Britská vláda chce ovlivňovat sdělovací prostředky
Downing Street vystupňovala v těchto dnech svou kampaň proti "cynickému" tisku - požádala totiž BBC, aby umožnila "demokraticky zvoleným politikům hovořit ve vysílání bez omezení, volně a bez redakčních úprav."
Oficiální mluvčí Tonyho Blaira Alistair Campbell vyzval BBC v přednášce v londýnské Fabian Society, aby rozhlas a televize "odhodily svůj komplex méněcennosti a dosáhly rozvodu mezi tiskem a elektronickými médii".
BBC by si podle Campbella neměla nechat diktovat agendu tiskem, ale měla by využít technologických výhod k tom, aby se pro sebe vytvořila novou, čestnou roli. "Nejlepší je BBC, když vysílá živě." Rozhlas a televize by měl zařazovat do vysílání daleko větší množství živých pořadů, uvedl Campbell.
Campbell obvinil britský tisk, že je "obětí vlastního zkresleného vnímání skutečnosti" a že se vyhýbá informacím o "skutečném stavu Británie". Campbell varoval, že "zkreslené vnímání skutečnosti vede ke zklamání, které vede k cynismu ohledně politiky a k pesimistickému závěru, že se nedá nic změnit."
Kritikové, včetně levicových i konzervativních analytiků, však obviňují Tonyho Blaira z autoritářských tendencí a poukazují na to, že Downing Street už nyní ovlivňuje sdělovací prostředky příliš silně.
"Ano, dominujeme politické agendě," konstatoval Campbell. "Musíme dominovat politické agendě a musíme zůstat v popředí."
Dodal například: "O přičlenění Británie k euru nebudou rozhodovat bulvární deníky - budou o něm rozhodovat britští občané."
Campbell odmítl nařčení, že se prý Labouristická strana bojí euroskeptických denních listů. "Voliči budou daleko více sledovat elektronické sdělovací prostředky než tisk" během nadcházející debaty před referendem o tom, zda se má či nemá Británie přidat k euro.
Campbell argumentoval, že denní tisk přichází o čtenáře neboť má jen "agendu drbů, televizních seriálů a instantních úsudků". BBC riskuje podle Campbella, že se stane obětí téhož. "Existuje mediální svět a skutečný svět." BBC by podle Campbella měla být mostem mezi oběma světy.
David Aaronovich k tomu včera napsal v deníku Independent:
Britská vláda a především Tony Blair mají v současnosti trochu pocit frustrace. Zdá se jim, že dobré zprávy - jako například jejich pozoruhodný úspěch při snižování nezaměstnanosti mladistvých - se nedostanou do sdělovacích prostředků. Zároveň přišla vláda v poslední době o tři ministry, a noviny se intenzívně zaměřily právě na tato fiaska. Premiér Blair je zvlášť iritován, že navštívil Jihoafrickou republiku a tam pronesl velmi státnickou řeč o tom, kdy je nutno intervenovat vojensky, a jediné, na co se ho tam britští noviáři ptali, bylo, kam dal Charlie Whelana, pracovníka ministra financí, který rezignoval v souvislosti se skandálem Petera Mandelsona.
Campbell ví, že když obviňuje tisk, že se soustřeďuje jen na triviální záležitosti, že problémem jsou také čtenáři. Všichni rádi čteme zajímavé historky. A alternativy "zajímavých historek" v posledních letech v novinách odumírají. Když jsem začátkem osmdesátých let pracoval pro vysoce intelektuální politický pořad Weekend World, který vysílala komerční televize ITV (nikdo se na něj moc nedíval), existovala celá smečka specializovaných novinářů, kterých bylo možno používat. Existovali novinářští odborníci na sociální zabezpečení, na zdravotnictví, na právo, na dopravu. Dokonce existovali i odborníci na komunální správu, kteří rozuměli tomu, jak je komunální správa financována - dneska tomu nerozumí nikdo. Campbell má pravdu, když zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby novináři byli odborníci a uměli tyto věci jasně vysvětlovat.
Avšak mohlo by mu dojít, že nynější situace Labouristická strana využívá už příliš dlouho ke svému prospěchu. Většina triviálních informací v novinách pochází od politiků. Alistair Campbell by se měl ptát sám sebe, co vlastně učinil na povzbuzení takové novinářské práce, jakou by rád viděl. Spolupracuje britská vláda skutečně efektivně se seriózními sdělovacími prostředky? Budou čelní britští politikové vystupovat častěji v seriózních pořadech? Budou vystupovat v pořadech, kde jim seriózní novináři dávají tvrdé otázky o jejich politice, anebo budou dávat přednost tomu, že budou novinářům po straně šířit drby? Poskytne vláda více podpory těm novinářům, kteří chtějí šířit seriózní politickou debatu, a méně těm, kteří ani neumějí napsat slovo "debata" bez chyby? Přijme britská vláda intelektuální výzvu, že je o politice třeba debatovat, a nikoliv jen jednoduchými prohlášeními voliče manipulovat?
