Zkontrolujte si fakta
Toto je reakce Michaela Williamse na kritiku Alastaira Campbella. Michael Williams je zahraniční korespondent pořadu "Today" rozhlasové stanice BBC Radio Four. Tento jeho článek vyšel v pondělí 12. července v deníku Guardian.
Alastair Campbell nemá ve všem úplně nepravdu. Ani nemá ve všem pravdu. Je to s ním podobně jako s bombardovací kampaní NATO. Ale jeho zaměstnáním je vysvětlovat vládní politiku, prodávat veřejnosti určitý názor. Jeho úkolem není rozlišovat fakta od výmyslů.
Přiznává, že sdělovacím prostředkům poskytoval zprávy, aby neutralizoval ty zprávy, které přicházely z nepřátelského tábora. Totéž dělal jeho protějšek v Bělehradě a je obtížnější nalézt lepší definici propagandistické kampaně. Všichni uznávali, jak velmi důležitá je informační válka. Campbell dostává plat za to, že se v té válce postavil na jednu stranu. Já, jako korespondent BBC jsem placen za to, že se na jedinou stranu postavit nesmím.
To, co Campbell charakterizuje jako "srbskou mašinérii lží", nebyla příliš inteligentní struktura. Lži byly primitivní, mechanismus byl polorozpadlý, a co je nejdůležitější, nefungovalo to. Televizní reportáže z Bělehradu byly někdy zcenzurovány, ale kdykoliv k tomu došlo, vždycky jsme to ve vysílání uvedli a když byl tlak největší, vydali jsme posluchačům a divákům varování a vysvětlili jsme cenzurní omezení. Jako rozhlasový reportér jsem většinou pracoval se slovy, nikoliv s televizními záběry a ani jednou se Srbům nepodařilo omezit to, co jsem říkal do vysílání. Pokusili se o to, ale ignoroval jsem je.
Jugoslávské úřady někdy dělaly chyby a někdy nám lhaly. Ale ani činitelé NATO se nechovali vždycky přímě. Pro BBC bylo relativně lehké se s tím vypořádat. Z Bělehradu jsem posílal zprávy já a John Simpson (který také kritizoval Campbellův záchvat), jiní dělali reportáže z ústředí NATO v Bruselu a z leteckých základen v Itálii. Měli jsme reportéry v uprchlických táborech v Albánii, v Makedonii, v Černé Hoře, u OSN v New Yorku, ve Washingtonu, v Moskvě, v Pekingu a v Londýně. Pak jsme nechali na divácích a na posluchačích, aby si sami udělali vlastní názor. Možná, že by Campbell dával přednost jednoduchému řešení - aby byl jen jeden reportér u sídla britského premiéra v Downing Street.
Jednou ve středu uprostřed dubna konstatovali činitelé v Bělehradě, že piloti NATO usmrtili desítky etnických Albánců v uprchlickém konvoji v Kosovu a Tony Blair varoval před "automatickým přejímáním tvrzení srbských úřadů" - což bylo pro každého novináře zbytečné varování.
Byl jsem ve skupině novinářů, které na scénu útoku odvezla jugoslávská armáda. Bombardéry NATO bylo stále ještě slyšet nad hlavou a občas se ozývala střelba protileteckých zbraní. Obhlédli jsme trosky a krátery po bombách. Poté, co jsem zakopl o utrženou nohu jedné z obětí a zjistil jsem, že stojím na roztrhaných pozůstatcích jiné oběti, poslal jsem do Londýna první z mnoha reportáží.
Řekl jsem, v podstatě, tři věci: Zaprvé, že bomby NATO jak se zdá usmrtily až 70 lidí. Zadruhé, že se jugoslávské úřady snaží tuto záležitosti do určité míry zmanipulovat, a zatřetí jsem informoval o dlouhé, klikaté cestě na scénu útoku - kolem hořících vesnic, prázdnými a vypleněnými městy, po silnicích, po nichž jezdily autobusy plné Albánců hlídaných strážemi z jugoslávské armády, kam byli vozeni, nebylo jasné. Toto bylo první nezávislé potvrzení zevnitř Kosova strašlivých svědectví od uprchlíků, kteří se z Kosova předtím dostali.
Campbell kritizoval reportéry, že neriskovali, aby byli svědky pravdy na vlastní oči. Každý den jsme riskovali, že nás zasáhnou bomby NATO, nebo že se staneme obětí násilné reakce hněvivých vojáků, policistů nebo obyčejných Srbů.
Dva dny poté, co jsem byl vyhoštěn z Bělehradu, jsem se vrátil do Srbska. Strávil jsem devět hodin v rukou zuřivých příslušníků vojenské policie. Řvali na mě, prohledávali mi zavazadla, kontrolovali mé zápisníky, drželi mi pistole u hlavy a vyhrožovali, že mě zastřelí, pokaždé, když se jim moje odpověď nezdála dostatečně uspokojující.
Toto není žádost o to, abych byl uznán jako "novinář hrdina". Je to jen prosba, aby si Alastair Campbell ověřil fakta, než začne mluvit. Já jsem to dělat musel.
Pravda není první obětí války. Lidi jsou první obětí války. Škoda, způsobená pravdě, je až vedlejší, ve srovnání se zraněními, spáchanými lidem. Srbové usmrtili tisíce lidí, NATO usmrtilo stovky a bude to trvat léta, než budou známa fakta o všech těchto úmrtích. Naštěstí to nebudou posuzovat ani vládní propagandisté, ani novináři. Bude to práce historiků a těším se na jejich verdikt. Jestlipak se na něj těší i Alastair Campbell?
