Nedemokratičnost Evropské komise

V roce 1995 využil Bernard Connolly, vysoký činitel Evropské komise , šéf oddělení Evropské komise pro měnové otázky, své dlouhodobé dovolené k tomu, aby napsal polemickou knihu, uvedl včera v deníku Times jeho hospodářský komentátor Anatole Kaletsky.

Kniha se jmenovala The Rotten Heart of Europe, Shnilé srdce Evropy. Podle Kaletského je to dosud intelektuálně nejpřesvědčivější, ekonomicky nejsouvislejší a politicky nejpředvídavější text, analyzujícím instituce Evropské unie v devadesátých letech.

Connolly v knize argumentuje, že projekt jednotné evropské měny bude využit k tomu, aby vznikl nezadržitelný pohyb pro plné politické sjednocení v Evropě, jemuž budou podle nepsané dohody dominovat německé a francouzské politické elity. Podle Connollyho jde o projekt, který musí být realizován vskrytu, protože ani evropské národy, ani evropské parlamenty nebyly nikdy\ ochotny ho podpořit, když jim byl předložen otevřeně.

Connollyho z Evropské komise rychle vyhodili. Tento týden probíhalo jeho odvolání u Evropskéhou soudu v Lucembursku. Connolly konstatoval, že neporušil svou pracovní smlouvu, nezveřejnil žádné důvěrné informace a napsal knihu ve volném čase.

Kaletsky ve svém článku varuje, že skrytá agenda, kterou užívají jistě všichni politikové, se zdá být daleko dominantnější v politice Evropské unie než jinde. Druhá otázka je podle něho daleko také důležitá: komu má státní úředník vlastně sloužit?

Je prý jasné, že cílem Evropské unie je skutečně tajná nenápadná politická integrace. Má k tomu dojít postupně, přenášením stále většího množství pravomocí národních parlamentů do Bruselu.

Jean Monnet, otec zakladatel, tvůrce konceptu "sjednocené Evropy" už v padesátých letech poukazoval na to, že tento proces může být úspěšný, pokud bude zahájen relativně nekontroverzními hospodářskými funkcemi, jako například zemědělstvím a ocelářstvím, které nevyvolají obavy ze ztráty národní suverenity. A postupný přesun moci od národních parlamentů do Bruselu musí být učiněn právně nezvratitelný.

Komu tedy má být odpovědný státní úředník? Otázka je velmi aktuální v souvislosti s nedávnou kontroverzí, týkající se korupce v Evropské unii, která málem vedla k propuštění dvou evropských komisařů, Edith Cressonové a Manuela Marína a k rezignaci Jacquese Santera, šéfa Evropské komise.

Má být státní úředník odpovědný jen svým přímým nadřízeným, anebo má projevovat širší loajalitu občanům?

Kaletsky varuje, že v nové Evropě je moc a odpovědnost politiků od sebe velmi radikálně oddělena. Není právně řádně kodifikováno, že se politik musí zodpovídat veřejnosti. Evropská ústřední banka o sobě prohlašuje, že je "nejotevřenější bankou na světě", protože po každém zasedání své rady vydává tiskové komuniké. I kdyby bylo možno toto komické tvrzení přijmout, potíž je, že to není nikde potvrzeno právně - to, že banka vydává komuniké, záleží čistě na její blahovůli a může to kdykoliv přestat dělat.

Nejasná je také odpovědnost politiků Evropské komise. Bruselští politikové jsou nedemokratičtí, mnozí z nich jsou nevoleni, a dokud demokracie do Bruselu nepronikne, musíme jen doufat, že alespoň někteří tamější státní úředníci budou mít odvahu veřejně Evropskou unii kritizovat, uzavírá komentátor deníku Times.