Význam mystifikace v lidových sdělovacích prostředcích
Prominte mi pane Culiku, kdyz se odpichnu v nasledujici uvaze od vaseho
clanku: (cituji)
"Vladimír Zelezný asi neco má s tou Bohryovou" hlásal (cituju po pameti)
sobotní Blesk,...
Opravdu me udivilo, jaky nazor na informaci, kterou jste ziskal z bulvarniho
deniku, jste si utvoril:
Záber Zelezného unylého úsmevu nad Bohryovou to dokazoval.
?!
Je to pravda a pokud ano, co to vypovídá o cem? Ze se v CR vyspí jakákoliv
zamestnankyne s šéfem? Ze snad Zeleznému, který prece nemuze být úplne bez
inteligence, vubec nejde o to, co má zena, kterou si namlouvá, v hlave? (on
není zenatý?)
Odpustte, ale vase uvahy dosvedcuji, ze jste jako moucha sedl autorovi
clanku na lep.
Protoze to neni podstatne pro to co chci rict dale, nebudu uz rozebirat
pokracovani vasi reakce, ackoliv i to je vhodnym kaminkem v mozaice cehosi:
Bohryová predcítala Televizní noviny Zelezného nové Novy jak prvnácek v
prvních podzimních hodinách nad slabikárem. Její intonace i prerekávání byly
pozoruhodné, stejne tak úvody, které ke zprávám prednášela, a které si
pravdepodobne napsala sama. Ta úroven.... Ono to skutecne nikomu nevadí?
Všechno je dovoleno?
Nahodou jsem si to vikendove cislo Blesku mohl prohlednout a tu zpravu chapu
jako mystifikaci. Pravdepodobne motivovanou snahou posilit "hvezdnou zari"
pani Bohryove klasickou metodou - spojenim s jinou znamou osobou.
Ostatne, prave a predevsim prvni stranky bulvarnich deniku mivaji
mystifikacni charakter. Jejich cilem totiz neni informovat, ale upoutat
pozornost "ctenare", a motivovat ho ke koupi a pote k listovani strankami
plnymi reklam. Vsak take prochazeni bulvarnich novin se spise nez pomale
prochazce galerii podoba projizdce po silnici lemovane billboardy.
Na zprave jako byla tato pritom ziskaji vsichni zucastneni:
Autor je rad, ze dostane tucny honorar za clanek na titulni strance
Vydavatel je rad, ze ma nekonfilktni a aktualni tema, ktere prodava
Zelezny je rad, ze se o nem mluvi
Bohryova je rada ze je spojovana se slavnym a bohatym, byt
kontroverznim clovekem, navic svym sefem a mozna vzorem
Ctenari jsou radi, ze "vedi"
Inzerent je rad ze ctenari shledli i jeho reklamu
Navic, jako vedlejsi ale zadouci efekt, je posilovana popularita
pani Bohryove
Popularni osoby, tzv. hvezdy, jsou totiz pro popularni kulturu nezbytne, a
ti, kdo ji vytvareji, jich nikdy nemaji dost a nevynechaji jedinou prilezitost
k tomu, aby rozsirili jejich pocet- a tak i snizili pravdepodobnost, ze
neboudou mit lakavy obsah svych periodik. Zajem o jine lidi potazmo o
spolecenstvi je totiz u cloveka vyznamny a rad si ho uspokojuje. Zalezi ale na
intelektu pozorovatele, co ho na okoli zajima. Zda napr. sexualni zivot
nejake osobz nebo naopak jeji prinos pro spolecnost. Zda jednotlivosti- senzace nebo naopak trendy.
Ale teprve ted se konecne dostavam k jadru veci.
Opakovane me udivuje, ze rada lidi v mem okoli stale nepochopila princip
fungovani medialni branze. Totiz to, ze jejich hlavnim smyslem neni sluzba
verejnosti, ale vytvareni zisku. A ten prichazi s reklamou. Uz desitky let
jsou totiz prijmy z ni vyssi nez z prodeje vytisku a nektera media jsou
dokonce zadarmo jen proto, ze jejich sireni je financovano reklamou.
Mimochodem, lide svázaní s médii argumentují ve snaze vysvetlit v diskusich
o jejich prospesnosti tim, ze media hlidaji dodrzovani svobody a zneuzivani
pravomoci. Uznavam, ze investigativni novinar je cimsi jako hlidacim psem a
podporuji ho v tom. Ale zaroven si uvedomuji i jeho roli psiho zapasnika,
ktery v ringu upoutava pozornost divaku svoji bojovnosti- a zaroven ji
pritahuje i na reklamy nalepene na stenach ringu, ve kterem bojuje svuj
zapas na zivot a na smrt.
Tak se dostavam k druhe myslence, ktera me casto napada pri cteni stiznosti
ctenaru i autora Blistu na uroven medií v Česku.
Princip fungovani media je v tom, ze je zamereno na specifikovanou cilovou
skupinu, jejiz zajmy urcuji strukturu tohoto media a zpravy v nem jsou
formulovany tak, aby tomu tato skupina rozumela. Cilem je pritahnout
pozornost ctenare - a predlozit mu reklamu.
Cim vice se mi podari prithanout
clenu cilove skupiny ke shlednuti reklamy, tim vetsi odmenu dostanu. Proc to
tak polopatisticky vysvetluji?
To aby bylo konecne jasno, proc nemuzeme, my,
pravidelni ctenari Blistů od popularnich medii cekat uspokojeni naseho hladu
po informacich uvadenych v souvislostech- nebo po novych informacich.
Cilova
skupina, pro kterou jsou tato periodika urcena, se citi byt poucena tim, co my
uz davno zname nebo nas nezajima, a bavena tim, co nas uz nudi, nebo to
povazujeme za nevkusne.
Bohuzel je nas malo, coz umocneno tim, ze mluvime exotickym jazykem
znamena, ze se specializace na nas nevyplaci ani vyrobcum a inzerentum, a
tedy ani medialni branzi. A tak jsme odkazani na cizojazycna media, v lepsim
pripade na drahe individualni sluzby nebo na svepomoc. Meli bychom to uz
konecne pochopit a ne si na to stale stezovat.
Pomuzu si analogii: Pokud rad a dobre jim a nikdo mi neuvari, a ani ja sam
si neuvarim, musim alespon venovat energii na vyhledani slusnych restauraci
a nechat si to i neco stat. Nema smysl, chodit si do levne hospody stezovat
na to, ze tam maji spinavy talir, neuctivou obsluhu a na jidelnim listku
jenom gulas. Nema smysl usilovat o uzavreni takove hospody. Co ale smysl ma,
to je vytvareni alternativy a jeji udrzovani pri zivote. At uz je tou
alternativou slusna restaurace, nebo zajimave periodikum.
Marek Houša
Poznámka JČ: Marek Houša tady hlásá něco velmi podobného filozofii Jana Jiráka, předsedy Rady České televize, tkerý taky prohlašuje, že média ztratila schopnost komunikace a musíme znovu začít se samizdatem. Není to pravda. V jiných zemích to tak nefunguje. Situace tak jen vypadá z českého úhlu pohledu, protože tam se za posledních deset let média vyvinula velmi nepříznivě. Je jasné i to, že by v ČR jistě bylo dostatečné publikum pro inteligentní televizní zpravodajství i dobré noviny. Na Západě kromě toho totiž existuje cílené zaměřování "výrobků" na přesně vybrané, i menší skupiny obyvatelstva - je to obdoba oné "creditworthiness" - britská "Pražská energetika" neobtěžuje nedůvěrou zákazníka, o němž má v počítači informaci, že své účty za elektřinu platí léta pravidelně a včas. Podniky se na Západě v daleko silnější a inteligentnější konkurenci často snaží nejen vydělat co nejvíc peněž, ale i výrazně soutěžit v oblasti kvality. Deniky jako Guardian, Independent, Times, Financial Times, týdeníky Economist, Spectator, ale i třeba Private Eye, a mnohé další (Science, News Scientist, Nature, v Americe New Yorker, New York Review of Books, London Review of Books, The Atlantic Review, the Wall Street Journal) mají vysoký náklad a naprosto nejsou jen prostorem pro zveřejňování reklamy a už vůbec nejsou prostorem pro manipulaci a mystifikaci čtenářů. Redaktoři a editoři těchto listů by se vám vysmáli.