Pomoc
Prakticky od chvíle, kdy se začalo mluvit o české pomoci obětem zemětřesení v Turecku, zaznívají především kritické hlasy. Podle kritiků v organizaci pomoci vládne nikoli řád, nýbrž chaos. Výsledkem je pak zpoždění, které snahu samotných záchranářů výrazně znehodnocuje. Něco na tom je: zatímco první záchranářské týmy pracovaly na místě neštěstí už od středy, český tým specialistů z Olomouce dorazil až v sobotu navečer.
Na organizaci pomoci se podílela ministerstva, jimž se někdy říká silová: zahraničí, vnitra a obrany. To, co předvedla, však byla demonstrace nikoli síly, nýbrž slabosti. Slabosti nekoordinovaných aparátů, které místo, aby reagovaly co nejrychleji, lámaly si hlavu tím, jak neporušit předpisy. Vyslali jsme záchranářský tým sice kvalitně vybavený i kvalitně očkovaný, avšak zahajující činnost ve chvílích, kdy se ostatní záchranáři začínají chystat domů. Evidentně na rozdíl od našich úřadů zastávají názor, že pokud jde o zachraňování životů, je tou největší kvalitou rychlost.
Nelze si v té chvíli nevzpomenout na stanový tábor pro kosovské Albánce, který jsme dobudovali až ve chvíli, kdy se uprchlíci vrátili domů. Prý teď slouží albánské armádě. V oblasti postižené zemětřesením by ho teď nepochybně potřebovali víc.
Do Turecka jsme zatím poslali z Albánie alespoň část 6.polní nemocnice. Ministr obrany Vetchý už prý začal jednat se zástupci parlamentu, aby mu k vyslání celé nemocnice poslanci dali mandát. Zda se však kvůli tomu sejdou dřív, než v půli září, ještě neví.
Soudím, že těžko by se hledal někdo, kdo by komukoli ze zodpovědných činitelů vyčítal, kdyby v takové situaci poslali předpisy k čertu a jednali rychle. To je ovšem názor jen obecně lidský, nikoli česky politický. Pokud však nadále přetrvá názor politický, soudím, že bychom se, co se týče pomoci při hromadných katastrofách, příště měli specializovat na dodávání plastových pytlů na pochovávání obětí.
Vysílalo se v úterý 24. srpna 1999.
