Matiční ulice a normální život
V pondělních BL jsem uveřejnil článek o slavné ústecké Matiční ulici, kde se má stavět plotozeď, což je podle Petra Uhla hřích proti lidskosti.
Přečetl jsem si k tomu výtku: v první části hovořím o Romech, kteří žijí v Matiční ulici neukázněným způsobem a první část a jeho druhá část si protiřečí. V druhé části zdůrazňuje, že nejde nutně o Romy, ale o neukázněné obyvatelstvo obecně a že nejde o problém rasový, ale o problém sociální. ... Je nemožné označovat ve sdělovacích prostředcích pachatele asociálních či kriminálních činů etnickou příslušností. Jak k tomuto vytváření předsudků přijdou příslušníci dané etnické menšiny, kteří se na asociálním chování nepodílejí?
V první části článku jsem po letech jen uveřejnil svědectví lidí, které jsem přesně citoval v konkrétní situaci na konkrétním místě. Nebyl to komentář, ale konstatování lidí, kteří hovořili sami za sebe. Citáty uveřejněné v BL byly dokladem článku z roku 1995, z prehistorie, že problémy nejsou nového data. O dvou domech v Matiční jako o problémovém celku, resp. o jejich obyvatelích, bylo a je jinak psáno v obecném kontextu jako o nepřizpůsobivých občanech bez národnostního nebo rasového kontextu. Ale vra»me se do přítomnosti.
Sociální past a osobní zodpovědnost
Po té co prezident Havel z nadhledu označil Ústečany za rasisty, doporučil, aby se touto otázkou Matiční zabývala nadační Vize 97 a pomohla průzkumem. Na magistrátu to vzbudilo pobavení. Vize měla zmapovat proč k tomu co došlo, v Matiční došlo. Jenže to bylo známo i bez Vize 97.
Problém zdi v Matiční ulici není problémem cikánský/romským, ale problémem sociálním a psychologickým. Jeho začátek spadá vlastně již do roku 1945.
Vzpomínám si, jak jsem před několika lety mluvil se starým rozvážným pánem, Rómem z Trmic (dříve městské čtvrti, dnes opět městečka pár metrů od Ústí), starousedlíkem, který přišel na sever hned po válce.
Žehral na osud, na to, že na sever Čech o několik desetiletí později přišli "cikáni ze Slovenska, Rumunska a kdo ví odkud ještě", nikoho zde neznali, byli v cizím světě a byl jim lhostejný. Usadili se jako pleníci nájezdníci.
V jeho hlase byla hořkost, protože pro slušné starousedlíky začala zlá doba. Kromě nejbližších sousedů, kteří jeho rodinu znali, byli všichni cikáni šmahem nebezpečná individua, protože se tak mnozí (ti noví...) chovali.
Lidové přísloví říká, že za souseda nemůžeme. Toho nám vybírá bůh. Bůh za pomocí socialistické kádrové politiky na sever Čech přivedl mnoho cikánských rodin jako pracovní síly na nekvalifikované práce. V tehdejším těžkém průmyslu se bez problému uplatnily.
Dnes je nekvalifikované práce potřeba naopak velmi málo. Nejen mezi rómskými přistěhovalci ze Slovenska propukla vysoká nezaměstnanost.
Ústí není rasistické
Problémy vznikají jako reakce na sociální situaci a u mnoha také díky malé schopnosti adaptace. Bohužel, za posledních několik desetiletí se neudělalo takřka nic proto, aby se narušilo podhoubí velmi malé vzdělanosti
rómské minority. Romské děti se dosud nedostaly ve vzdělanosti na vyšší stupeň.
S touto snahou se vážně začalo na severu Čech v první třetině devadesátých let v rámci multikulturní výchovy, hnutí škol R apod. Vzorem může být právě Ústí n. L., předlická základní škola, která byla významným členem a motorem tohoto hnutí, od ní se inspiroval např. učitelský sbor v mostecké chánovské, čistě romské školy. Podobných škol je dnes již více, ale tehdy byl sever Čech v této činnosti na míle před jinými kraji ČR. A tehdy, i v severočeském tisku, se tvrdě bojovalo za fenomén multikulturní výchovy a za nulté ročníky základních škol, nejen za tuto předlickou školu. Při ústecké univerzitě vznikl dokonce miniústav zabývající se romskou problematikou, který byl později transformován přímo do univerzity a zaměřuje se na výchovu pracovníků, kteří se budou zabývat rómskou problematikou.
Je chybou státu, že nebyly zajištěny podmínky pro pomoc dětem ze sociálně slabého, resp. zanedbaného prostředí. Není to nadstandard, ale preventivní péče o nastupující generaci. Dnes se toto řeší na některých školách zřízením tzv. nultých ročníků, připravujících jeden školní rok na základní škole tyto děti na první třídu skutečné základní školy. Jedna z nejprvnějších aktivit tohoto směru je vázána právě na Ústí, na spolupráci zmiňované předlické školy (přes devadesát procent rómských dětí) s univerzitou, rozumnými rómskými aktivisty, resp. rozumnými lidmi...
Mnohé děti si díky tomu ve škole osvojily např. hygienické návyky, zvykly si na soustředěnou práci, na respektování spolupráce v kolektivu. Nemalá část děcek ze sociálně zanedbaných rodin, které jsou v tomto regionu z drtivé většiny rómské, byla posílána do zvláštních škol, protože nebyla schopná první a druhou třídu zvládnout.
Nultými ročníky se vytvořily u těchto děti předpoklady pro bystřejší a širší chápání světa již v mládí. S růstem vzdělání vytvářejí předpoklad pro zvyšování standardu v rámci rodiny. Zkušenosti ze základní školy v ústeckých Předlicích ukazují, že to je reálná možnost.
Ústí není rasistickým hnízdem. Byly zde prováděny rozsáhlé průzkumy jak situaci řešit, byla snaha spolupracovat i s úřadem práce v rámci rekvalifikací, rómského obyvatelstva, ale malý zájem a posléze stále stoupající hladina počtu lidí bez práce poslední typ snahy oddálila zatím do říše snů.
Toto jsou způsoby jak může stávající stav státní instituce naprosto racionálně ovlivnit. Ne prohlášením vlády, že nepřipustí stavbu jedné zdi v jednom městě na severu Čech. Zvláště když to není v kompetenci vlády, což potvrdil i přednosta okresního úřadu, protože nebyl porušen žádný zákon.
Sociální podhoubí
V Matiční ulici žije mnoho dlouhodobě nezaměstnaných. Nejsou to jen klasičtí "doktoři nicnedělání", ale mnozí jsou z nedostatku práce dlouhodobě frustrováni. Proč by měli mít nějaký vztah k okolí? Proč by se měli chovat jinak než jak chtějí, podle toho jak se vyspí, když mají nulové šance? U někoho to jsou psychologicky odůvodnitelné argumenty, u někoho výmluva. Jak to rozlišit?
Vzhledem k této situaci v jednom okamžiku začal konečně Uhl chápat, že to je otázka sociálně - psychologická, nakonec ale bohužel převládlo opět politikum projevující se tendencí kdo z koho.
Zákony a prevence
Radní si s hořkostí uvědomují, že část těchto problémů vyrůstá již z našich zákonů, protože není zákonně ošetřeno, aby ti, kteří jsou na sociální podpoře nedostávali finanční prostředky na nájem, které utratí, ale aby tato částka byla odváděna přímo majitelům domů a firmám zajišťujícím servis služeb spojených s rozvodem energií apod. Nezaměstnaní by potom nemohli být "dobrovolně" neplatiči, neboť peníze utratili pro své další potřeby. Bylo by to nelidské? V mosteckém Chanově tuto metodu již začali praktikovat, ale na nutném principu dobrovolnosti.
Obvodní radnice viděla v holobytech rozumné řešení tíživé situace dlužníků, protože některé rodiny měly přímo o holobyty zájem, neboť si jasně uvědomovaly, že nemají na zaplacení nájmu v bytu první kategorie, které byly nasekány v panelácích po Ústí jako houby po dešti. Ostatní byli vystěhováni do holobytů exekučně.
Šroťácká opera
Idea nebyla špatná, ale došlo ale zkoncentrování lidí, kteří měli minimální šance do budoucnosti a postupně vznikla komunita s osobitým a agresivním chováním. Jeden z velkých problémů v Matiční bylo také nahromadění ohromného množství odpadu. Z nemalé části se jednalo o věci dovezené z Německa v rámci šroťáckých zájezdů. Lidé přímo na české lidi provozující tyto spanilé jízdy čekali a dávali jim nábytek, lednice, prostě vše, čeho se chtěli zbavit, protože oni by v Německu museli za zbavení se nepotřebného harampádí zaplatit.
Hromadily se zde i věci, které vybrali obyvatelé - sběrači z kontejnerů po městě a co se jim nehodilo, odložili prostě doma v Matiční před domem. To vše s komunálním odpadem a vznikala až nebezpečná hygienická situace. Technické služby města Ústí řešily situaci zvýšením počtu odpadních nádob pro tyto domy o sto procent, ale to vůbec nestačilo. Tuny odpadků se hromadily.
V TV aréně, která probíhala v rámci protiplotové hysterie mezi Uhlem a primátorem Hruškou v ústeckém divadle jeden z rómských nájemníků z Matiční křičel, že nepořádek tam byl proto, že jim nedali dostatek nádob na odpadky. Byla to cílevědomě pronesená lež.
Situace byla tak neúnosná, že nakonec musely Technické služby přistavit kontejnery a bylo od 25. 11. do 8. 12. 1997 odvezeno na náklady městského obvodu z prostoru Matiční ulice 22 (dvacet dva) tun bordelu. Na jaře 1998 po vážném incidentu s městskou policií město vyžadovalo po obyvatelích holobytů zklidnění a nápravu situace, byl dohodnut domovník, který se měl starat o základní pořádek kolem obou domů a došlo se na záměr výstavby zdi, která by nadále byla prevencí proti dalším naschválům mezisousedského pekla trvajícímu již léta. Postaveno mělo být i hřiště pro děti, aby měly si kde hrát a neběhaly po ulicích.
Vše vypadalo slibně, situace se uklidňovala a potom tisk přinesl zprávu o dohodnuté zdi - a bylo před volbami...! A udělal se z toho předvolební guláš, který doznívá, přihřívaný na dně politiky dodnes...
V Matiční se skutečně nejedná o rasový problém, ale o "Uhlovskou" záměnu lidských práv s normální slušností.
