Britské listy

Jan Čulík otiskl směrnice, jimiž se řídí britské sdělovací prostředky v případě britských státních zájmů. Nejsem si ale zcela jist, že by je britské sdělovací prostředky použily v případě, že by se na někoho rozezlil český rozvědčík v Londýně.

Jde samozřejmě o to, jak určit, co je a co není ve státním zájmu.

TV Nova "odhalila" britského agenta, který patrně, jak se praví diplomatický jazyk, "prováděl činnost, která je v rozporu s postavením diplomata".

Pokud byl Christopher Hurran oficiálně veden jako britský diplomat, měla česká vláda okamžitě protestovat v Londýně proti tomu, že Británie porušila pravidla diplomatické hry. Současná míra spřízněnosti Prahy a Londýna na tom nic nemění.

Není to tak dávno, kdy například Kanada ostře protestovala u spřízněné izraelské vlády proti tomu, že (rovněž spřízněná) izraelská tajná služba použila pro některé svoje agenty kanadské pasy. To byl konflikt na hranici odvolání velvyslanců.

Domnívám se, že je třeba zdůraznit, že každý stát má svoje individuální zájmy a že právě proto si vydržuje vlastní zpravodajskou službu. Jsem přesvědčen, že i v rámci NATO nebo jakéhokoli jiného seskupení států se vyměňují jen naprosto nezbytné informace. Jak mezi vládami, tak mezi zpravodajskými službami.

Je pochopitelné, že západní zpravodajské služby měly po roce 1989 eminentní zájem dostat se k informacím, které měly zpravodajské služby východoevropských států. Jen břídil by se vydal z trumfů, protože obecným posláním zpravodajské služby je pracovat proti všem - což jistě platí i pro BIS.

Protože jde o tajné služby, je těžko vědět, jak se vyvíjely vztahy mezi BIS a britskou rozvědkou. Z téhož důvodu je nesnadné odhadnout, jaké jsou vztahy mezi BIS a českými politiky, kteří v rámci snahy vmáčknout se do EU a NATO, možná slibují západním bratrům víc informací, než je BIS ochotna sdílet.

Je možné, že si Christopher Hurran počínal v Praze po koloniálním způsobu a prostě narazil. Článek ze Sunday Telegraph, přetištěný v Britských listech, to na několika místech dokládá:

"Důvod pro nediplomatický konflikt mezi dvěma údajně "přátelskými" rozvědkami lze nalézt v ambiciózní špionážní operaci, kterou řídil z Prahy Christoper Hurran a jejímž cílem bylo proniknout do jádra Saddamovy hlavní tajné policie, Muchabaratu". (Prostřednictvím iráckého diplomata Džabíra Salima - poznámka JJ).

"Salim zmizel. Toho si povšimlo oddělení M16 na britském velvyslanectví. Jeho pracovníci se dotázali BIS, jestli vědí, kde Salim je. Po trapné pauze (zvýraznil JJ) zatelefonoval Vulterin Hurranovi a sdělil mu, že Češi Salima "ztratili".

"Pro Christophera Hurrana to byla poslední kapka. Poslal Čechům protestní dopis."

Jen málo lidí ví, jaká obvinění v tom dopise byla. Nicméně na jejich základě došlo k události, kterou Sunday Telegraph shrnuje následovně:

"Britové odstranili Vulterina, ale také potrestali BIS tím, že odhalili její neefektivnost". Nelze samozřejmě vyloučit, že česká vláda stížnost použila jako záminku k odstranění Vulterina, ale její reakce spíš vypadá jako lezení do zadku vládám, které potřebujeme přesvědčit, že to s přátelstvím na nové věčné časy myslíme doopravdy.

Nedovedu si představit, že by britská vláda odvolala svého šéfa tajné služby na základě dopisu českého rozvědčíka působícího na našem velvyslanectví v Londýně.

Citovaná věta ze Sunday Telegraphu se dá samozřejme doplnit o podobně znějící výrok. Výsledkem této neuvážené akce Britů bylo, že Češi odstranili Hurrana, ale také potrestali britskou špionážní službu tím, že odhalili její neefektivnost. Což by bylo fifty-fifty.

Vrátím se ještě k otázce sdělovacích prostředků. Odvolání ředitele BIS není jistě maličkost, zejména pokud se tak stalo, jak řekl místopředseda české vlády Rychetský proto, že (cituji BL z 29. ledna 1999):

"(Vulterin) svým jednáním porušil zákon o zpravodajských službách. Tím vzrostlo bezpečnostní riziko pro ČR a riziko poškození jejích zahraničních zájmů".

To je zpráva, která by byla kdekoli jinde ve světě na čelných stránkách novin po velmi dlouhou dobu.

Řekl bych, že je přímo povinností sdělovacích prostředků informovat občany o tom jak se věci mají - co když BIS připravovala státní převrat?

Vysvětlení, které se veřejnosti dostalo prostřednictvím TV Nova bylo, zdá se, pravdivé. Jak tuto informaci Nova získala, je celkem vedlejší. Konec konců, to, co dělá sdělovací prostředky zajímavými, jsou právě informace, které se na veřejnost původně neměly dostat.

To, co udělala TV Nova, v tomto případě se nijak nevymyká tomu, co dělají jiné sdělovací prostředky.

Navíc v zájmu českých občanů je, aby si jejich vláda a jí podřízené organizace (v tomto případě BIS) nesedaly na zadek před jakýmkoli tlakem ze zahraničí.

Pokud jde o záležitost se Salimem, je škoda, že Sunday Telegraph čtenářům nesdělily, čím vlastně BIS celou věc pokazila. To, že se Salim "ztratil", samo o sobě nic neznamená, protože jako spolupracovník irácké rozvědky jistě věděl, že bude sledován a byl připraven takové sledování ztížit a případně přerušit. Předpokládám, že to se naučil v první obecné rozvědčické školy - ještě před zřizováním a vybíráním tajných schránek. Měla snad BIS násilím držet Salima v jeho kanceláři a přijímat zprávy od svých informátorů v Bagdadu a nedovolit mu, aby odjel do Vídně? Měli ho pro jistotu zastřelit na hranici?

Dovolím si na tomto místě drobnou spekulaci. Dokázat se dá všechno, ale že nejsi špión, to nikomu nedokážeš, praví mírně upravený Cimrmanův výrok. Dvojí agenti jsou v nezáviděníhodné situaci, protože musejí nedokazatelné dokazovat dvakrát.

Salimovo rozhodnutí emigrovat do Německa je pochopitelné už jen proto, že má sedm dětí. Vypověděl dost na to, aby si zajistil politický asyl a zároveň se nenechal dlouhodobě vmanévrovat do nebezpečné a pravděpodobně bezvýchodné role dvojího agenta.

Pro britskou rozvědku to je jistě nepříjemné, protože se tím odřízl od zdrojů informací a navíc teď spolupracuje s německou rozvědkou, která si jeho informace zpracuje především pro sebe. Možná právě tato skutečnost je příčinou "velkého hněvu séfů britské rozvědky" o němž rovněž píší Sunday Telegraph.

Celá věc má ovšem další rozměr, totiž potvrzení obav, že povolení vlády, umístit Radio Svobodný Irák na českém území, zatahuje ČR do nepřehledných her výzvědných a teroristických organizací - se všemi důsledky, které mohou přinést.

Je dost dobře možné, že rozhodnutí vlády povolit zmíněnou stanici poškodilo zájmy ČR daleko víc než prozrazení jména britského agenta. Navíc je pravděpodobné, že TV Nova pouze potvrdila veřejné tajemství. Možná stejně každý věděl, kdo je ten dlouhán, co dělá velké večírky (nejspíš na účet britských daňových poplatníků) ve své předměstské vile. Konec konců, ani Londýn si z toho moc nedělá a ponechává Hurrana ve funkci.

Jiří Jírovec