Literární noviny: Výlučnost českých intelektuálů a reálný svět
Juliana
O pravych umeleckych hodnotach se nekdy tvrdi, ze jsou jen pro par
vyvolenych a tupy dav je nepochopi. Priklad tohoto pristupu:
"Maler je v tom, ze basneni je dost exkluzivni cinnost, ktera zajima jen
malokoho. Vetsina lidi neumi basne cist a ani netusi, ze by se museli
napred aspon neco malo naucit, nez by tu mohli necemu rozumet."
(Z rozhovoru Karla Hvizdaly s Ivanem Wernischem: Dneska uz nestojim o kazdeho
ctenare; LtN 23. 6. 1999)
Proto me vcera velmi prekvapilo, kdyz jsem na BBC (myslim v poradu Europe
Today) slysela, ze Zapad šílí po stredovekem perskem mystickem basnikovi
jmenem Mevlana Jalal Al-Din Rumi. Prodalo se vice nez pul milionu knih jeho
basni.
(Ukazky viz napr. zde: http://deepthought.armory.com/~thrace/sufi/poems.html). Komentatori vidi
jednu z hlavnich pricin v tom, ze Madonnu a Demi Moore uz prestalo bavit
sokovat verejnost vyzyvavym oblecenim a nahotou a zaujala je cetba
mystickeho basnika. Jejich fanousci je napodobuji.
Stale se rika, ze media kazi vkus. Nova musi byt bulvarni, protoze lide
bulvar vyzaduji. K jejimu petiletemu vyroci mnozi uvadeli, ze jednim z
nejvetsich kladu existence teto stanice je to, ze nas (tedy je) zbavila
iluze o kulturnosti ceskeho naroda. Pokud bychom to pojali takto
zjednodusene, byla by obliba mystickych basniku patrne dukazem nadprumerne
kulturnosti fanousku Madonny.
Myslim, ze media nejsou sama o sobe ani dobra, ani spatna. Moc maji velkou,
a asi je snadne ji zneuzivat. Kdyby nabidla lidem v prijatelne forme
dobrou kulturu a kdyby uz predem nepocitala s pokleslym vkusem divaku,
treba bychom mohli byt alespon stejne kulturni jako fanousci Madonny a
Demi Moore.
Mozna se se zpopularnenim umeleckeho dila cast jeho vyznamu ztraci, ale
intelektualum nikdo nebrani, aby si dilo i nadale cetli v originale a
snazili se postihnout vsechny aspekty jeho mnohovrstevnatosti. Zbytek
populace se s vyssi kulturou muze seznamit treba tak, ze svazek basni sebou
nosi oblibena postava televizniho serialu, anebo nad nimi rozjima nejaka
celebrita.
Ostatne Kartouzu parmskou napsal Stendhal puvodne "for a happy few" a dnes
to neni dilo siroke verejnosti zcela nezname.
PS. Myslim, ze tradicni zpusoby propagace umeni maji na verejnost dost
omezeny dosah. Jeste se pamatuji, jak jsme si na gymnaziu nadavali slovy:
Jsi blbej jak' Nedelni chvilka poezie.
Poznámka JČ: Ve vozech londýnského metra umisťuje občas organizace zvaná Poetry Society mezi reklamami několik veršů z anglické nebo světové poezie. Když před časem vyšel výbor těchto "Básní z metra" knižně, prodalo se ho také asi půl miliónu výtisků. Začátkem devadesátých let jsem seznámil s touto myšlenkou pražskou Obec spisovatelů. Velmi se jim líbila: chtěli by také dávat do vozů pražského metra tu a tam dvě tři sloky nejsenzačnějších ukázek z české poezie. Od pádu komunismu však už uplynulo skoro deset let a - na rozdíl od Londýna - se v kulturní Praze nepodařilo tuto prajednoduchou věc dosud zařídit.