Cesta k pozemní válce
Channel Four News, 22. dubna 1999
Rozhovor s Miloševičem
Jon Snow: NATO přineslo ve čtvrtek svou leteckou válku přímo na dvůr k prezidentu Miloševičovi. Tři laserem naváděné střely zničily jeho rezidenci v Bělehradě. Vedoucí vojenští představitelé popřeli srbská tvrzení, že to byl pokus Miloševiče zavraždit, byla to dosud nejjasnější známka, že se aliance rozhodla zaútočit na osobní mocenskou základnu prezidenta Miloševiče. Ve čtvrtek večer dokončil ruský vyslanec Viktor Černomyrdin devět hodin rozhovorů s prezidentem Miloševičem, jejichž cílem bylo najít východisko z krize. Ale Miloševič, v prvním televizním rozhovoru od zahájení leteckých úderů, byl tak neústupný, jako vždy dosud předtím.
Lindsay Hilson: Podle Pentagonu to nebyl pokus usmrtit Slobodana Miloševiče. Miloševičova rodina nebyla ve středu večer doma, když střely NATO zničily jednu z jejich dvou oficiálních rezidencí v luxusní bělehradské čtvrti. Pentagon konstatoval, že rezidence byla řídícím a velitelským střediskem.
Mluvčí Pentagonu: Nezaměřujeme se na prezidenta Miloševiče ani na srbské občany. Zaměřujeme se na armádu a na vojenskou infrastrukturu, která podporuje nástroje útlaku v Kosovu. Od samého začátku to vyjadřujeme jasně.
Lindsay Hilson: Ale NATO se začalo zaměřovat na základy politické a osobní moci prezidenta Miloševiče. NATO zasáhlo věžák, v němž mají základnu politické strany Miloševiče i jeho ženy. Zasáhlo rozhlasovou stanici jedné jeho dcery. Alespoň jedna továrna, kterou vlastnil bohatý prezidentův přítel, byla také zasažena.
Prezident Miloševič poskytl svůj první rozhovor v angličtině Ronu Hatchettovi, texaskému unvierzitnímu učiteli, který je spojen se srbsko-americkými skupinami. Zdůrazňoval, že nikdy nenařídil etnické útoky.
Slobodan Miloševič: Tato země ani já jsme nikdy neměli politiku, jejímž účelem bylo vyhánět nějaké občany Jugoslávie z nějaké její části. Musím vám říci, že když byla válka v Chorvatsku, ochraňovali jsme všechny Chorvaty v Srbsku. Ochraňovali jsme všechny muslimy v Srbsku, když byla válka v Bosně. Před 24. březnem, když začali s jejich zatraceným bombardováním, a zahájili svou špinavou agresi proti této zemi, neexistoval jediný uprchlík. Když začali bombardovat, uprchlíci se samozřejmě objevili v důsledku toho bombardování. To ví každý.
Lindsay Hilson: To nepřesvědčí kosovské Albánce, z nichž přišlo dnes 2000 přes makedonskou hranici v útěku před speciálními jednotkami srbské policie a před srbskými vojenskými jednotkami. Jejich vedoucí představitel podepsal minulý měsíc dohodu z Rambouillet, která by povolila Kosovu autonomii v rámci Srbska. Ale prezident Miloševič riskoval útoky NATO, než aby podepsal.
Slobodan Miloševič: Prakticky se pokusili nám v Rambouillet vnutit nikoliv autonomii, ale nezávislost. A opravdu nevěřím, kdybyste to ukázali jakémukoliv počestnému Američanu, že existuje jediný počestný Američan, který vám řekne, že kdyby oni byli na místě naší delegace, že by to podepsali.
Lindsay Hilson: Toto vysvětlení nepřesvědčí ani západní vedoucí politiky, kteří líčí Slobodana Miloševiče jako zosobnění zla. Prezident Clinton ho charakterizoval jako "válkychtivého tyrana", Britové šli ještě dál, Robin Cook hovořil o Miloševičově "kruté řezničině". Tony Blair ho nazval "brutálním, krvavým diktátorem" a ministr obrany George Robertson ho charakterizoval jako "masového etnického očišťovatele".
Ve čtvrtek hovořil s Miloševičem Viktor Černomyrdin, nový vyslanec prezidenta Jelcina, po dobu devíti hodin. Černomyrdin konstatoval, že přijel se specifickými návrhy na ukončení tragédie v Kosovu. Ale je velmi obtížné, jak by mohli vedoucí představitelé NATO, poté co ospravedlnili válku svým občanům takto emocionálně, by mohli přijmout dlouhodobější řešení, v jehož rámci by zůstal Miloševič u moci.
Pauline Nevill-Jones: Válečným cílem je ukončit jeho brutální činnost v Kosovu, stáhnout své jednotky a způsobit, aby jeho armáda už nebyla akceschopná. Druhá řada cílů je politická a diplomatická: budoucnost Kosova. A v tom nebude Miloševič hrát žádnou roli.
Lindsay Hilson: Ve čtvrtek uspořádali stoupenci prezidenta Miloševiče v Podgorici, v hlavním městě Černé Hory. Miloševič hrozí, že tam svrhne prozápadní vládu v této autonomní části jugoslávské federace. Vedoucí představitelé NATO konstatují, že to, stejně jako Miloševičova činnost v Kosovu, by bylo nepřijatelné. Zdá se, že nyní bojují o to, aby dostali prezidenta Miloševiče nejen z Kosova, ale z celé balkánské politiky.
Washington: Kdy budou vyslána pozemní vojska?
Jon Snow: Ve Washingtonu se ve čtvrtek stále oficiálně zdůrazňovalo, že pozemní vojska budou vyslána teprve, až to bude vhodné a bezpečné. Ale za scénou se NATO postupně přibližuje vyslání pozemních vojsk. Tony Blair prosazoval tuto myšlenku na schůzce s prezidentem Clintonem a generální tajemník NATO Javier Solana nařídil přepracování bitevních plánů. To se děje právě ve chvíli, kdy se Washington připravuje na největší politické setkání, jakého byl kdy hostem: více než 40 vedoucích světových představitelů přijíždí na tři dny akcí, při příležitosti padesátého výročí založení NATO.
Avšak to, co bylo plánováno jako oslava minulosti NATO, se proměnil v úzkostlivé uvažování o budoucnosti aliance. Zde je náš washingtonský korespondent David Smith.
David Smith: Ve čtvrtek dopoledne to byl britský premiér, ve čtvrtek odpoledne to bude generální tajemník NATO Javier Solana, ve čtvrtek večer to bude francouzský prezident Chirac. Všichni z nich přijíždějí do Washingtonu na tyto narozeniny NATO, které se proměnily v krizovou vrcholnou schůzku. Všichni jdou rovnou do Bílého domu a Billu Clintonovi v podstatě zdůrazňují, že je načase ukončit úzkostlivou debatu ohledně vyslání pozemních vojsk, je načase připravit plán na vyslání pozemních vojsk do Kosova.
Oficiální linie je vždycky, když přijede Tony Blair a jeho lidé do Washingtonu, že tento premiér a tento prezident se ve všem naprosto shodují. Tentokrát se však Tony Blair domnívá, že je zapotřebí vyvinout na Billa Clintona určitý tlak. Přes noc nejprve v Bílém domě a pak ve čtvrtek dopoledne na Kapitolu, kde se polovina Senátu sešla na zasedání za zavřenými dveřmi. Prohlášení Tonyho Blaira bylo pečlivě synchronizováno s prohlášením generálního tajemníka NATO Javiera Solany:
"Pane premiére, jakou jste dostal reakci ohledně pozemních vojsk?"
Tony Blair: Důležité je, že tento týden, v této alianci NATO, když oslavujeme naše výročí, musíme vydat co nejjasnější signál, že máme vůli a rozhodnost, že Miloševič a jeho politika nezvítězí.
"To tedy znamená pozemní vojska?"
Tony Blair: Znamená to, že budeme pokračovat s ofenzívou, kterou jsme zahájili, tato kampaň bude zintenzívněna a bude úspěšná.
David Smith: Pánové Blair, Chirac a Solana dospěli k názoru, že do se týče pozemních vojsk, je nutno o jejich vyslání rozhodnout buď nyní nebo nikdy.
Madeleine Albrightová: Myslím, že by bylo nevhodné cokoliv vylučovat. A tak taky žádné řešení předem nevylučujeme.
David Smith: Žáci Billa Clintona možná říkají nyní svým britským kolegům, že rozhodnutí dosud nemůže být učiněno, ale když se dostanete za zavřené dveře, kde vystupují lidé jako americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová a uslyšíte, jak jim senátoři tiše nadávají, že Clintonova válka dosud neměla žádný úspěch.
Senátor Chuck Hage: Myslím, že jsme ve válce. Můžeme tancovat kolem výmluv a detailních podrobností, paní ministryně zahraničí, ale jsme ve válce.
David Smith: Nejvlivnější senátoři v otázce zahraniční politiky na Kapitolu nyní podporují Evropany a také chtějí vyslání pozemních vojsk.
Senátor Richard Luger: Vypadá to, že se vedou dvě různé války. Nechápu, jak by se to dalo vyřešit bez pozemních vojsk, a proto musí být konsensus ohledně řádného plánování a přípravy a účasti.
David Smith: Typické na Billu Clintonovi však je, že chce být politicky zaštítěn. Tato vrcholná schůzka NATO také dává zelenou Rusům, aby pokračovali s diplomatickým vyjednáváním s prezidentem Miloševičem v Bělehradu, i když se připravují plány na pozemní útoky.
Senátor John Kerry: Myslím, že Rusové budou hrát velmi významnou roli.
David Smith: Takže je velmi pravděpodobné, že tato vrcholná schůzka NATO přijde s velmi smíšeným, ale zároveň velmi clintonovským řešením. Možná bude přijat plán vyslání pozemních vojsk, a zároveň spolupráce s Rusy, kteří záměrně nechtějí mít nic společného s touto oslavou padesátého výročí NATO, která se proměnila ve smuteční vigilii.
David Smith: Není to trochu ironické, že NATO nyní doufá, že jim Rusové poskytnou největší naději pro vyjednání smíru?
Senátor Trent Lott: Svět je dneska jiný. A jestliže dokáže Rusko hrát na světovém jevišti takovou roli, která by pomohla toto dovést k závěru, mým postojem je: výborně. Je to možná ironické, ale byla by to cenná služba lidstvu.
David Smith: Není tedy nic podivnějšího, než tato oslava NATO, kteerá je zároveň krizí. V nadcházejících 48 - 72 hodinách dojde asi k zásadnímu rozhodnutí. Jeden poradce britského premiéra nám sdělil ve čtvrtek odpoledne, že se Britové domnívají, že by mohla být v Kosovu pozemní vojska do 4 - 5 týdnů. Nikdo jiný zde ve Washingtonu si nemyslí, že by to mohlo být tak rychlé. Ale je zjevné, že někteří evropští vedoucí představitelé chtějí o tomto víkendu dosáhnout ve válce obratu.
Jon Snow: Nyní hovoříme z Washingtonu s Ivo Daaldem, poradcem Clintonovy vlády v bezpečnostních a obranných otázkách a bývalým členem americké Rady národní bezpečnosti.
Ivo Daalde, víme, že už v prosinci 1992 se Bílý dům shodl na tomto: pokud dojde ke konfliktu v Kosovu, vyvolaném srbskými vojsky, Spojené státy budou připraveny použít proti Srbům vojenské síly v Kosovu i v Srbsku. Proč tedy existují ještě stále v této věci v americké vládě neshody, ohledně toho, jak daleko by americká vláda měla zajít:
Ivo Daalde: Ve skutečnosti došlo v březnu 1998, přesně před rokem, k oné násilné akci, před níž tehdy pan prezident Bush a posléze prezident Clinton varovali. K této násilné akci ze srbské strany došlo v březnu 1998 a k ničemu pak nedošlo po dobu jednoho roku. Máme v americké vládě neshody už déle než rok. Neshody nejsou ohledně amerických cílů na Balkáně, jimiž je, že Kosovo musí být bezpečné pro kosovské Albánce, ale neshody jsou ohledně toho, jak tohoto cíle dosáhnout. Kolik to ještě bude stát, kolik jsme ochotni riskovat pro dosažení tohoto cíle. A tento týden dochází k rekalibraci výpočtů nákladů, rizik a výsledků.
Jon Snow: Co přesně je podstatou této rekalibrace? Jak vážně berou lidé stav jugoslávské armády po celkém měsíci jejího "rozkládání", jak tomu říkají?
Ivo Daalde: Berou ji velmi vážně, a to by také měli dělat. NATO bombarduje infrastrukturu, i když nikoliv ubytovací prostory jejich šéfů v severní Jugoslávii. Jugoslávské jednotky jsou pomalu, ale jistě posilovány. Nyní je více jugoslávských jednotek v Kosovu než na začátku bombardovací kampaně a, co je důležitější, dosáhly svého základního strategického cíle, totiž vyhnat ze země co největší množství etnických Albánců. Nyní sedí a čekají na pozemní invazi, až přijde. Tato příprava je velmi znepokojující pro ty, kdo by chtěli vojenský konflikt je s minimálním množstvím obětí.
Jon Snow: A co role Rusů. Právě vidím, že bylo oznámeno, že Viktor Černomyrdin se rozhodl zůstat v Bělehradě přes noc a čeká na další instrukce z Moskvy. Může dosáhnout nějakého řešení?
Ivo Daalce: Upřímně řečeno si to nemyslím. Ani pan Černomyrdin, ani Rusové nemají žádný vliv na NATO, co se týče bombardování nebo jeho cílů, ani nemají Rusové příliš velký vliv na pana Miloševiče. Pokud se Rusům podaří nějak přesvědčit Miloševiče, že to, co dělá poslední měsíc, bylo naprostou chybou, a že stáhne své jednotky a všichni uprchlíci se budou moci vrátit, neexistuje žádná možnost dohody.
Jon Snow: Ale co když dojdou Rusové k názoru, že dojednali rozumnou dohodu s Miloševičem, kterou by chtěli aktivně podporovat. Jak znepokojena by měla být aliance NATO o případném vstupu NATO, v důsledku nacionalismu v Rusku, že se Rusové do věci vloží tím, že budou Srbům poskytovat zbraně a tak?
Ivo Daalde: Rusové se chtějí na této věci účastnit diplomaticky. Nemají zájem, ani vlastně schopnost, účastnit se jí vojensky. Není v zájmu Ruska zahájit ohledně této věci třetí světovou válku. Pan Jelcin a jeho vláda se vyjadřovali rétoricky velmi energicky, ale jejich činy byly velmi opatrné a minimální. Toto nepovede ke konfliktu mezi Ruskem a NATO v žádném vojenském smyslu.
