Jde v Kosovu o lidi?
Jan Čulík dospívá ve svém
článku
"Tak jak je to vlastně s Kosovem" k závěru, že "ze všech západních zdrojů
vyplývá, že tato válka není válkou mocenskou, není válkou o rozšiřování
západního vlivu na Balkán".
Objektivně je tento výrok pravdivý - v západních sdělovacích prostředcích
převládá propaganda NATO a hluboce lidská reakce na situaci, kterou podle
názoru valné části sdělovacích prostředků akce NATO způsobila - takže úvahy
o geopolitických
zájmech Západu zůstávají v pozadí. To ovšem nikterak neznamená, že tyto
zájmy
neexistují, ani to, že nemohou být primárním důvodem války NATO proti
Srbsku (není bez zajímavosti, že se nyní objevují úvahy o tom, že vstup
pozemních vojsk by vlastně vyžadoval formální vyhlášení války).
Do značné míry jde o paralelu s válkou v Zálivu, kde se zpočátku také
nemluvilo o naftě a globálních zájmech USA - včetně ponechání Saddama
Husseina u moci - ale o lidských právech a ochraně svrchovanosti území.
Názor, že jde především o válku mocenskou, která má dále změnit poměr sil v
Evropě a posunout právo USA a jejich spojenců obejít OSN, kdykoli se jim to
bude hodit, je zatím odsunut na bezvýznamné místo ve zpravodajstvích a na
málo čtená místa novin.
NATO se nepochybně snaží vojensky dokončit to, co se již povedlo v oblasti
ekonomické: Jak krásně se podařilo ponížit potenciálně soběstačné Rusko na
úroveň žebráka u Mezinárodního měnového fondu. "Trestáním" Miloševiče
(kterého si ovšem pěstují stejně jako Saddama) posílají jasnou zprávu Rusku
- teď a tady vládneme my.
Zákrok NATO byl v první fázi vysvětlován tím, že jednání prostě selhala a
tak nezbylo jiné řešení než bomby a rakety. Jenže člověk nemusí být
bůhvíjaký genius, aby neviděl, že NATO mělo zájem na diktátu nikoli na
dohodě. A navíc vyjednávat je nutné umět.
USA a jejich spojenci vsadili na Kosovskou osvobozeneckou armádu (KLA), což
byl krok, který do budoucna vylučoval autonomii Kosova v rámci Jugoslavie.
Podle mnohých západních komentátorů se tak NATO postavilo do role vzdušných
sil KLA.
Lze předpokládat, že ke zhoršení situace v Kosovu došlo v důsledku
orientace NATO na KLA a jeho rozhodnutí odvolat misi, která svoji autoritou
udržovala v Kosovu podmínky, z nichž se mohlo nakonec dospět k uklidnění
situace.
Jan Čulík rovněž píše, že "Západ zasahuje v Kosovu, protože pro západní
civilizaci je nepřijatelné sledovat mučení a zabíjení nevinných civilistů s
rukama složenýma v klíně."
Co tak najednou, dalo by se namítnout. Musíme si totiž znova a znova
připomínat, kdy a kde naše skvělá civilizace seděla s rukama složenýma v
klíně a neudělala nic, protože události byly zcela mimo oblast jejích zájmů
a nebo naopak existovaly zájmy natolik různé, že jakoukoli akci vylučovaly.
Termín "Západ" je ovšem možno chápat jako eufemismus pro skupinu amerických
a západoevropských politiků a vojevůdců, kteří nemají se západní civilizací
pranic společného. Takto definovaný Západ je nejen ochoten sedět s rukama
v klíně a sledovat zabíjení nevinných civilistů - ale případně je i
podporovat - jak víme z nedávné historie Latinské Ameriky a konec konců i z
Balkánu. A my, kteří se považujeme za civilizované, s tím nic nesvedeme.
Proč ve své zcivilizovanosti připouštíme, aby sankce proti Iráku zabíjely
několik tisíc dětí ročně? No protože jsme, vy i já, tak slušní, že nás
ani nenapadne ani nanapadne, že něco takového je vědomně možné. Odkud to
mámě vědět, když pro sdělovací prostředky to není dostatečný trhák a pro
politiky dost nebezpečné pro jejich kariéru. Mám-li věřit zprávě CBC
vysílané před několika dny, přispívá k této genocidě i to, že embargo se
vztahuje i na lékařskou literaturu. Šlo o reportáž z návštěvy amerických
lékařů v Iráku, kteří se embargu postavili a přivezli různé učebnice a
další lékařskou literaturu pro svoje irácké kolegy.
Jsme znecitlivěni propagandou. Ta po nás momentálně chce, abychom byli
rozhořčeni obrazy albánských madon s plačícími dětmi v náručí a tak to
děláme, aniž bychom se nadměrně zabývali úvahami o tom, že "collateral
damage" je eufemismem pro stejně nešťastné lidi na druhé straně.
Ve spravedlivém hněvu, způsobeným přílivem zpráv o zločinech Srbů v Kosovu,
nevnímáme absenci zpráv o akcích KLA a osudu kosovských Srbů, opomíjíme, že
zprávy o znásilněních mají nenápadný dovětek, že jsou neověřené a že jsou
často předávány dál bez tohoto upozornění. Zapomínáme, že politikové,
kteří ještě před několika měsíci seškrtávali částky pro zahraniční pomoc v
rozpočtech svých zemí, aby uspokojili voliče, kterým je cizinec moc daleko,
najednou nemají hluboko do kapsy, hlavně když jde o zbraně.
Unikají nám souvislosti, nevnímáme lži politiků. A co je nejhorší, uniká
nám to, že bomby řešení nejen nepřinesou, ale oddálí nebo vůbec znemožní,
protože dále rozdělí náš svět.
Nejsem tak naivní, abych nevěděl, že rozdmýchaná nenávist mezi lidmi vede k
násilí všeho druhu. Ostatně to ví skoro každý. A právě proto měli
politikové NATO, nemají-li zcela prázné mozky, hledat diplomatické řešení a
nepočínat si jako slon v porcelánu.
Jiří Jírovec
12.4. 1999
Poznámka JČ: K ponižování Ruska a vylučování Ruska z mezinárodního společenství. Ano, NATO se k Rusku chovalo arogantně. Na druhé straně však Rusku jde o princip nezasahování do vnitřních záležitostí země, ať se na jejím území dějí jakákoliv zvěrstva. Nyní se zdá, že by Clinton rád z konfliktu o Kosovu unikl a apeluje na ruskou diplomacii. Co se týče ignorování jiných světových konfliktů a nespravedlností, odkazují na množství přeložených článků v BL, například na článek z FT "Cesta do pekla". To, že se všeobecně ignorovala zvěrstva a hrůzy jinde, neznamená, že svět měl zůstat v nečinnosti i nyní. Někde se začít musí.
