pátek 23. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby NATO a Kosovo:
  • Cesta k pozemní válce (Channel Four News)
  • Oslavy NATO ve Washingtonu (Jiřina Fuchsová) České sdělovací prostředky:
  • Průzkumy veřejného mínění jsou nespolehlivé (Ivan Vágner) Ústí nad Labem:
  • Matiční ulice a normální život (František Roček) Válka a Kosovo:
  • Sebrané informace (Jiří Jírovec)
  • Poznámky k článku Martina Sojky (Jiří Jírovec) Reakce:
  • Proč NATO nezasahuje i jinde? (Vladimír Durec)
  • Zásadně nesouhlasím s postupem NATO v Kosovu (Petr Hájek) Česká politika - analýza:
  • Nikdo nemá moc nad pravdou - ČSSD mezi dvěma sjezdy (Pražský demokrat)


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


    • Průzkumy veřejného mínění - postmoderní zpravodajská show


    Ivan Vágner

    Britské listy poměrně často uveřejňují informace o výsledcích průzkumů veřejného mínění českých agentur. Krize na Balkáně sice na čas tento hloupý trend odsunula, ale znovu se vracejí. Myslím, že to je jedna ze zcela nedůvěryhodných informací, která zkresluje skutečnost více, než co jiného a BL poněkud kazí tvář. Budu stručný a proto se to pokusím shrnout v bodech.

    1. Agentury tvrdí, že průzkumy se provádějí standardní metodou na odpovídajícím vzorku obyvatelstva. Myslím, že to je účelové tvrzení. Proč?

      K jednotlivým průzkumům se nevydávají žádné podrobné podklady. Manažeři agentur argumentují tím, že to novináře nezajímá. (Proč to ale tedy není třeba na webu? Např. SOFRES FACTUM ani STEM/MARK tam nic podobného nemá.)

      Zpravidla se jedná o náhodné osobní průzkumy na ulici, popřípadě telefonické dotazy, běžný vzorek je 1000 lidí. Výběr je tak zcela neprůkazný. Je podřízen zájmu dotazovaných, zda vůbec chtějí (mají čas) se zástupci agentur mluvit. Nejsou v něm podchyceny vrstvy obyvatelstva, kteří mají jiný životní režim nebo nemají telefon nebo daná místa nenavštěvují (např. nejezdí metrem - většina podnikatelů), popř. je navštěvují v jinou dobu. Řízené skupinové dotazování se nepraktikuje, nejspíš proto, že je velice nákladné (a průzkumy politických sympatií jsou pro agentury jen poměrně nákladnou sebereklamou).

    2. Co znamená tvrzení, že 26,5% obyvatelstva by volilo jednu stranu a 25% jinou? (viz: "Volební preference ČSSD a ODS víceméně vyrovnané (ČSSD 26,50 A ODS 25 procent), STEM, že ČSSD vede nad OSD o čtyři procenta (ČSSD 25,1, ODS 21,3" - BL 21.4.99). Vůbec nic.
      Vzhledem k toleranci by tomu mohlo být zcela naopak, což jiné způsoby měření často tvrdí. Je to jen hra, které se vášnivě oddávají politici, kteří argumentují chimérami. Pro intelektuály to nemůže být závazné, ba ani zajímavé. Jediný smysluplný údaj by snad mohl být, kdyby se po sečtení všech, kteří se k někomu přiklánějí, zveřejnilo, kolika lidem je to "buřt". Na tom, že každý čtvrtý dotazovaný je pro jednu ze dvou vedoucích stran, není nic překvapujícího.

    3. Výsledky lze vždycky zmanipulovat.

      Netvrdím, že jsou vždycky zmanipulovány - ale že mohou být. Dávám k úvahu, jak je možné, že po té, co se vysílání Událostí na ČT1 přesunulo z 19.30 na 19.15, nijak neklesla sledovanost reklamy před Televizními novinami na Nově? Železný, který se toho tenkrát velice bál, byl prý po zveřejnění výsledků velmi rozjařen.

    4. Proč jsme tedy těmi průzkumy stále tolik bombardováni?

      Myslím, že oblibu průzkumů lze dát do souvislosti se současnou převahou knižní non-fiction nad fiction, se stále rostoucí oblibou zpravodajských a publicistických pořadů, s lavinou paradokumentárních a kvazidokumentárních pořadů (v ČR např. reality-show typu Tabu, seriály typu Hladina adrenalinu, Nemocnice Chicago Hope, všechny druhy tzv. "zvědavých kamer" atd.), s dlouhodobým pronikáním "story" do zpravodajských materiálů (viz třeba titulky MFD, ale i praxe ČTK a jiných agentur, které zjistily, že je větší zájem o narativní zpracování události) atd. Lidé zajímá beletrizovaná realita více, než skutečná. Pouhý údaj o počtu stoupenců je nezajímavý. Dramatické - a zajímavé, navíc umožňující narcistní komentáře - je kolísání tohoto údaje.

    Závěr: Většina průzkumů veřejného mínění (především politické) je jen součást postmoderní zpravodajské show. Nemá žádnou hodnotu a tam, kde je snaha o seriózní informace, nepatří. Otázka na závěr: patří do BL?

    Ivan Vágner

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|