Otázka týdne: Kdo je vinen špatnými vztahy mezi Čechy a Slováky?

Odpověď Jana Čulíka se vysílala na stanici Radiožurnál v neděli 11. července v 9. 10 ráno.

Otázka: Naposledy to byl minulou středu slovenský prezident Rudolf Šustr, kdo v Praze zdůraznil, že má zájem na dobrých vztazích s Českou republikou. Navzdory jazykové a kultuní blízkosti, osobním vazbám a kusu společných dějin Čechů a Slováků se však kvůli majetkovému vypořádání po federaci nejsme s to domluvit často ani na běžných sousedských vztazích. Odcizili se Češi a Slováci, anebo je v minulých šesti letech odcizili jejich politici?

Jan Čulík: Na tuto otázku je odpověď ano i ne. Mám v posledních letech hlavní zkušenost styku Čechů se Slováky z  výročních scheinfeldských setkání, které organizuje dr. Vilém Prečan z pražského Ústavu soudobých dějin. Mluví se tam o aktuálních českých i slovenských politických problémech a vždycky je tam celá řada účastníků ze Slovenska. Nikdy tam nejsou mezi Čechy a Slováky žádné problémy. Nedávno se hovořilo o tom, že se Češi vinou svých politiků na Slováky začátkem devadesátých let zbytečně vytahovali: posléze se ukázalo se, že problémy Čech i Slovenska jsou dosti obdobné. V Praze žije celá řada Slováků a nemají většinou problémy - naštěstí se neodlišují barvou kůže. Takže špatné česko-slovenské vztahy, je to jistě hlavně vinou politiků. Ti neumějí vyjednávat ve veřejném zájmu a způsobili i rozbití Československa proti vůli jeho občanů.

Jenže: existuje i jiný pohled. Jak vydavatel internetových Britských listů dostávám mnoho čtenářských dopisů ze všech částí České republiky. Soudě podle toho, musím přiznat, že Češi mají trochu tendenci kolektivisticky se semknout kolem domácích, většinových, dost konvenčních názorů a netolerovat menšiny a cizí vlivy. Vyskytuje se dost pozoruhodný názor na demokracii: v demokracii prý ve volbách většina rozhodne a menšiny pak musejí poslouchat. To je ale, s odpuštěním, leninský demokratický centralismus. Jen si to přiznejme: díváme se s podezřením jako na celou skupinu na Čechy žijící v zahraničí, na homosexuály, na Romy, na ženy s feministickými názory, na Němce, na Poláky, na Rusy, na Slováky... Kdyby nám šlo skutečně o dobré soužití se Slováky, snad bychom dokázali politiky přimět, aby se v této věci dosáhli dohody. Nebo ne?