Dvojí pohled
Uplynulý víkend přinesl symboly dvojího pohledu na století, které se právě chýlí ke konci.
Ten první pohled o něm mluví jako o éře, v níž nesmyslně a násilně zahynulo a trpělo víc lidí než kdykoli dříve v lidských dějinách. Nebylo na to možné nemyslet při pohledu na záběry z kosovské vesnice, kde kdosi zabil čtrnáct rolníků uprostřed žní, po válce. Zabil je proto, že byli Srbové, ale také proto, že předtím jiní Srbové zabíjeli za kosovské Albánce. Kosovská osvobozenecká armáda se od masakru distancovala. Jugoslávský prezident Miloševič prohlásil, že za masovou vraždu jsou zodpovědné mezinárodní mírové síly.
Jejich velitel generál Michael Jackson se Srbům omluvil. Byla to nejlidštější ale i nejtragičtější slova ze všech, která po masakru zazněla. Omluvil se, že mezinárodní síly nedokázaly ochránit lidi. Proč ale musí i nyní žít v děsu z každého dne pro změnu Srbové, ptá se šéf civilní správy OSN v Kosovu Bernard Kuchner. Nemáme na to odpověď, bohužel. Stejně, jako jsme ji neměli předtím po pohledech otevřených masových hrobů Albánců, ještě předtím bosenských muslimů, a ještě předtím obětí holocaustu i diktatury proletariátu.
O druhý pohled, hledící na dvacáté století jako na století, v němž lidské úsilí i vůle dokážou vítězit nad překážkami, v němž lidstvo víc než kdy dříve objevovalo přírodu i sebe sama, proniklo na Měsíc i do podstaty světa informací, se postaral americký cyklista Lance Armstrong, suverénní vítěz osmdesáté šesté Tour de France. Jedno z nejobtížnějších sportovních dobrodružství vyhrál muž, jemuž osud postavil do cesty symbol pomalé smrti, rakovinu. Vyhrál díky moderní medicíně, ale taky díky své odvaze a síle překonat osud.
Pohled na kosovské mrtvé vyvolává obavy, jaké bude století, které se tak rychle blíží. Pohled na Lance Armstrona a jeho boj dává naději, že může být velmi lidské.
26.7.1999
