V zemi, kde vládnou bonmoty
Je to o něco víc než rok, co se občané této země dostavili k volbám a uvážlivě a zodpovědně se rozhodli. Nejvíc hlasů dali straně, která byla dosud v opozici a nenesla zodpovědnost za horšící se hospodářskou situaci, ani za rozpad vlády. Nepustili do sněmovny nedůvěryhodnou stranu důchodců a vyhnali z ní fašizující republikány.
Zmítá-li se dnes česká společnost, politika i hospodářství v křečích o nic lehčích, než byly ty před rokem, nelze z toho vinit občany, kteří volili, nýbrž politiky, kteří byli zvoleni. Zklamali napříč politickým spektrem. Neznamená to, že neudělali vůbec nic. Ale udělali mnohem méně, než od nich občané, rovněž napříč politickým spektrem, očekávali. Nejzřetelnějším projevem dnešní české politiky se stala arogance. Arogance moci.
Pro doklady této skutečnosti se nemusíme ohlížet dál, než na počátek tohoto týdne. Opětovným odmítnutím zákona o referendu dala poslanecká sněmovna facku všem, kdo při všelidovém hlasování zvaném volby prokázali, že se umějí rozhodovat, musím to zopakovat, uvážlivě a zodpovědně. Dozvěděli se však, že na jiná rozhodování, než svěřit někomu moc, nejsou zralí.
Facku na druhou tvář dostali občané, když očekávali od vlády, že s nimi povede dialog, kdo z jejích členů pracuje dobře a kdo méně dobře, takže bude třeba najít schopnějšího. Premiér jim sdělil, že mají dočkat, až on usoudí, že je ten pravý čas. Pak, podobně, jako když kouzelník vytahuje za zvuků virblu z klobouku omámeného králíka, překvapí je svým rozhodnutím.
V zemi, kde vládnou bonmoty, by bylo možné vše spláchnout variantou na omšelé rčení, že každý národ má takové politiky, jaké si zaslouží. Ne, tento ani žádný jiný národ si arogantní politiky nezaslouží.
Vysílá se v pátek 16. července 1999 ráno.
