Příliš hlučný Report
'Report' má v angličtině vícero významů. 'A loud report' znamená výbuch, prásknutí. Dnes chci někoho prásknout.
"Donášení je česká vlastnost."
Záporným příkladem vstříc jdu tímto článkem. Názorně se zde dopuštím jedné neřesti, kterou bych chtěl záměrně nazvat českou vlastností - je to takový malý paradox. Tvrdím, že česká vlastnost je, tvrdit, že nějaká vlastnost je česká. Jedině však, pokud je to vlastnost nežádoucí. O této vlastnosti pak pojednáváme veřejně. Tvrdím, že je to vlastnost nějakých Čechů (těch ostatních) a tím se od ní distancuji. V psychologii se tomu říká projikování, od anglického slova promítat. Raději než konfrontovat někoho v zájmu věci s nějakou jeho neřestí v soukromí, peru se s ním veřejně, na dálku, hledám posilu u veřejného mínění. Kudla do zad.
"Nediskrétnost je česká vlastnost."
Že se v Praze nic neutají si stěžovali už ve středověku. Kolega Pecina v aktuálním Central Europe Review odhaluje, že ČR je prý neoficiálně (a podle jeho argumentace oprávněně) nejslabším článkem NATO. Já s tímto nesouhlasím, a hlavně nesouhlasím s takto autoritativně proneseným záporným tvrzením o nás, bez nás, do světa. Místo abych se k tomuto vyjádřil na jeho adresu, napíšu článek do Britských Listů, kde jeho článek použiju jako příklad dalekosáhlého jevu, české vlastnosti, kterou jsem já, mudrc, odhalil a vyhrabal. Tumáš Pecino. A tím to končí. Recept k lepšímu nemám. Jsem totiž Čech, viďte.
"Nedůslednost je česká vlastnost!"
Podotýkám, že Tomáše znám jen z webu, kde píše vesměs dobře, a jsme virtuální kolegové, protože píšeme pravidelně oba do CER. Takže moje kritika na jeho adresu dělá špatnou reklamu sehranosti kolektivu CER. To však nic nemění na oprávněnosti mého kroku "ve vyšším zájmu" viďte. Jinak bych byl napadnutelný za to, že s Tomášem Pecinou tzv. držím partu. Že ano. Ale jak stojí na průčelí starobylého domu v Krušovicích "Patří nám, co si necháme líbit." Takže srdnatě řečeno, (z povzdálí) "Dost!".
O víkendu jsem navštívil mohylu Jana Žižky u Přibyslavi. To mi připomělo, že husitské války byly vedeny ve vyšším zájmu tak dlouho, až přestaly být v zájmu kohokoliv. Stejně tak komunismus. Pavlačová pravdomluva je OK, ale hlásat o nás na ulicích někde jinde ve světě, jako že to jsou oni, a já k nim nepatřím, to je chorobné.
A co nějaký recept k lepšímu?
Než se všichni "ve vyšším zájmu" pošpiníme prosím nás (!) všechny, naučme se trochu rozlišovat nežádoucí jevy jako je zamlčování, propagansitické lakování atp od zdravého a sebevědomého marketingu sama sebe.
Američané mají pořekadlo. "Kdo Ti má důvěřovat, když nedůvěřuješ ani sám sobě?"
Podle tzv "portmonkových" slovních konstrukcí Lewise Carolla, sloučením strefování a setrvačnosti vznikne další "Česká vlastnost"
Strefovačnost.
Do vlastní branky se může s prospěchem strefovat jen v rámci tréninku. Pokud nám někdo řeže větev, máme důvod se domnívat, že na ní s námi tak docela nesedí, i kdyby byla větev zamořená něčím zhoubným, a musela pryč. (Jak známo, na anglické snídani 'ham and eggs' se angažují sele a slepice. Sele tělem i duší. Slepice cloacou.)
Protikladem Strefovačnosti je dávno z módy vyšlé slovo Svornost, Solidarita. To pro mne neznamená držet hubu a krok. Buďme na sebe kritičtí v soukromí, česky, a ne příliš nahlas, v zájmu lepších zítřků. Jako manželé. A svorní navenek.
V Anglii mají takové povídání o vojákovi v exotických končinách který se v noci probudil, a střelil do vlastní nohy, v domění, že jej napadá nějaké zvíře. Trefa to musela být velice hlučná.
Tomáš Pecina ve svém článku začíná postřehem, že Čechům až patologicky záleží na tom, co si o nich (sic) myslí svět. (Czechs are known to be almost pathologically preoccupied with what "the world" thinks of them and whether it is paying enough attention to them; oblivion is their worst inferno. ) Souhlasím. Sám autor je toho příkladem. Příliš provokativní a neseriózní článek, na příliš závažné téma. Aby report byl co nejhlučnější, pořádné plesknutí do vody, tak o NATO :-
"By accepting the Czech Republic, NATO created a serious problem for itself, which will take a long time and much effort to remedy" - přeneseně, přijetím ČR si NATO na sebe upletlo bič.
S takovými sebezahleděnými členy a články, zajisté.
Použití tohoto názorného příkladu v BL, ne v CER je však nedůsledné. (Nedůslednost je přece česká vlastnost.)
Důvod proč toto píšu do Britských listů je, že přece jenom nechci svůj příklad vést do kontraproduktivního extrému, a BL je místo méně světově exponované (z jazykových důvodů) než CER. BL je médium pro vnitřní potřebu ČR, jakési zrcadlo nastavené z povzdálí. BL stále zápolí s problémem jak nazvat věci pravými jmény, a přitom se nedopustit osudného poškození českých zájmů ve světě, ani nepřijít o české čtenáře, kteří toho špatného o sobě slyšeli už dost . Samozvaná nadřazenost v BL, budiž. Ale s ohledem na komorní nesvětovost jazyka českého, nic tak docela ve zlém.
Pokud ovšem nepřekládáme z BL do CER, v zájmu zviditelnění, pro polovzdělané světové publikum.
Za překlad by pak stálo třeba "Z hovna bič neupleteš. Upleteš-li, nezapráskáš. Zapráskáš-li, leda sám sebe."
Tím nemyslím bič z českého materiálu v rukou NATO, ale masochistickou žurnalistiku.
Namísto výlevů z oken do ulic, používejme správné mediální kanály, prosím.
Aby neměl Zeman nakonec pravdu.
Václav Pinkava
