehož ztělesnil Tomáš Hanák, a semelelo se zde skutečně všechno -- od parodie na Věru Chytilovou, přes myšlenky na sebevraždu, orientální náboženství atd. Stejným způsobem působí i jiné české filmy tzv. nové vlny -- UŽ, Žiletky, Postel, Cesta pustým lesem. Jak se však zdá, měli by si čeští producenti, a obzvláště Česká televize, uvědomit, že cesta přes těžké, depresivní a "zamindrákované" filmy nevede nejen směrem k divákovi, ale vůbec nikam. Ne každý, i když se o to snaží, může být Bergmanem. (Který mimochodem ve svých filmech příběh i katarzi má.)

    Vytratily se jemné poetické filmy, jimiž Česká republika byla známa, drobné komedie, skutečně česky roztomilé pohádky (ty, jež produkuje TV NOVA spolu s německou stranou, by se daly nazvat spíše horory v obou slova významech), sci-fi. Ostatně -- na kolik po revoluci natočených českých filmů, jež vám utkvěly v dobrém v paměti, si vzpomenete?

    Česká televize argumentuje cenami na různých festivalech, TV NOVA sledovaností. Ale existují i jiná, diváčtější kritéria. Nizozemské filmy např. slaví úspěchy právě díky neustále zde zmiňovanému příběhu. Americké filmy rovnou mají schéma, podle něhož se scénáře píší, jež však v mnohém nutí tvůrce alespoň nějaký konflikt, řešení a katarzi vymyslet.

    Zato české filmy oné "nové vlny" se vyznačují chybějícím dějem, přeplácaností ve vedení kamery či v hudbě (to aby se lépe vydával soundtrack?), oplývají rádoby psychologickým zamyšlením nad hodnotami života, jež jsou však ve skutečnosti pseudopsychologickými nevyjasněnými mindráky a problémy samotných tvůrců.

    Bohužel i české herectví snad vzalo za své. Zatímco předrevoluční filmy lákaly na spoustu hereckých hvězd, nyní se, nejspíše z finančních důvodů, pracuje s neherci a nebo málo známými herci. Což o to, pokud umějí hrát. Přesto však trend hvězd nejde jen tak podcenit. A skutečně dobrý český film s mnoha hereckými hvězdami nebyl snad doposud natočen.

    Samozřejmě se nezmiňuji o rádoby veselých filmech typu Byl jednou jeden polda 1-3 apod. Produkce TV NOVA českou kinematografii skutečně neobohatila o hodnotné tituly. TV Prima vyprodukovala jediný film, Holčičky na život a na smrt, a Česká televize se chlubí buď cizím peřím (za věcné plnění získala práva k různým filmům, jako např. ke Koljovi, jež ale původně produkoval někdo úplně jiný), nebo pseudointelektuálštinou.

    A tak mezi slepými jednoocí králi. Právě proto česká kritika tolik jásala, když se objevil Kolja, který příběh, zápletku i katarzi má, nebo nyní při premiéře snímku Je třeba zabít Sekala, jenž také překvapuje profesionálněji odvedenou prací. Přesto v celoevropském kontextu, např. ve srovnání s tvrobou Francie, Itálie či Německa, ani tyto tituly nejsou ničím překvapivým.

    Bohužel se zdá, že situace se nemění. Nově oznámené české filmové premiéry jsou přinejmenším diskutabilní -- Byl jednou jeden polda 3 snad nemusí být ani komentován, otázkou zůstává nový film Saši Gedeona, nesporného talentu české soudobé režie, nazvaný Návrat idiota, nakolik se oprostil od "opisování" od Miloše Formana let šedesátých a potvrdí své kvality, Panství je na peníze vypočítaný nedotažený snímek ambiciózního Martina Dejdara, jenž se snaží o gotickou krimi, avšak v závěru přejde nečekaně (ale cíleně) v satiru. Hřebejkovy Pelíšky by se měly opět vracet do let tuhé normalizace a stavět na legraci z rozporu mezi oficiálními prohlášeními a tím, co si lidé skutečně mysleli. A o snímku Eliška má ráda divočinu mnohé vypovídá na Internetu zveřejněný námět, z něhož uvádím jen začátek:

    "Eliška se schází se svým utajovaným bratrem režisérem Montielim v lese a na hotelu, aniž by kdokoliv jejich tajemství tušil. Jen nenápadná přítomnost Doktora zvyšuje napětí, ale odhalit Montiela se daří až na závěr. Marčélo se zapomíná s Hedvikou (která do městečka přichází na začátku našeho příběhu) v masážním salonku a Eliška se doma připravuje na první veřejné setkání s Montielim, který zatím přijíždí, za velkých ovací a až mystické atmosféry, do večerního městečka. Eliščiny a Marčélovy partnerské konflikty pokračují ještě dále, ale končí nad ránem opět tradičním připomenutím si slavné kabaretiérské minulosti."

    Skutečně nemyslím, že by tudy vedla cesta českého filmu.

    Jan Lipšanský

    Poznámka Jana Čulíka: Ale zase je to v tradici. Podívejte se na knihu Český hraný film I (1898 - 1930) vydal v roce 1995 Národní filmový archív. Tam jsou senzační syžety starých českých filmů. Cituji namátkou:

    Děti osudu

    Melodrama

    1921

    Režie: Josef Rovenský

    Toník kdysi v mládí zachránil život malé martě, na kterou dlouho vzpomínal. Jeho život byl velmi smutný. Otec zabil milence své ženy a když se po desetiletém vězení vrátil domů, našel u své ženy dalšího muže. Tentokrát se neuchýlil k pomstě, ale sám se oběsil ve zvonici. Toník odešel z rodného kraje, aby zapomněl na tragické události. Po patnácti letech se už jako dospělý muž znovu setkává s Martou a staré vzpomínky v něm probudí lásku. Není však jediný, kdo chce Martu získat. Je tady ještě mladý statkář a potom cynický továrník, který předtím bezohledně autem porazil chudého Martina otce. Továrník vnikne v noci do Martina pokoje a chce ji kompromitovat, nebude-li jeho. Marta odmítne a ráno odjede z města. Továrník jede za ní a pokusí se ji srazit z vysoké skály. Toník tuší, jaké nebezpečí Martě hrozí,m v poslední chvíli ji zachrání a zloducha zastřelí. Marta si Toníka nevezme, miluje jiného. Toník znovu odchází do světa, aby se pustil do zápasu se životem.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|