Miloševič mlčí

Toto je úryvek z článku Roberta Fiska v Bělehradu. Vyšel v neděli 6. června v týdeníku Independent on Sunday

Ani jednou během leteckých úderů NATO proti Jugoslávii se neobjevil Slobodan Miloševič na veřejnosti. Nevyšel do ulic Bělehradu. Nenavštívil žádné nemocnice a nepromluvil k žádným vojákům. Mlčel. A nyní, v zóně příšeří mezi válkou a hospodářskou katastrofou, mlčí dál.

Připravil se na nejhorší. Podle těch, kdo tvrdí, že vědí o jeho finančních záležitostech, bylo Miloševičovo rodinné jmění převedeno z Jugoslávie jinam dávno předtím, než zahájilo NATO své bombardování, přesunul je přes Kypr a Libanon do konta v šanghajské zóně volného obchodu za pomoci prezidentova osobního bankéře Borky Vučice, šéfa jugoslávské bankéřské asociace.

A jeho rozhodnutí přijmout "mírové" podmínky od NATO bylo přijato 28. května, týden před ukončením války. To byl ten den, kdy Viktor Černomyrdin přicestoval do Bělehradu na deset hodin vyjednávání s Miloševičem a odjel - i když jeho slova byla tehdy víceméně ignorována - "velmi potěšen" výsledky. Prezident poslal Mirko Mirjanoviče, srbského premiéra, naproti Černomyrdinovi na surčinské letiště a v automobilu cestou do paláce Běli Dvor se bývalý ruský premiér zeptal Mirjanoviče, proč jsou Srbové tak "tvrdohlaví". Mirjanovič otázce porozuměl, ale řekl: "O všem rozhoduje šéf."

Když se o tom zmínil Černomyrdin Miloševičovi, ten se rozčílil a nedovolil Mirjanovičovi, aby už Černomyrdina doprovázel na letiště zpět.

Ale "šéf" se mezitím rozhodl přijmout požadavky NATO, pokud nebude NATu dovoleno, aby vstoupilo do Srbska. Bylo to jeden den poté, co mezinárodní válečný tribunál v Haagu zveřejnil svou žalobu vůči srbskému vedoucímu představiteli.

A podle těch, kteří ho znají, utrpěl Miloševič další šok - před třemi týdny ho ranila menší mrtvice a ochrnula mu levá ruka. Skutečně na videozáznamu setkání Miloševiče s Černomyrdinem 28. května zdraví Miloševič Černomyrdina podáním pravé ruky a nikoliv tím, jak míval ve zvyku, že hostovu ruku vzal do obou svých rukou. Jeho levá ruka mu visela u těla.

Miloševič už přirozeně věděl, že se jeho země vrací bombardováním do devatenáctého století. Právě dokončená hospodářská studie v Bělehradě ukazuje, že do 21. května poklesl roční příjem na jednoho obyvatele v Srbsku z 1000 dolarů na 450 - což se rovná přibližně bohatství Burkina Faso. Obával se také Miloševič, že v důsledku ofenzívy NATO okupují západní vojáci Bělehrad?

Jeden opoziční editor v Bělehradě je přesvědčen, že obžaloba z válečných zločinů, vznesená proti Miloševičovi prokurátorkou Louise Arbourovou, přesvědčila Miloševiče válku ukončit. "Rozhodl se, že nemá jinou šanci. Buď zůstane šéfem v Srbsku a přijde o Kosovo, anebo dojde k pozemní invazi, západní vojska okupují Bělehrad a on bude poslán k soudu do Haagu." řekl. "Měl 24 hodin na to si to rozmyslet. Věděl, že NATO se chystá rozhodnout o pozemní invazi a to znamenalo okupaci celé země a pro něho by to byl konec. Udělal to, co dělá vždycky: přijal nejhorší rozhodnutí v nejhorší situaci."