pátek 8. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Stávka lékařů:
  • Lidi o stávce lékařů nevědí nic (Michal Sojka, ČLK)
  • Otevřený dopis lékařů vládě ČR
  • Špatné protilékařské argumenty (Petr Hájek)
  • Něco pro potěšení pana doktora Janicadise /Saša Křížek)
  • Mnozí lékaři nejsou výjimeční ( Milan Krejčiřík) Česká a slovenská politika:
  • Zeman a Dzurinda (Ivan Hoffman) Telekomunikační komise ČSSD:
  • Jak je to vlastně s účastí Štěpána Kotrby v Monipressu? (Ferdinand) Právo:
  • Chyby v české ústavě (Vojtěch Běhunčík) Česká politika:
  • O obviňování ze "škůdců": Ivanu Hoffmanovi (Jiří Soler) Podivné priority Lidových novin:
  • Jací nezaměstnaní jsou pro LN zajímaví a co je "dramatické zvýšení cen energie" (Jaroslav Polák) Romové v Ústí
  • O právních zdech kolem plotozdi v Matiční uličce Ekologie v ČR:
  • Pražské služby nezveřejňují o malešické spalovně úplnou pravdu
  • Petici proti drůbežárnám podepsalo téměř 6.000 občanů Oznámení:
  • Demonstrace 28. října za navrácení českého občanství a restituce (Jiřina Fuchsová)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Lidi o stávce lékařů nevědí nic

    V okresních nemocnicích operují chirurgové po noční službě běžně

    Odpověď panu Krejčiříkovi a Paříkovi

    Michal Sojka

    Jsem rád, že můj příspěvek vyvolal diskusi. Nepřekvapuje mě neznalost pana Krejčiříka ani pana Paříka, kteří používají ve svých příspěvcích dosti obvyklá klišé a fráze. Přestože představitelé Lékařské komory i Lékařského odborového klubu na svých tiskových konferencích opakovaně vysvětlovali důvody své nespokojenosti a protestů, je informovanost občanů mizivá. Novináře zajímá spíše bulvárnost tématu - stávka ve zdravotnictví a možné poškození pacienta v jejím průběhu, než důvody, proč k ní dochází. Bohužel, kdyby nebyla stávka zdravotníků v posledních 3 letech opakovaně vyhlášena, nezajímali by se novináři a politici o zdravotnictví vůbec. Snad kromě případů pochybení lékařů, které je opět dostatečně bulvární. Důvod je jednoduchý: zdravotnictví přes mnohé problémy v podstatě funguje a pacienti jsou v podstatě spokojeni. Často jen zdravotníci vidí problémy a často je svojí činností od pacientů odvracejí. Pacient nespatří (a málokterý lékař či sestra mu o tom řekne), kolik nadbytečných organizačních problémů musí denně zdravotníci řešit, aby zajistili péči na odpovídající úrovni. Když něco nefunguje, pacient si nestěžuje na ředitele nemocnice nebo ministra, ale vždy na sestru nebo lékaře.

    Překvapil mě arogantní a urážlivý tón příspěvků. Dovolte mi odpovědět a doplnit můj předchozí článek.

    Služby

    Těch 100 až 200 hodin lékaři skutečně netráví jenom u televize. Ve zmíněném příspěvku chyběla ještě věta o tom, že doktoři o službách jen prohánějí sestřičky. Za dobu čekání nejsou lékaři dobře zaplaceni. Nevím, kde tuto informaci pan Krejčiřík sehnal. Podle lékaře pracujícího v Institutu klinické a experimentální medicíny (tedy IKEM), což je pracoviště nejvyšší kvality, kde se např. transplantují ledviny a srdce, za čekací dobu nejsou placeni vůbec. Hodinová mzda za službu pak vychází podle tohoto lékaře na 14,50 Kč za hodinu. Např. lékař před druhou atestací po 9 letech praxe má ve Fakultní nemocnici v Motole průměrnou hodinovou mzdu kolem 70 korun. Tu dostane během služby za “dobu práce". Za zmíněnou dobu čekání má asi 40 Kč (něco nad 50 % průměrné hodinové mzdy). Víkendy a svátky jsou placeny lépe. Když jsem v listopadu loňského roku odcházel právě z Motola, kde jsem pracoval na interní klinice, byl můj plat po 9 letech praxe a 10 letech studia (v 34 letech) 10,5 tisíce čistého i se službami.

    Že to lékařům vyhovuje, je hloupost. Pro mnohé je to pouze jediná možnost, jak si přivydělat v medicíně, pokud nechtějí mýt okna (znám takového lékaře). Podobnou otázku jako pan doktor Erbák z Rakovníka jsem položil mnoha svým přátelům z různých profesí. Odpověď byla jednoznačná, nikdo by za ty peníze netrávil tak dlouhou dobu od své rodiny, byť by jen čekal na práci (a koukal na televizi). Že tato praxe vyhovuje především lékařům ve státních zdravotnických zařízeních, není také pravda. V některých soukromých nemocnicích jsou totiž platy ještě nižší.

    Velkým omylem je, že nikdo nemůže nutit lékaře, který je po službě, aby ráno znovu nastoupil k operaci. On se ho nikdo neptá, zda chce nebo ne. Je vypsán na začátku týdne do programu bez ohledu na služby. Mnohdy se to stává i v pondělí po víkendové službě. Ve fakultních nemocnicích, kde je více lékařů na chirurgických klinikách, se to stává méně často, ale v okresních nemocnicích je to běžné. Když jsem pracoval na příjmové ambulanci interní kliky, kde jsem vyšetřoval a ošetřoval během dne desítky pacientů a kam Rychlá záchranná služba vozila, např. otravy, infarkty, cévní mozkové příhody, bylo opět automatické, že jsem po službě nastoupil ráno na ambulanci znovu bez ohledu na to, kolik pacientů v noci přišlo nebo jak dlouho jsem spal. Mám za sebou desítky služeb, takže vím, o čem píšu. Děje se tak, pokud vím, ve všech nemocnicích.

    Organizace práce a platy

    Souhlasím s tvrzením, že ve zdravotnictví je špatná organizace. Jenže ono je to opět složitější a točí se to zase kolem platů. Jestliže není lékař o tolik dražší než sekretářka, může celý den sedět u stroje a psát zprávy. Navíc ví, o čem píše, a může i léčit lidi.

    Práci, kterou jinde dělají administrativní síly, u nás vykonává lékař. To samé je s prací, kterou dělá sestra, a sestra zase dělá práci, kterou jinde dělají ošetřovatelky a sanitáři. Těch je ale málo, protože o tuto práci není zájem. Jenže, nelze přidat jen sanitáři a ošetřovatelce, protože by měli víc než sestra, která má školu a dělá odbornou práci. Některé starší sestry mají zase vyšší plat než nastupující lékař, který je jim nadřízen atd.

    Jistě v médiích se objevují různá čísla průměrného platu lékaře, ale nikdy jsem k nim neviděl další statistické údaje (např. rozptyl) ani počet hodin, ze kterého se vypočítávají. Tyto další údaje nechce ministerstvo dát k dispozici, snad zatím. Na většině malých okresních oddělení (urologie, ORL atd.) pracuje jen několik lékařů, kteří také denně zajišťují služby a točí se třeba po 2 dnech. Jejich plat je pak skutečně vyšší, ale za jakou cenu.

    Počty lékařů a struktura

    V Německu nemají směny, protože směnný provoz v nemocnici je nemožný. Těžko si lze do ambulance zvát pacienty v noci nebo čekat na specialistu s vyšetřením několik dnů než bude mít směnu. Směnný provoz by zcela rozložil chod nemocnice.

    Německý lékař je po službě prostě uvolněn z práce, nic víc. Není pravda, že v Německu je nižší počet lékařů na pacienta než u nás. Je v podstatě srovnatelný, stejně jako např. v Rakousku.

    Česká republika má s Rakouskem podobnou historii co se týče vzniku a umístění nemocnic a společně s Německem i podobné sociální cítění. Ano, u nás je špatná struktura lékařů.

    Více by mělo být praktických lékařů v první linii a méně v nemocnicích. Jenže jde opět o složitější problém, který vyžaduje mnoho změn ve vzdělávání lékařů, v možnostech rekvalifikace atd. Ve většině států kvalitně fungující první linie zlevňuje celý systém. U nás by taková změna nyní mohla zhoršit péči.

    Postarej se sám o sebeŠ

    Jistě je obtížnější, aby se lékař staral sám o sebe a nespoléhal se na jistotu stálého platu, jak doporučuje pan Krejčiřík. Již pan profesor Klaus říkal, že se máme postarat sami o sebe, a ministr David nedávno doporučil nespokojeným lékařům, aby si našli druhé zaměstnání.

    Jenže praxe je jiná. Existuje pouze několik možností:

    1) medicínská: ještě více služeb, třeba v jiném zařízení, nebo práce v soukromé ambulanci (opět jako zaměstnanec). Podílení se na studiích, kterých je omezený počet a pouze pro některé, nebo přednášení.

    2) nemedicínská: lékař si přivydělává jinou činností. Obě varianty jsou na úkor volného času a druhá i na úkor medicíny, protože lékař má celoživotní povinnost vzdělávat se ve svém oboru, což činí ve svém volnu.

    3) soukromá ambulance: to je varianta, která je v současnosti prakticky nemožná. Pokud získá lékař kapitál (třeba půjčkou) a zařídí si ordinaci, nemusí získat smlouvu s pojišťovnou.

    Pokud smlouvu získá, má jen malou možnost splatit své dluhy při platbách, které od pojišťovny získává. Není možné si koupit praxi po lékařích odcházejících do důchodu, protože nový majitel opět podléhá nové smlouvě s pojišťovnou, která opět nemusí být uzavřena. Od mnohých soukromých lékařů jsem v posledních letech slyšel, že by v dnešní době začínat s praxí nemohli a ani nechtěli.

    4) odchod: mnoho lékařů řeší svoji situaci odchodem mimo medicínu, do farmaceutických firem nebo jinam. Ve smyslu výše uvedeného Klausova výroku je to správné, ale je to trochu škoda. Nebo ne?.

    Mýtus o výjimečnosti lékařské práce a stávka

    Pan Krejčiřík mě obvinil z vytváření mýtu o výjimečnosti lékařské práce. Opak je pravda. Já považuji medicínu za zaměstnání jako každé jiné. Někteří lékaři-chirurgové říkají dokonce, že je to řemeslo.

    Byl bych rád, kdyby se k medicíně a lékařům přistupovalo úplně stejně jako ke každému jinému zaměstnání. I co se týče ohodnocení.

    Můžeme třeba srovnat hodinovou mzdu lékařů s jiným profesemi vysokoškoláků či středoškoláků nebo se můžeme bavit o tom, ke které sociální skupině mají patřit atd.

    Řeči o tom, že medicína je poslání, slouží pouze k vydírání, které produkují vlády tohoto státu od roku 1948 dodnes. Jde o normální práci, která je však vykonávána za nenormálních podmínek (služby, stres, zodpovědnost, důsledky případných chyb atd.).

    Nesouhlasím s vyslovenými názory na stávku, které považuji za nedemokratické a anachronické. Odpovídají spíše ranému kapitalismu (stejně jako mnohé v této republice) či fašismu než konci 20. století. Na stránce LOK je uveřejněn stávkový řád, podle kterého lékaři stávkují.

    Ani jedna z variant stávky vč. té nejtvrdší, která odpovídá víkendovému služebnímu provozu, si nebere pacienty jako rukojmí (to je strašně hloupé klišé).

    Dokonce na většině pracovišť je tento provoz posílen tak, aby se skutečně nic nestalo. Dá se dokonce říci, že stávka je méně nebezpečná než státní svátek nebo vánoce.

    V některých nemocnicích je občas z finančních důvodů omezován provoz, včetně odkládání operací stejně, ale to novináře nezajímá, protože to není bulvární.

    Taková stávka lékařů, která by si vzala pacienty jako rukojmí, by vzhledem k charakteru profese byla lemována mrtvými, a to si nikdo z lékařů nepřeje.

    I když by určitě přinesla okamžité zlepšení financování zdravotnictví i zvýšení platů stejně jako ve státech, kde k takové tvrdé formě stávky došlo (Anglie, USA).

    Požadavky českých stávkujících lékařů nikdy nebyly jen o platech, protože ty jsou jen jedním z nedostatků českého zdravotnictví. Vždy se týkaly také chyb v systému i kroků, které je potřeba udělat k jejich nápravě. Zlepšení zdravotnictví by mělo být zájmem nejen zdravotníků, ale i občanů jako jsou panové Krejčiřík a Pařík.

    PS: Pane Paříku, jsou-li protestující lékaři ambiciosní a bezohlední doktůrci, jste Vy arogantní a nevzdělaný človíček, který se musí vyjadřovat i k věcem, kterým vůbec nerozumí. Přesto se nemusíte bát. Ti teroristé Vás ošetří podle svého nejlepšího svědomí, až budete churavý.

    Michal Sojka



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|