 |
|
Literární noviny: Výlučnost českých intelektuálů a reálný svět
Juliana
O pravych umeleckych hodnotach se nekdy tvrdi, ze jsou jen pro par vyvolenych a tupy dav je nepochopi. Priklad tohoto pristupu:
"Maler je v tom, ze basneni je dost exkluzivni cinnost, ktera zajima jen malokoho. Vetsina lidi neumi basne cist a ani netusi, ze by se museli napred aspon neco malo naucit, nez by tu mohli necemu rozumet."
(Z rozhovoru Karla Hvizdaly s Ivanem Wernischem: Dneska uz nestojim o kazdeho ctenare; LtN 23. 6. 1999)
Proto me vcera velmi prekvapilo, kdyz jsem na BBC (myslim v poradu Europe Today) slysela, ze Zapad šílí po stredovekem perskem mystickem basnikovi jmenem Mevlana Jalal Al-Din Rumi. Prodalo se vice nez pul milionu knih jeho basni.
(Ukazky viz napr. zde: http://deepthought.armory.com/~thrace/sufi/poems.html). Komentatori vidi jednu z hlavnich pricin v tom, ze Madonnu a Demi Moore uz prestalo bavit sokovat verejnost vyzyvavym oblecenim a nahotou a zaujala je cetba mystickeho basnika. Jejich fanousci je napodobuji.
Stale se rika, ze media kazi vkus. Nova musi byt bulvarni, protoze lide bulvar vyzaduji. K jejimu petiletemu vyroci mnozi uvadeli, ze jednim z nejvetsich kladu existence teto stanice je to, ze nas (tedy je) zbavila iluze o kulturnosti ceskeho naroda. Pokud bychom to pojali takto zjednodusene, byla by obliba mystickych basniku patrne dukazem nadprumerne kulturnosti fanousku Madonny.
Myslim, ze media nejsou sama o sobe ani dobra, ani spatna. Moc maji velkou, a asi je snadne ji zneuzivat. Kdyby nabidla lidem v prijatelne forme dobrou kulturu a kdyby uz predem nepocitala s pokleslym vkusem divaku, treba bychom mohli byt alespon stejne kulturni jako fanousci Madonny a Demi Moore.
Mozna se se zpopularnenim umeleckeho dila cast jeho vyznamu ztraci, ale intelektualum nikdo nebrani, aby si dilo i nadale cetli v originale a snazili se postihnout vsechny aspekty jeho mnohovrstevnatosti. Zbytek populace se s vyssi kulturou muze seznamit treba tak, ze svazek basni sebou nosi oblibena postava televizniho serialu, anebo nad nimi rozjima nejaka celebrita.
Ostatne Kartouzu parmskou napsal Stendhal puvodne "for a happy few" a dnes to neni dilo siroke verejnosti zcela nezname.
PS. Myslim, ze tradicni zpusoby propagace umeni maji na verejnost dost omezeny dosah. Jeste se pamatuji, jak jsme si na gymnaziu nadavali slovy: Jsi blbej jak' Nedelni chvilka poezie.
Poznámka JČ: Ve vozech londýnského metra umisťuje občas organizace zvaná Poetry Society mezi reklamami několik veršů z anglické nebo světové poezie. Když před časem vyšel výbor těchto "Básní z metra" knižně, prodalo se ho také asi půl miliónu výtisků. Začátkem devadesátých let jsem seznámil s touto myšlenkou pražskou Obec spisovatelů. Velmi se jim líbila: chtěli by také dávat do vozů pražského metra tu a tam dvě tři sloky nejsenzačnějších ukázek z české poezie. Od pádu komunismu však už uplynulo skoro deset let a - na rozdíl od Londýna - se v kulturní Praze nepodařilo tuto prajednoduchou věc dosud zařídit.
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|