středa 25. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • Macek apeluje na občany, "Zapojte se, soudruzi!" (do ODS) (Václav Pinkava) Senátní volby:
  • Inzerát (Jaroslav Veis, Radiožurnál) Fond národního majetku zarytě mlčí:
  • Nepříjemné otazníky kolem Galeny nemizí (Miroslav Hruška) Česká státní správa:
  • Pomoc Turecku (Jaroslav Veis) Pracovní etika - Češi a svět:
  • Čtenáři, co taky nepracuje nejlíp (Jan Hurych) Prázdninové zážitky:
  • Praha: telefony, záchody a restaurace (Jiří Hertl) Polemika:
  • Jsou obyvatelé České republiky opravdu nešťastní chudinkové? (Vladimír Wagner) Fašismus v české žurnalistice:
  • Měsíc důchodců (Martin Maňák, Metro) K tomu: Důchodce (Karel Kryl) Sdělovací prostředky:
  • Význam mystifikace v lidových sdělovacích prostředcích (Marek Houša) Jaroslavu Veisovi:
  • Jak je to v Čechách se skinheady (Jiří Strnad)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Rekord české žurnalistiky

    Tento pozoruhodný článek, který vyšel v deníku Metro, který se rozdává v Praze zadarmo cestujícím metrem a konkuruje úspěšně denním listům, za něž se musí platit, nám poslal Patrik Janicaidis. Zaujme na něm intenzívní sobectví a naprostá absence jakýchkoliv civilizačních hodnot. Článek podle našich informací byl otištěn 9. srpna 1999. Zde je v angličtině k tomuto tématu článek Catherine Millerové v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review.

    Měsíc důchodců

    Bývaly kdysi časy, kdy březen byl nazýván Měsícem knihy a kdy se v listopadu vroucně slavilo československo-sovětské přátelství.

    Kdybychom stále zmírali v tamtěch dobách, letošní srpen by musel být považován za měsíc důchodců. Naštěstí už v rudých časech nežijeme.

    Přesto mají naši starší spoluobčané důvod k oslavám. Jejich vláda jim opět zvýšila důchody. V srpnové výplatě přibude každému průměrně 300 českých měnových jednotek. Celkově se tak penze vyšplhají na průměrnou částku téměř 6000 korun. Čistého, aby bylo jasno.

    Odhlédněme teď od faktu, že vládu k valorizaci důchodů tentokrát nenutil zákon, nýbrž jen a pouze její populismus a nezodpovědnost.

    Asi se budeme muset smířit se skutečností, že kabinet ČSSD vyznává heslo: čím méně peněz je ve státní pokladně, tím více prostředků budeme utrácet.

    A už vůbec se nezabývejme otázkou, odkud se potřebné miliardy korun na zvýšení penzí vezmou. Jsou věci mezi nebem, zemí a Milošem Zemanem, kterým rozumí jenom stárnoucí ministři sociální demokracie.

    Sociální solidarita a sociální spravedlnost jsou jediné odezvy, jež přicházejí z levicových luhů a hájů ...

    Ptejme se ovšem velmi naléhavé na to, zda zvýšeni důchodů je správné a spravedlivé. Odpověď zní jasně: NE.

    O své rodiče by se především měly postarat jejich vlastni děti. To je ta jediná správná solidarita.

    Přiznám se bez mučení, že nejsem ochoten ze svých daní přispívat na důchod cizím osobám pokročilého věku.

    Jejich osudy jsou mi lhostejné. Nikdy mi nic nedaly ani nedají. Stejně tak jim ani ja nehodlám platit jejich stáří.

    To je, myslím, vcelku spravedlivý přístup.

    Nechci být solidární. Není to povinné.

    Bohužel, vláda se nikoho na nic neptala. Bez nejmenších skrupulí či omluvy bere všechno, co dokáže vzít, a vyplácí to komusi, koho okradený poplatník vůbec nezná.

    Jediná spravedlivá metoda, jak přidělovat důchody, je žádné penze z úrovně státu nevyplácet. Ať si každý v průběhu desítek let aktivního života na penzi našetří sám.

    Pokud by tento princip byl přijat, možná by se našlo dost lidí, jež by po přechodnou dobu rádi přispívali těm, kteří už kvůli vyššímu věku nemají šanci si sami uspořit dostačující částku.

    Hněv cloumá mou duší, když slyším penzistické stesky a žehrání na nízké důchody a špatnou životní úroveň. (Všechna úcta a čest těm, kteří si nestěžují).

    Ihned mě napadá odpověď těmto nespokojencům.

    Vždyť jenom sklízíte plody čtyřiceti jedna let budování socialismu. které bylo horší a ničivější než jaderné bombardování kombinované s napalmovou smrští.

    Na scénu přichází druhé heslo, jehož platnost si málokdo uvědomuje, jímž se však téměř-každý penzista hodlá řídit: socialisticky jsem pracoval, nyní chci kapitalisticky žít.

    Zní to možná krutě, ale je to tak. Lidé, kteří pracovali v minulém režimu. neprodukovali žádné hodnoty.

    A ani nevydělávali peníze, jen jakési bezcenné poukázky na "zakoupení" pouhé iluze zboží.

    (Dobře si vzpomínám, jak žila v komunistickém režimu moje babička důchodkyně: o chlebu a vodě).

    Naši penzisté by dnes chtěli vegetovat ve stejném ráji jako důchodci v Německu nebo Švýcarsku.

    Není už mnoho sobečtějších a ani nespravedlivějších požadavků.

    Je přece nutno zaplatit daň za produktivní část života zmarněnou v reálním socialismu. Taková je spravedlnost.

    Martin Maňák

    publicista


    K tomu:

    Důchodce

    Karel Kryl


    Kalhoty roztřepené
    na vnitřní straně
    zápěstí roztřesené
    a seschlé dlaně
    kterými žmoulá kůrku chleba
    sebranou z pultu v závodce
    tak tedy říkejme mu třeba
    důchodce

    Rukávy u zimníku
    odřením lesklé
    Čekává u rychlíků
    na zbytky ve skle
    Stydlivě sbírá nedopalky
    ležící v místech pro chodce
    a pak je střádá do obálky
    důchodce

    V neděli vysedává
    na lavičce v sadech
    a starou špacírkou si podepírá
    ustaranou hlavu
    Sluníčko vyhledává
    naříká si na dech
    a vůbec nikdo už mu neupírá
    právo na únavu

    Na krku staré káro
    a úzkost v hlase
    Když žebrá o cigáro
    zlomí se v pase
    Namísto díků sklopí zraky
    a není třeba žalobce
    Když vidím tyhle lidský vraky
    třesu se strachem před přízraky
    že jednou ze mne bude taky
    důchodce

    Kníška Karla Kryla, Index, Společnost pro československou literaturu v zahraničí, Kolín nad Rýnem, 1972.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|