Měl nebo neměl Václav Havel s Alexandrem Dubčekem dohodu, kterou posléze porušil?

Havel: Dohodu s Dubčekem jsem neměl

Jan Čulík: Já bych měl velmi stručnou, krátkou otázku. Dopoledne jsme tady měli docela zajímavou diskusi o aspektech první volby československého prezidenta. Vyplynulo z ní, že Dubček byl nepříjemným a nepřijatelným kandidátem pro Občanské fórum. Ale o to nejde. V nové knize od Johna Keana, která možná je kontroverzní, se uvádí, že jste mu prý slíbil během tajných jednání, že ho budete podporovat v druhé volbě na funkci prezidenta, když bude on podporovat vás na tu první. Keane argumentuje, že jste tím jaksi vstoupil do praktické politiky. Mohl byste stručně vysvětlit, jestli je to pravda, z jakých důvodů jste to učinil?

Václav Havel: Já tu knížku toho pana Keana nečetl a ani čísti nebudu, jako jiné knihy, které jsou o mně napsány, už jich je nejméně deset. Zdá se, že pan Keane má tentýž sklon co jiní autoři takovýchto knih, totiž domnívat se, že ty dějiny jsou tajemnější a napínavější než jsou ve skutečnosti. Ono, když se to potom rozkryje, ta všechna fakta, tak je to strašná nuda. Špatně se to prodává. Je třeba, samozřejmě lépe prodejné je vidět za tím vším jakousi skrytou detektivku. A že já jsem se tajně - že jsem si tajně s Dubčekem rozdělil moc ve státě, nebo něco takového. To jsou nesmysle, samozřejmě. Bylo to jednoduché. Souvisí to s tím, o čem jsem mluvil před chvílí. O specifičnosti těch změn demokratických u nás. Zdálo se tehdy, že prostě by měl v čele státu stanout někdo, kdo už není svázán s programem reformního komunismu, byť by to byl člověk tak čestný, sympatický a statečný, jako je Dubček. To bylo jaksi v atmosféře. Tak to bylo. Proto nejen Občanské fórum, ale ani Veřejnost proti násilí nekandidovaly nebo nepodpořily kandidaturu Dubčeka na funkci prezidenta, proto jsem nakonec rozmanitým apelům podlehl já a tu kandidaturu přijmul a byl jsem to já, kdo ale velmi intenzívně podporoval myšlenku, aby, bude-li prezidentem Čech, aby skládal slib do rukou Slováka v čele federálního shromáždění a tuto myšlenku jsem jaksi prosazoval a to se také uskutečnilo. S Dubčekem jsem měl několik rozhovorů a jednání, ale ta neměla v sobě pranic tajného. Jsou možná i nahraná anebo jsou o nich záznamy, některé z nich byly v pražské Laterně magice, jednou jsem ho navštívil v Bratislavě při cestě do Košic v revolučních dnech a ty alternativy jsme prostě věcně spolu probírali, a to je celé. Nic spikleneckého na tom nebylo. Je mi to líto, ale je to - -

Vilém Prečan: Když dovolíte, tam šlo o údajnou nebo skutečnou dohodu o druhém - o tom termínu v létě 1990.

Václav Havel: Ano, to je možné. Já to nevylučuju, že jsme v těch konverzacích o takové alternativě mluvili. To je možné. Něco takového se mi trošku vybavuje. Ale nebyl to rozhodně -

Vilém Prečan: Aspoň to tvrdil tady Stanislav Milota, který tady v jednom rozhovoru - -

Václav Havel: Ale nebyl to rozhodně žádný agreement, žádná domluva, žádný slib nebo ujednání. Že se o tom prostě mluvilo v hovoru jako o možné alternativě. Protože byl zvyk ten, že je-li, aby ty tři nejvyšší ústavní funkce byly vyváženy mezi Čechy a Slováky a mluvilo se o tom, že v případě - že po těch dvou letech by Dubček byl - to jest Slovák, prezidentem. Ne, já mám dojem, až po těch dvou letech?

Vilém Prečan: Ne, to se právě mělo odehrávat někdy v prosinci, tady ty rozhovory.

Václav Havel: A ty o tom něco, Stando, víš, jo, ano?

Stanislav Milota: Nebyl bych to já, kdybych do toho nevstoupil. Já v té knize pana Keana hraju také nějakou neblahou roli, je paradox, že tohle teda zrovna se stalo na půdě této organizace, někde, která dělá historii, kde jsem s tím panem Keanem mluvil. A kde jsem samozřejmě řekl, tam vlastně jsme teďka s Vláďou (Hanzelem) mluvili o tom, jestli je to tajné nebo netajné. No, nebylo to veřejné a jestli někdo napíše, že to je tajné, to je jeho věc, jo. Já jsem mluvil o jedné z těch schůzek, já nevím, kolik jich bylo, jednu znám, že jsem bral taky telefon, kdy Dubček přislíbil, ještě v Laterně Magice, že "nebudem kandidovať" a odjel do Jihlavy a volal, "budem kandidovať". A mluvil jsem o jedné z těch, která byla v tom ateliéru (Josky Skalníka), kde vlastně ta dohoda o té druhé volbě, ta byla. Jak je to v té knize, já jsem to nečetl, protože umím akorát žižkovsky. Ale vím jednu základní věc, a to se váže i na literaturu. A to je o tom, co zná Eizenštejn, že když natočíš velký detail člověka, který se usmívá, a střihneš na to polívku, tak on je labužník. Když na tentýž obličej střihneš mrtvolu, tak je cynik. To je všechno, co k tomu chci dodat, protože ta debata tady dopoledne byla vlastně o pomlouvání vlastně této věci, a ona má trošku jiné teda ještě zázemí, než to je takhle. Děkuju.

Václav Havel: Já tedy musím dodat pro pořádek a pro přesnost, že mám velmi špatnou paměť. A pakliže se o tom či o onom v té či oné fázi mluvilo a já jsem na to zapomněl, tak se omlouvám, ale rozhodně to není tak, že bych něco tajil a skrýval, nějakou odvrácenou tvář dějin. Já vám děkuji za pozornost, opakuji, že lituji, že tady nemohu sedět jako vnímavý posluchač toho, o čem se zde rozpráví, ale nepochybně o tom budou nějaké dokumenty, které mi budou zpřístupněny. Děkuji vám za pozornost.

S Dubčekem jsem dohodu měl

Václav Havel: Já jsem se chtěl jenom zeptat na jednu důležitou věc. V rámci lehce komplikovaného jednání s panem Dubčekem jsem mu v jakési fázi dal slib, kterým jsem samozřejmě vázán, pakliže on mezitím to nezměnil. A na to se chci zeptat. Jsem mu dal slib, že při nějaké příležitosti vhodné, co nejdřív, se vyjádřím v tom smyslu, že bych ho podporoval jako kandidáta na toho pětiletýho prezidenta po svobodných volbách a tak dále.

Co je nového v České republice