Možnosti zavádění soutěže do školství
Tento článek vyšel v Mladé frontě Dnes 10. března 1995.
Hlavním kapitálem každého státu je intelektuální a vůbec pracovní kapacita nastupující generace a vláda je odpovědna za to, že tato kapacita bude plně rozvinuta a nedojde k jejím zbytečným ztrátám. Proto by měla do života vysokých škol zavést nikoliv přímo trh či obchod, ale intenzívní a korektní soutěž a dobrou, účinnou organizaci. Inspiraci k tomu je možné najít v anglosaských školních systémech.
V britském systému střední školy samy rozhodují, na kterou z renomovaných univerzit se studijně "napojí". Vybrané univerzity sestavují a středním školám zasílají obsah školních zkoušek (například "maturitní otázky") a školy jim pak vracejí studenty vypracované úlohy k ohodnocení. Univerzity tím de facto rozhodujícím způsobem určují, co se na středních školách učí. Nemohou si tedy stěžovat, že náplň středoškolského studia neodpovídá nárokům kladeným na studenty univerzitou. Centrální hodnocení je objektivní a odfiltruje jakékoliv lokální faktory. "Maturitní" zkouška je i přijímací zkouškou na univerzitu - jednotlivé fakulty či katedry si předem kladou podmínky, z kterých předmětů musí kandidát "maturovat" a s jakým minimálním výsledkem, což vede studenty k cílevědomější volbě "maturitních" předmětů. Zkoušky jsou náročné a jejich výsledky poskytují poměrně přesný obrazt o úrovni celého ročníku maturantů. Mezi středními školami pak existuje jistý "konkurenční boj" o to, která škola dokáže nejlépe studenty ke zkouškám připravit.
S tímto systémem je možno výhodně skloubit i případné placení školného. Právě proto, že jsou k dispozici objektivní a dobře srovnatelné "maturitní" výsledky, bylo by možno stanovit například, že nejlepších 25 procent uchazečů nebude platit vůbec žádné školné, dalších 40 procent by platilo dejme tomu únosné školné a zbytek školné zřetelně vyšší. Toto kritérium (eventuálně přizpůsobené změněným okolnostem) by ovšem bylo uplatňováno každý rok znovu podle na univerzitě dosažených výsledků, takže každý student by měl finanční pozici zajištěnou jen na jeden rok a musel by studovat tak, aby si ji udržel nebo zlepšil (zdůrazňuji, že jde pouze o ukázkový příklad, který má jen osvětlit princip).
Zavedení tohoto systému by vneslo do vysokoškolského života mimo jiné dva velmi pozitivní prvky: stejné startovní podmínky pro všechny - rozhoduje nadání a píle, tedy žádný handicap pro nadané děti z nemajetných rodin - a skutečné soutěžní prostředí a z toho vyplývající zlepšení studijní morálky a studijních výsledků.
Postupem doby by pak mělo dojít k tomu, že univerzity, jejich fakulty či katedry ve spolupráci se sponzory z ekonomické sféry by začaly samy vyhledávat vynikající studenty a poskytovat jim další materiální a jiné výhody - jsou to kvalitní a úspěšní absolventi, kteří vytvářejí dobré jméno školy. Stejně tak by je měly začít "lovit" přímo na univerzitách podniky a instituce, jejich budoucí zaměstnavatelé. Jestliže k tomu nedojde, budou ti nejlepší trvale mizet v zahraničí.
Z článku Jaroslava Teplého může vzniknout - myslím nechtěně - mylný dojem, že snad britské univerzity opravují a hodnotí maturitní zkoušky na britských středních školách. To přirozeně není pravda: náplň maturitních zkoušek je určována centrálně a celostátně ministerstvem školství. Maturitní zkoušky jsou v Británii písemné a opravují je centrálně, celostátně a neosobně k tomu určené zkouškové rady (examination boards). - Zejména kvalitní střední školy však skutečně usilují se svou výukou co nejvíce přizpůsobit požadavkům univerzit a pyšní se tím, kolik procent jejich absolventů dosáhlo přijetí na které univerzity. Univerzitní fakulty i katedry v Británii skutečně předem určují, z jakých oborů musí mít kandidát úspěšnou maturitu a s jakou nejhorší známkou či kombinací známek ho ještě přijmou k univerzitnímu studiu. Nemyslím, že by univerzity mohly příliš efektivně zasahovat do vyučovacích programů středních škol (těžko by se mi například podařilo docílit, aby se na britských středních školách řádně vyučovaly základy gramatiky a gramatická terminologie, pro angličtinu v podstatě nepotřebná, aby pak studentům při studiu cizího jazyka nebylo nutno pracně vysvětlovat, co je podmět a přísudek.) Opakuji však, že zejména kvalitní střední školy se skutečně snaží co nejvíce při výuce samy vycházet vstříc požadavkům univerzit.
