Britské listy

Saxonberg posunul diskusi, jak již sám název "Jírovec šíří mýty o Skandinavii" naznačuje do roviny v níž původně vůbec nebyla. Můj článek se totiž týkal toho, co Saxonberg napsal o možnostech ČSSD, a obsahoval pouze jedinou zmínku o Skandinavii (přesněji řečeno o Švédsku).

Musím připustit, že první odstavec Saxonbergovy odpovědi je pojednán skvěle. Saxonberg píše:

"Poté, co jsem se přiměl přečíst si kritiku Jiřího Jírovce, týkající se mé analýzy české sociálně demokratické strany, přemýšlel jsem nejprve, zda má cenu psát odpověď. Konec konců, všichni, kdo si přečetli můj původní článek s otevřenou myslí, si museli okamžitě povšimnout, že Jírovec mé myšlenky buď zkreslil, anebo jim neporozuměl. Každý, kdo není sexista, si okamžite povšimne sexistických argumentů, jichž Jírovec užívá. Každý, kdo není rasista, si pravděpodobně také povšimne, že Jírovec prokazuje rasistický postoj vůči Romům."

Slovo "skvěle" není míněno ironicky. Jde vskutku o velmi obsažný paragraf, který lze číst takto: Ten Jírovec píše sračky, ale on, Steven Saxonberg, se nakonec "přiměl" jimi prohrabat. (Něco jako když se jeden z rodičů konečně zvedne, aby přebalil mimino, podělané od hlavy k patě). Ty, čtenáři, který máš mysl otevřenou (kdo by si připustil opak ?) musíš souhlasit s tím, že Jírovec moje myšlenky zkreslil nebo jim neporozumněl. A ty, čtenáři, který nejsi sexista ani rasista, vidíš (okamžitě) že Jírovec je sexista a povšimneš si (pravděpodobně, protože v Jírovcově textu to je těžší najít) že je i rasista (vůči Romům).

Celá věc se Skandinávií se měla takto: Saxonberg se zmínil o renesanci sociálních stran v Evropě a o tom, že nemají jasný program. Napsal jsem, že pro pochopení této situace lze vyjít z velmi zjednodušeného modelů ochrany bohatství a jeho přerozdělení. Cituji:

"Přerozdělení bohatství mělo být dosaženo zdaněním (viz například velmi progresivní daňový systém ve Švédsku) a převedením klíčových odvětví ekonomiky pod státní kontrolu. V extrémních případech (komunistické státy) byl vyhlášen program zlikvidování "příživnické buržoasie" jako třídy s důsledky, které jsou všeobecně známy."

Z kontextu vyplývalo, že jde o období do sedmdesátých let že i zmínka o Švédsku byla odkazem na historii, na koncept, který tam použili. Nesrovnával jsem Švědsko s nikým. Nepsal jsem o EHS ani o svobodném obchodování, jimiž Steven Saxonberg vyplnil první dva body své odpovědi.

Porovnávat daňové systémy jednotlivých zemí je velmi obtížné (uvést tu a tam nějaké číslo nemá valnou informační hodnotu). Navíc existuje poměrně delikátní rovnováha mezi tím, co občan na daních odevzdá a tím, jak vnímá jistoty, které mu sociálních programy, hrazené z jeho daní, poskytují.

Důvod, proč Švédsko daňovou reformu provedlo je nepochybně v tom, že občané začali na konci sedmdesátých a během osmdesátých let vnímat starý systém jako zátěž. Podle toho co vím z diskusí se svými švédskými přáteli, reagovaly švédské vlády příliš pomalu (pokud vůbec) na změny v platové struktuře vyvolané inflací sedmdesátých let. Běžný plat, řekněme 2000 byl před inflací zdaněn lehce, kdežto jeho pětinásobe, 10 000 podstatně víc. Po inflaci přestal být plat kolem deseti tisíc zvláštností, ale vysoká daň zůstala. Tím se, pravda, progresivita daňového systému sama do značné míry zrušila.

Třetí bod Saxonbergovy odpovědi se týká mého konstatování, že sociálně demokratické strany měly potíže s financováním sociálních programů. Saxonbergovi bohužel uniklo, že udržování takových programů není nezbytně jen otázka peněz, ale i politického klimatu. A samozřejmě, že v Evropě jsou i jiné sociální demokracie než švédská. Pro politologa by jistě nebyl problém napsat o takové věci samostatný článek - třeba s názvem Sociálních programy ve světle politických lží. Nebo tak nějak.

Ve čtvrtém bodu mě Saxonberg obviňuje z toho, že používám argument, že "pro zajištění lidských práv je zapotřebí soukromého vlastnictví". Jde o nedorozumnění, k němuž možná došlo částečně mojí vinou.

Můj původní text totiž zněl takto:

"Sociálně demokratické strany měly (po krizi a inflaci 70. let poznámka JJ) potíže s financováním svých programů, byly v defensivě a k moci se dostaly v řadě států pravicové strany, které razily přístup opačný, to je privatizaci. Současně do své strategie zabudovaly koncept (určený pro komunistické země, ale ne nezbytně pro kapitalistické země v Asii a Jižní Americe) že lidská práva jsou nedílně svázaná se soukromým podnikáním."

Koncept zmíněný ve druhé větě citátu se týká strategie pravicových stran. Místo slova "současně" jsem asi měl použít výraz "pravicové strany". Nicméně tato jazyková neobratnost nemusela zcela zastřít myšlenku. Kdyby Steven Saxonberg četl ty dvě věty pozorněji, mohlo mu to dojít. Ohrazuji se ovšem proti tomu, že můj termín "soukromé podnikání" změnil na "soukromé vlastnictví".

V pasáži zvané "Zkreslování argumentů" mě Steven Saxonberg kritizuje za to, že jsem označil jeho názor, že perspektiva ČSSD je v tom, že se bude profilovat v neekonomických oblastech jako očividný nesmysl.

Napsal jsem: "ČSSD musí mít svoji ekonomickou politiku a musí ji formulovat tak, aby nevzbudila odpor u věřitelů a investorů". Nikde jsem neřekl, že se vláda nemá starat o životní prostředí, rasovou rovnoprávnost a české ženy.

Podotkl jsem rovněž, že vzhledem k objektivním podmínkám, v nichž ČR existuje, se nedá předpokládat, že by se přístup ČSSD k ekonomice mohl podstatně lišit od ODS. To říká Steven Saxonberg také. To však neznamená, že sociálně demokratická strana nemá manévrovací prostor a že nemůže úsloví "když dva dělají totéž, není to totéž" (mám na mysli ekonomické principy, nikoli zlodějny) převést do nosného politického programu.

Osud Nové demokratické strany (NDP) v Ontariu, která se nedokázala v ekonomické oblasti formálně odlišit od stran, které vládly před ní, je důkazem toho, jak je právě tento krok důležitý. Tato strana se dostala k moci (utvořila většinovou vládu) v době ekonomické krise (tu zdědila se všemi důsledky). NDP byla onálepkována jako "sociálisti, kteří jsou orientováni proti podnikání a tudíž svou přítomností zadržují nástup blahobytu, který se dostaví, hned, jak půjdou od válu. Navíc vyhazují peníze na sociální programy a podporují homosexuály, odbory a podobnou verbež".

Řekl jsem rovněž, že se je nutné, aby ČSSD zprůhlednila to, co dělala ODS, když byla u moci, respektive jak vláda pod vedením Klause naložila se státním majetkem. Saxonberg k tomu dodává: "jako by tyto problémy už nebyly všeobecně známy!", čímž míní, že tudy nevede cesta k "radikálně novému řešení hospodářské politiky". To je pravda, jenže já jsem měl na mysli to, že všeobecná známost nestačí, ta se nakonec může otočit i proti ČSSD. Důležité je uplatnění zákonů proti těm, je porušili. Jinak si lidé řeknou, že strany jsou jedena za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet a budou příště volit podle toho, kdo má lepší kravatu nebo zimník. Nebo resignují.

Steven Saxonberg mě dále obviňuje ze sexismu, který jsem prý projevil pozoruhodně primitivními argumenty. Šlo o dva.

Proti jeho tvrzení, že "Zeman se také naprosto nezajímá o otázku vztahu mezi pohlavími. Příkladem je to, že se rozhodl nejmenovat do vlády žádné ženy" jsem postavil svůj názor "že třeba žádnou vhodnou nemá, nebo to pro voliče není důležité". To není nic proti nikomu. Osobně jsem ženám nakloněn a nemám absolutně žádný problém s jakýmkoli poměrem žen a mužů ve vládě, bude-li základním kriteriem výběru schopnost kandidáta funkci vykonávat.

Druhý primitivní názor jsem vyslovil v souvislosti s podivením Stevena Saxonberga, že Češi jsou skeptičtí k záadnímu feminismu.

Tvrdil jsem a tvrdím, že v základních prvcích soužití vládla v české společnosti (alespoň jak jsem ji do roku 1986 znal) rovnost a že Češky nebyly žádné uťápnuté slepice. Dále jsem napsal, že pokud jde o rodinu, základním problémem byl vždy nedostatek bytů, hlavně ve velkých městech, a že lékařská péče, délka mateřské dovolené a dostupnost jeslí a mateřských škol, jsou věci, o kterých se v mnoha zemích pouze mluví.

Nikde jsem netvrdil, že všechno bylo v úplném pořádku. Steven Saxonberg mě kvůli těmto výrokům považuje za marxistu-leninistu, který si prý uvědomuje, že "diktatura proletariátu" vyřešila problémy s postavením žen, které stále ještě trápí kapitalistický Západ. To je ovšem jeho názor, který obratem znehodnocuje - například pozorováním, že "státní podpora pro instituce jako jesle a školky byla v ČR téměř úplně zlikvidována". Steven Saxonberg má jistě pravdu v tom, že český muž není jiný než třeba švédský, takže jejich respektivní radost z otcovské dovolené by byla přibližně stejná. Aby k ní ovšem mohlo dojít, musejí být splněny určité předpoklady, které jsem se ve svém článku pokusil naznačit: Stát musí mít na programy peníze, podniky být schopny postrádat zaměstnance a člověk na mateřské-otcovské dovolené musí mít šanci získat práci, když vyprší.

Stevenu Saxonbergovi přáno, že žije ve Švédsku a může se z tohoto výdobytku těšit. Na druhé straně ale jeho individuální štěstí nemůže překrýt komplikovanost daného problému.

Na konec ještě pár slov o mém údajném rasistickém postoji vůči Romům. Steven Saxonberg na začátku svého článku slíbil, že se k němu v závěru vrátí, ale buď vyčerpal fantazii, nebo na to zapomněl.

O Romech jsem se zmínil na dvou místech. První poznámka se týkala Saxonbergova pozorování, že: "Zeman se příliš nazajímá o otázky menšin, jako je zlepšování životních podmínek pro Romy, i když alespoň podpořil zákon zakazující skinheady."

K tomu jsem podotkl: "Není jasné, zda Saxonberg míní Zemana jako předsedu vlády nebo strany. Zeman jako premiér zdědil problém, který, ať již z jakýchkoli důvodů neřešil ani Klaus ani Tošovský. (Je možné, že kradoucí Romové dobře odváděli pozornost od kradoucích bílých.) Teprve mezinárodní skandál s emigrací Romů do Kanady a Velké Britanie posunul problém do zorného úhlu stratégů jednotlivých stran."

Druhá poznámka souvisela se Saxonbergovým postřehem, že některé malé strany mají řešení problému Romů v programu. Protože můj pohled na programy politických stran je poměrně cynický dodal jsemk tomu, že: "Strany, jimž nehrozí, že by se snad v dohledné době dostaly k moci, budou překypovat nápady jak na ekonomiku, životní prostředí a Romy. Nepřikládal bych tomu takovou důležitost jako Steven Saxonberg." Co je na těchto poznámkách rasistického, nechť posoudí čtenář sám. Mně napadá toliko to, že poslední větu Steven Saxonberg pochopil tak, že nepřikládám důležitost zmíněným problémům. Pochopitelně jsem měl na mysli programy oněch stran.

Jiří Jírovec PS K problému jaderného odpadu se vrátím jindy.