Korupce na pražské právnické fakultě: Odstoupí děkan právnické fakulty KU?
Skandál s přijímacími zkouškami na Právnickou fakultu KU lze považovat za
zajímavý test české společnosti. Kolik pátracích žurnalistů naváže na
Jindřicha Gintera? Jak bude uplatněn Zákon o vysokých školách (111/1998 Sb
ze dne 22. dubna 1998)? A bude vůbec někdo chtít změnit stav, kdy je
možné koupit cokoli - včetně lustračního osvědčení. (Zde se nabízí otázka,
zda je možné koupit i místo na seznamu Stb pro případného nepřítele).
Zmíněný zákon nedává příliš velkou možnost postihovat (odvolávat) nepoctivé
nebo neschopné akademické funkcionáře. Nicméně umožňuje alespoň to, aby
rektor Karlovy University, okamžitě svolal Akademický senát, a požádal
podle § 28, o souhlas s odvoláním děkana Právnické fakulty. Okolnosti s
prodejem testů přijímacích zkoušek totiž naznačují, že je naplněn odstavec
(3) stejného paragrafu:
"(děkan) závažným způsobem neplní své povinnosti
nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty". Kdo
jiný je za serióznost přijímacích zkoušek odpovědný?
Čekat, že by snad takový děkan odstoupil sám, aby umožnil vyšetření
případu, by zřejmě bylo příliš odvážné.
Zajímavá je reakce na existenci přijímacích zkoušek na vysoké školy vůbec.
V rozhořčení nad stupiditou některých otázek (jejichž pravý smysl
naznačuje Dana Cihelková: "Odkud mají uchazeči brát jistotu, že testy nejsou
pouhou loterii, která má privilegované mládeži zajistit jistotu, že za sto tisíc korun bude nedostižitelná a neohrozitelná?") nesmíme opomenout, že
výběr existuje i tam, kde přijímací zkoušky nejsou.
A je nutné poznamenat, že ani přijímání na základě maturitních zkoušek
není samospasitelné. Před několika lety vypukla ve Francii obrovská aféra
s kšeftováním s maturitními testy, které jsou stejné pro všechny studenty a
měly být (teoreticky) do poslední chvíle tajné.
V Kanadě vládne v tomto směru značný chaos, znásobený tím, že vzdělání je v
kompetenci provinčních vlád a kvalita škol se silně liší.
Zajímavá je situace v Ontariu, kde velmi pravicová vláda (podle mého názoru
konečně) zjistila, že k tvořivému myšlení je přece jenom třeba jistý objem
základních vědomostí (čtení, psaní, počty a podobně) a tak zavádí v
podstatě nejedlovský systém jednotných základních a středních škol s
předepsaným obsahem studia. Až, a pokud vůbec, se tento systém dotáhne do
konce, bude mít středoškolský diplom zhruba stejnou váhu.
Pokud jde o přístup k vysokoškolskému vzdělání, pozornosti by nemělo
uniknout, že počet míst, která vyžadují vysokoškolské vzdělání, není
neomezený.
Právo na vzdělání se často zaměňuje s povinností (daňových poplatníků)
financovat celý vzdělávací systém. Základní a středoškolské vzdělání je
většinou bezplatné, aby byl zaručen přístup všem studentům.
Pokud jde o vysokoškolské studium, každá společnost hledá dělící čáru
(často nejasně definovanou) mezi zájmy společnosti, které jsou materiálně
vyjádřeny podílem státní pokladny na celkových nákladech vysokoškolského
studia a zájmy individuálními (kolik student chce a může do vlastního
studia investovat).
Tato čára se sice vlní, podle toho jaká ideologie zrovna vládne, ale příliš
neovlivňuje (stále rostoucí) cenu studia. Ať již jdou "investice" do
vzdělání z jednoho nebo druhého zdroje, čeká se jejich návratnost.
Nedělejme si žádné iluze o tom, že na Západě může studovat vysokou školu
každý a navíc cokoli podle vlastního výběru. Ani nejbohatší státy si to
nemohou dovolit a proto počet míst na universitách regulují. Jako příklad
mohu uvést, že Queen's University v Kingstonu přijímá do populárního studia
fyzioterapie kolem 5% uchazečů.
Hledání cest, jak přeběhnout druhé, není jistě ryze českým jevem.
Prvenství máme spíše v negaci těchto jevů - nazýváme je shovívavě trapasem
nikoli trestným činem. Případ s testy fakultě vzbudil pozornost tím, že se
trestného činu dopouštějí budoucí právníci. Jenže proč ne i oni, když
zákony nerespektuje zřejmě nikdo.
Jiří Jírovec
