Čtenáři, co taky nepracuje nejlíp
Váš dopis mě rozesmutnil. Ne pro ten názor, s tím se už setkávám v Čechách na každém kroku, ale to, jak moc se to tam změnilo za těch třicet let, co jsem odešel.
Dělal jsem tehdy také odborného asáka na Elektrofakultě v Praze, plat tam byl už tehdy mizerný a komunismus také odumíral, než ho zase oživily spřátelené tanky. Tehdy jsem se rozhodl odejít.
Nevím, jaká je vaše náplň práce, my jsme tam asi polovičku času vedli laboratorní cvičení, občas něco přednášeli a zbytek času dělali výzkum, tj. kopírovali cizinu na českou technologii.
Ten výzkum jsme většinou dělali po pracovní době a nebyl vůbec placený. Nemohu si ale vzpomenout, že by někdo z nás tehdy dělal "jen za tolik, kolik mu platí".
Nehledě na poměry, dělali jsme svou práci rádi a dělali jsme ji dobře, ani komunismus to nemohl změnit. Otázka "udělat víc" byla otázka osobní prestiže a s tou jsme se asi narodili.
Pravda, byli tam lidé, kterým se platilo lépe, než nám, ale ulejvali se jak mohli, takže platem to určitě nebylo.
Ve vašem článku mi chybí už jen citace známého vtipu: "Stát předstírá, že lidem platí a lidé předstírají, že dělají".
Tuhle morálku se tedy asi socialismu podařilo dostat lidem nejen do krve, ale i do srdce.
Naštěstí jsem tam už nebyl, asi bych skončil také takhle, nedělám si iluze.
Proč jsme tehdy všichni dávali vše, co jsme mohli? To nevím, ale hodně se mi ten zvyk pak hodil, když jsem přišel na Západ: tam se to totiž vyžaduje od každého.
A nám, co jsme utekli, to nevadilo, jinak bychom si vedle těch druhých pracovníků připadali, že na to nestačíme, že jsme prostě neschopní.
A jako je na Západě normální "dávat vše" , v Čechách je to zřejmě pořád ještě nenormální. Jen slepý by neviděl, co z toho vyjde - volba je jasná: vše nebo nic.
Totiž ono to "dávat víc" také závisí na schopnostech - ne každý, kdo si myslí, že by mohl dávat víc, je toho schopen - někdo si to třeba jen myslí.
Ano, to známé "já kdybych chtěl", které jsem nejvíc slyšel hlavně u piva. Ty pravé schopnosti se totiž právě poznají, až když se o to člověk pokusí.
Pochopitelně nestačí, když začne jen jednotlivec - musí začít celý národ - jen tak se vytváří nové hodnoty a národ tím bohatne.
Privatizace sama žádné bohatství národu nepřinesla - jen některým a těm už na ostatních zřejmě nezáleží.
Co mě opravdu udivuje, je že ta mentalita, která byla možná oprávněná za komunismu, převládá i ve svobodném státě, který se chce mermomocí "dostat do Evropy".
Co jim tam budete ukazovat? To, jak byste mohli dělat víc, ale jaksi nechcete?
Tohle "když mi nedáte víc, neudělám víc" by každého tady jen rozesmálo, protože na to se odpovídá jen otevřením dveří.
Ano, já vím, oni by vám v ČR pak stejně nepřidali na platu a to je druhá, ošklivá strana té mince.
Proto říkám, že musí začít celý národ i ti nahoře, ti hlavně.
Jinak se budete vy i těch pár zoufalých jedinců namáhat zbytečně.
Řešení se pomalu ale jistě blíží: stát, kterému nezáleží na tom, aby byla jeho inteligence dobře placena, už za nějakou dobu stejně mít žádnou nebude.
Ti schopní a chytří odejdou za hranice a ti opatrnější se přeškolí na lépe placené zedníky.
