Západní rozvědky asi skutečně zatajují případ Diana. Já s ním neměl nic společného
Vážený pane Čulíku,
reaguji na včerejší článek v BL Princezna Diana, milionář Fayed, CIA a
český rozvědčík. Jsem totiž onen rozvědčík, a dotyčný článek je v tom,
co se v něm o mně píše, hluboce nepravdivý. Proto doufám, že uveřejníte
tento můj e-mail co nejdříve v plném znění, i když to bude dost dlouhé
povídání, za což se omlouvám. Snad to nebude tak nezajímavé.
Za prve: tři muži, proti kterým Al Fayed vede civilní soudní spor o šest miliónů
dolarů, jsou Oswald LeWinter, Pat Macmillan a Keith Fleer. Já mezi nimi
nejsem (vy nejdřív tvrdíte že ano a pak že ne, ale že “na podvodu se
také účastnily dvě další osoby" a já že jsem “jinou takovou osobou".) Tak
tedy za druhé: jinou takovou osobou ani dost málo a prokazatelně nejsem.
LeWintera znám, není to přítel, ale pouhý známý. Někdy v první polovině
dubna minulého roku mi telefonoval z Kalifornie, kde tehdy žil, že jede
za jakousi záležitostí (“some business") do Vídně, a zda bych se tam s
ním nechtěl sejít. Že mi zaplatí hotel, a já že bych ho potom odvezl
svým vozem do Prahy. S LeWinterem jsem předtím naposled mluvil někdy v
srpnu předchozího roku (1997) když mě navštívil v Praze. Když mi po víc
než půl roce volal v tom dubnu 1998, myslel jsem, že mi chce oplatit
pohostinství, protože ví, jak rád jezdím do Vídně - tři až čtyřikrát do
roka - a tak jsem přijal. Na jeho žádost jsem také udělal rezervace v
pro něj a pro mě v hotýlku, kde mě už znají. Tam jsem se s ním také 20.
dubna 1998 ve dvě odpoledne sešel.
Nejdřív mi vynadal, jaký ubohý hotel
jsem to našel, že nevyhovuje jeho potřebám, ale protože se mu nepodařilo
najít nic jiného, tak tam zůstal. Ještě to odpoledne a později pak na
večeři, na kterou mě pozval, mě vyprávěl takovouhle věc: že ví jak to
bylo se smrtí Diany a Dodiho, a že to byla vražda. Vykonalo ji prý
izraelské komando na žádost britské tajné služby MI-6, a to na pokyn
někoho z Buckinghamského paláce.
Podle LeWintera MI-6 měla také žádat o pomoc CIA, ale ta odmítla, i když poskytla pomoc při sledování Dodiho a Diany v USA. Pak řekl, že má o tom (blíže nespecifikované) doklady
(“evidence"), a že se na tom dají vydělat značné peníze.
Když jsem se
ptal jak, řekl, že se to dá jednak prodat Rupertu Murdochovi, s kterým
prý už předběžně jednal, a pak Al Fayedovi. Abych trochu dokreslil
atmosféru: když mi tohle všechno LeWinter vykládal, dělal dojem značně
rozrušeného člověka, který se hodně lišil od žoviálního LeWintera, jakého
jsem znal dřív.
Když se dostal až k tomu že by se to mohlo prodat Al
Fayedovi, měl jsem toho tak zrovna dost. Řekl jsem mu, že takovou
snůšku blbostí jsem snad ještě neslyšel, že se divím že tohle může vážně
tvrdit někomu jako já, kdo má zkušenost se zpravodajskými službami, a
varoval jsem ho, aby se nepokoušel ta svoje tvrzení šířit, že na to
nikdo nenaletí.
Druhý den ráno jsem mu pak řekl, že jsem se svůj pobyt
ve Vídni rozhodl zkrátit (chtěl abych zůstal do konce týdne), že ho
také neodvezu do Prahy a že odjedu následující den (ve středu) ráno. Je
pravda, že jsem mohl odjet hned, ale byl jsem už ve Vídni, bylo krásné
jaro, chtěl jsme si zajít na oblíbená místa atd., to snad se dá chápat.
Večer jsem v hotelu oznámil, že druhý den odjíždím, ráno ve středu 22.
dubna jsem zaplatil, a kolem 10. hodiny vyklidil pokoj. Toho rána se ale
stalo něco zajímavého: brzo ráno jsem slyšel, jak někdo bouchá na
LeWinterovy hotelové dveře. Podíval jsem se ven a viděl jsem mně
neznámého muže, který vstupoval do LeWinterova pokoje.
Když jsem
vyklidil hotelový pokoj a kolem 10. odcházel z hotelu, v místnosti kde
se podávají snídaně, seděl LeWiner s oním neznámým .
Řekl jsem LeWintrovi, že se loučím, ale on mě požádal, abych si k nim na chvíli sedl, že Pat je starý mazák ze CIA a že si přeje mě poznat. Pak jsme se bavili tak dvacet minut, během kterých na mě Pat dělal dojem, že jeho znalosti světa CIA jsou vskutku “zevnitř". Věděl toho také překvapivě mnoho o mně.
Pak jsem se zvedl, že si před cestou půjdu ještě něco sníst, a on mě
požádal, jestli by mohl jít se mnou. To bylo tak asi 10. 30. Jeli jsme k
Trzesniwskému na chlebíčky, vedli hovor celkem o ničem, a kolem 12 jsme
se rozloučili.
Neznámého se mnohem později, zčásti i s mou pomocí, podařilo MacNamarovi identifikovat jako jistého Pata MacMillana, jednoho
z těch, proti kterým teď Al Fayed vede svou civilní při o šest miliónů dolarů.
Po
rozchodu s člověkem, ze kterého se vyklubal MacMillan, jsem pak asi v
13 hodin dorazil k svému autu zaparkovanému mimo centrum a vyrazil do
Prahy. Byl jsem tedy všeho všudy ve Vídni necelých 48 hodin. Jel jsem
zpátky pomalu přes Třeboň a dorazil jsem domů kolem 18. hodiny, čímž
jsem myslel že to skončilo.
Ale ovšem neskončilo. Mezitím (jak jsem se později dozvěděl z rakouských novin a od Al Fayedova šéfa bezpečnosti
MacNamary) si LeWinter smluvil s MacNamarou, o jehož přítomnosti ve
Vídni jsem neměl tušení, schůzku na druhou hodinu v jednom z nejlepších
vídeňských hotelů, Ambassadoru.
Na té se pak dohodli na další schůzce
v 19:30, na které měl LeWinter MacNamarovi předat dokumenty potvrzující
jeho verzi o smrti Diany a Dodiho a převzít vkladní knížky na nichž měly
být uloženy požadované milióny.
LeWintrův příchod na tuto večerní schůzku byl již očekáván komandem rakouské jednotky pro boj s
organizovaným zločinem, jakož i agenty FBI i CIA (MacNamara informoval
FBI měsíce před vídeňskou schůzkou). Po svém příchodu byl LeWinter
zatčen, a skončil se čtyřmi lety žaláře.
I když nebudete chtít věřit mému vysvětlení jak jsem se k tomu připletl,
mělo by být jasné přinejmenším to, že bych opravdu musel být
Houdini, abych byl jedním ze dvou společníků, kteří “uprchli", kdybych v
tom Ambassadoru opravdu byl.
Ale já tam nejen nebyl, já jsem v té době byl už doma v té své vesnici u Prahy a po večeři, což kromě mé ženy může
(a je naprosto ochoten) zcela nezávisle potvrdit i jeden náš známý,
který k nám domů po šesté telefonoval a protože jsem zvedl telefon,
mluvil se mnou.
V pase mám také razítko datované 22. dubna, bohužel
ovšem hodina přejezdu se tam neuvádí.
V rozporu s tím, co říkám, to ale
jistě není. Navíc LeWinter po svém zatčení vypověděl při výslechu
rakouskou policií že podle něj jsem opustil Vídeň někdy kolem 11. hodiny
dopoledne ve středu 22. dubna.
Je to v dokonalém souladu s tím, co říkám
já a na čem jsem se s ním nemohl domluvit, protože byl ve vazbě -
rozešli jsme se asi v půl jedenácté, a on nemohl vědět, že pojedu až k
Trzesniewskému do centra, protože ty chlebíčky tak miluji.
Pár měsíců po tom, co byl LeWinter zatčen, byl jsem na žádost MacNamary
pozván do Londýna.
Uvědomoval jsem si, že je pro mě riskantní do toho
Londýna jet, ale vsadil jsem na to, že MacNamara, jako bývalý vrchní
inspektor Scotland Yardu je prvotřídní profesionál - ostatně jinak by ho
asi Al Fayed nezaměstnával jako šéfa bezpečnosti své i obchodního domu
Harrods.
Riziko se ukázalo být velmi rozumným: MacNamara si uvědomil že
jsem skutečně s LeWinterem v hotelu Ambassador nebyl, že se mnou nikdy
předtím nejednal a že to, že jsem udělal ony hotelové rezervace a vůbec
přijel do Vídně je důsledek toho, že se LeWinter pokusil mě zneužít.
Ostatně, jako bývalý zpravodajec bych sotva byl takový idiot, abych
dělal LeWintrovi a sobě na své jméno v hotelu rezervaci (a bydlel tam s
ním), kdybych věděl, co v té Vídni zamýšlí.
Pokud jde o konto, na které prý měly přijít peníze od Al Fayeda: žádné
jsem nikdy nikde neotevřel, ani neučinil jsem také žádný krok nějaké
konto někde otevřít.
LeWinter mluvil něco o tom, že by si chtěl otevřít
konto v Praze, ale to jsem odmítl stejně jako jsem odmítl ho odvézt do
Prahy.
Navíc, opakuji, MacNamara mi řekl, že peníze měly být uloženy na
vkladních knížkách, které zřejmě měl založit on sám, tedy MacNamara.
Myslím, že celé to povídání o tom, že jsem měl zakládat nějaké konto, je
překroucení LeWinteroy výpovědi rakouské policii, že prý mě pozval do
Vídně proto, aby mohl využít mé znalosti rakouského bankovnictví (i když
žádnou takou znalost nemám).
Že mě, jak uvádí váš článek, v současné době stíhají rakouské úřady také
není zcela pravda. V současné době vedou tzv. předběžné řízení o tom,
zda mě mají stíhat. Nepochybuji o tom, že případ nakonec uzavřou s tím,
že mě stíhat nebudou.
Ale vidím tady cosi podezřelého. Myslím, že
rakouské úřady dobře vědí, že jsem s věcí neměl nic společného, mj. už
kvůli tomu, že jsem v tom Ambassadoru prostě nemohl být (jinak by mě
sebrali), a také kvůli LeWintrově výpovědi, a že nechtějí hledat
skutečné pachatele.
McMillana např. nebyli schopni sami identifikovat.
Když to všechno začalo bouchat a rakouský tisk mě začal pomlouvat
(bývalý špión, LeWintrův komplic, atd.) najal jsem si předního pražského
advokáta Teryngla, a jeho prostřednictvím jsem nabídl rakouským
vyšetřovatelům, že se s nimi sejdu v Praze na rakouském vyslanectví a
řeknu jim vše co o té věci vím.
Jejich písemné odmítnutí má Teryngl v
příslušné složce.
Zatím se také nijak nemají k tomu ověřit si u
MacNamary že mě vskutku v Ambassadoru neviděl a vyslechnout svědka,
který může potvrdit mé alibi, že jsem v době, kdy si LeWinter přišel pro
peníze, byl už v Praze.
Al Fayed, jak píšete ve svém článku, tvrdí, že CIA v Americe zasáhla a
zabránila procesu s lidmi, kteří LeWinterův podvod organizovali, aby
nevyšlo najevo, že se plánů na zavraždění Dodiho a Diany skutečně
účastnila.
Tedy, nevím jestli to opravdu tak pan Al Fayed tvrdí, a když
ano, je to jistě přehnané - pracoval jsem jako zpravodajec sovětského
bloku v CIA, a považuji za naprosto vyloučené, aby se CIA (a rovněž tak
britská nebo izraelská) tajná služba něčeho takového dopustila.
Taková
představa je skutečně absurdní.
To jest, dopustila jako organizace. Co
se ale nedá vyloučit je, že nějaký její agent (česky říkáme spíš
důstojník), se dal koupit nějakou skupinou extrémistů, která skutečně
vraždu Diany a Dodiho zorganizovala.
A v takovém případě je docela dobře
možné, že zpravodajská služba, kde takový nájemný vrah pracoval nebo
pracuje, vyvine úsilí aby se to neprovalilo na veřejnost.
Nikdo by totiž
nevěřil, že jde opravdu jen o černou ovci a ne o celou organizaci, jejíž
pověst prostě musejí hájit už v zájmu národní bezpečnosti.
Mám-li říct
pravdu, já sám si myslím, že něco na tento způsob se skutečně děje, a že
je docela dobře i možné, že LeWinterova operace byla operací
dezinformační, jejímž cílem bylo vyvolat nedůvěru k případným skutečným
a pravdivým odhalením o tom, jak Diana a Dodi zemřeli.
Je opravdu
neuvěřitelné, že dosud žádné americké orgány nezačaly tu LeWinterovu
operaci vyštřovat, přesto že se jedná o velmi vážný federální zločin,
padělání vládních dokumentů.
Také si myslím, že pomlouvačná tisková kampaň vedená proti mě - kamž patří i páteční článek v Guardianu a které zřejmě bezděčně, ale přesto dosti nezodpovědně napomáháte vy nebo i Lidové noviny, jejichž londýnský dopisovatel si zjednodušil svou novinářskou práci tím, že bez dalšího pátrání nepřesně ten článek přeložil a uveřejnil v sobotních Lidovkách.
Konec konců, MacNamara je v
Londýně šéfem bezpečnosti Harrods, a tedy vzdálen pouze jeden telefonní
rozhovor. A mě také není zrovna obtížné najít, nikde se neskrývám.
Opravdu vám není podivné, že se naprosto mlčí o LeWintrově výpovědi, že
jsem odjel z Vídně dřív, než vůbec byla došlo k první schůzce mezi ním a
MacNamarou, a že se nikdo na nic neptá MacNamary, ani mě?
A ještě jednu věc chci dodat. Týká se to toho, že když se mluví o mě,
tak jsem vždycky nějaká nestvůra, ve vašem případě “nechvalně známý
špión z období studené války". V čem prosím ta nechvalnost spočívá?
Chcete říct že na jedné straně byli jen samí dobří lidé a na druhé
ničemové?
Obyčejně mlčím, ale tohle, spolu s tím, že to, že jsem do
LeWintrovy aféry zatahován zřejmě účelově, aby se vytvořila kouřová
clona za kterou by se mohli schovat praví viníci, je na mě moc.
Co o tom
mém působeni v české rozvědce víte?
Víte třeba, že mi bylo vyhrožováno
fyzickou likvidací v roce 1976, když jsem odmítl vystoupit v Praze na
tiskové konferenci a obvinit Václava Havla a lidi z jeho okruhu
disidentů že jsou agenty CIA, a že jsem kvůli tomu byl pět let mimo
službu?
Měli byste tu odvahu vy?
A nemyslíte, že když se totalitní
impérium rozpadne po té, co začalo být demontováno zhora, že v jeho
establishmentu museli být lidé, kteří o tu demontáž po leta usilovali?
A
že mezi nimi musela být v prvé řadě zahraniční rozvědka, jejíž jedním z
hlavních pramenů informací jsem byl já?
Proč musí být pracovník
rozvědky, nebo lépe zpravodajské služby bývalého režimu automaticky
považován za nepřítele demokracie?
Nemyslíte že právě z této pozice se
dá pro věc demokracie udělat zatraceně víc než podpisováním petic?
A že
to také vyžaduje zatraceně víc odvahy?
Proč myslíte že právě Gorbačov
osobně žádal o to aby mě vyměnili za Sčaranského?
Protože jsem se stavěl
proti jeho snaze se dohodnout s USA nebo naopak byl jejím zastáncem?
S pozdravem
Karel Koecher
