K Zemanovým útokům na novináře
Odpovídá póvl
(Tento článek vyšel dne 14. července anglicky v týdeníku The Prague Post.)
Jsem špína. Jsem póvl. Jsem amatér a lhář.
To jsem, pokud se rozhodnete přijmout názor českého premiéra Miloše Zemana na novináře. Dobrá, možná jsem póvl a všechno to nelichotivé ostatní, ale alespoň nikdo veřejně nepochybuje o mém duševním zdraví, tak, jak se nyní pochybuje o duševním zdraví pana Zemana, po těchto jeho nedávných výrocích týkajících se sdělovacích prostředků.
Nikdo menší než světově oblíbený pozorovatel české politiky, Jiří Pehe, poznamenal, že analyzovat Zemanovo chování je stále více úkolem pro psychiatra a nikoliv pro politologa.
Možná skutečně existují dobré důvody, proč zavolat na premiéra Zemana muže v bílých pláštích. Má falešná vidění tajemných kufříků, plných údajně inkriminujících dokumentů, o nichž se ukáže, že buď neexistují anebo jsou to zjevně podvrhy. Zeman vidí všude kolem sebe nepravděpodobná spiknutí a je ochoten přijmout jasně zfalšované záznamy tajných jednání jako důkaz spiknutí, zaměřeného proti němu. Slibuje, že zveřejní důkazy korupce na českém ministerstvu zahraničních věcí za někdejší vlády ODS a pak, jak se zdá, zapomene na lhůtu, kterou si sám určil a do níž chtěl tyto důkazy publikovat.
Je zjevné, že to jsou pravděpodobně znepokojující rysy zhoršujícího se mentálního stavu dokonce i u politika - politikové konec konců normálně propadají paranoidním stavům častěji než většina lidí.
I když nejsem psychiatr, dovolil bych si usoudit, že Miloš Zeman není duševně nevyrovnaný. Zeman je jen velmi slabý politik, člověk, který vypadá obzvláště neohrabaně, neprofesionálně a nekompetentně ve srovnání se svým kluzkým předchůdcem a současným ochráncem, Václavem Klausem.
Avšak navzdory tomu, že jsem nepřímo i já cílem Zemanových nedávných výpadů, mám pocit, že má Zeman v podstatě pravdu, když kritizuje české sdělovací prostředky. Jediné potíže jsou to, že, zaprvé, v demokracii nemá premiér co zasahovat do reformy sdělovacích prostředků, a zadruhé, Zemanova metoda infantilních tirád daleko více všem zúčastněným stranám škodí než prospívá.
Zeman není obětí falešných představ, když vyjadřuje názor na stav nynějších českých sdělovacích prostředků: velká část českých sdělovacích prostředků je amatérská a zkorumpovaná. Mnoho komentátorů a reportérů není ničím jiným než najatými propagandisty politiků, kteří je platí. Otáčivé dveře mezi sdělovacími prostředky, tiskovými úřady ministerstev a reklamních oddělení větších firem zajišťují, že české sdělovací prostředky informují o státních a podnikatelských záležitostech dostatečně poslušně. Česká mediální elita je velmi malá, a tak to znamená, že o mnoha důležitých tématech - například o samotné otázce korupce ve sdělovacích prostředcích - se odpovědně nikdy nehovoří.
Mohu tato tvrzení dokázat? No, píšu pro české sdělovací prostředky už asi dva roky a mohl bych poskytnout podrobnosti o různých setkáních s novináři a šéfredaktory českých novin, během nichž jsem byl požádán, abych psal pro jejich list, ale bylo mi konkrétně řečeno, která témata jsou zakázána (většinou je to v důsledku obav, že list přijde o reklamu, a ze strachu, že by došlo k narušení dohod o spolupráci mezi jednotlivými sdělovacími prostředky). Mohl bych vám poskytnout informace o svých rozhovorech s českými komentátory, kteří otevřeně přiznávají, že je platí politikové nebo politické strany. Mohl bych také svědčit o tom, že mi jednou osobně nabídl peníze jeden čelný český politik (samozřejmě, prostřednictvím svých lidí), abych o něm napsal pro významný český deník něco pozitivního.
Ale má obvinění by popřely osoby, kterých se ta obvinění týkají, a byla by to zbytečná hra tvrzení jedné osoby proti tvrzení druhé osoby. Vypadal bych jako hlupák, že činím obvinění, která nemohu prokázat. Konkrétně tyto skutečnosti dokázat je nemožné. Politikové, politické strany a soukromé firmy nepodpisují dohody s podplacenými novináři. Ze zjevných důvodů tak tento systém nefunguje. A kromě toho, všichni - lidé pracující v médiích i lidé mimo ně - by jen potřásli hlavou a divili by se, proč se rozčiluju nad něčím, o čem každý ví, že se to děje, už dávno.
To je zjevně Zemanův problém. Zeman může říci, že se dověděl od ředitele jedné firmy, že jeho podnik musel zaplatit statisíce korun, aby o něm vyšly v hospodářském týdeníku pochvalné články. Zeman může říci, že jiný novinář přijímal úplatky od českého energetického monopolu za kladné články o jaderné energii. Zeman může říci, že v době vlády ODS mělo ministerstvo zahraničních věcí obtočeno sdělovací prostředky kolem malíčku. Zeman může říci, co chce, ale kromě pár žalob za pomluvu z toho nikdy nic nebude, protože Zeman má přesně tolik konkrétních důkazů o korupci v českých sdělovacích prostředcích, jako já: nemá nic.
Jako odpovědný novinář jsem možná póvl, ale nevykřikuju na veřejnosti to, o čem jsem prostě jen přesvědčen, že je to pravda - píšu jen o tom, o čem vím, že to umím dokázat. Jako odpovědný politik by možná měl Zeman dělat totéž. Tak se mi zdá, že Zeman není duševně nevyrovnaný, je jen neschopný. Má v podstatě pravdu, když hovoří o korupci ve sdělovacích prostředcích - nesmíme propadat žádným iluzím. Ale sám se zesměšňuje tím, že neustále opakuje výroky, které bez jasných důkazů mohou být považovány jen za divoká, nepodložená obvinění.
Zeman není šílenec. Zeman je politik, který neví, kdy má mlčet. Je to tedy špatný politik.
