Jak se TV Nova stará o důchodce
Nedávno došlo k politováníhodné události - 4980 důchodcům nebyla včas převedena splátka důchodu na jejich účet u peněžního ústavu (opakovaně se každý měsíc realizuje cca 2 500 000 výplat). Tato skutečnost byla jednak zjištěna při kontrole výpisu čerpaných prostředků, v účtárně České správy sociálního zabezpečení v Praze, jednak na základě intervencí některých dotčených poživatelů důchodů. Nezaujatý pozorovatel může samozřejmě okamžitě a odůvodněně položit otázky:"Jak je možné, že k tomu vůbec došlo a jak je možné, že tato porucha byla zjištěna s prodlením a nikoli v průběhu zpracování?"
Na tyto otázky bohužel neexistuje uspokojivá odpověď, je jen třeba objektivně přiznat, že systém selhal, a na tom nic nezmění ani skutečnost, že se tak stalo vůbec poprvé.
Subjekty, primárně zainteresovanými na tomto způsobu výplat, jsou: Česká národní banka a Česká správa sociálního zabezpečení v Praze. Ty také, ihned po zaregistrování poruchy, začaly společně uskutečňovat kroky směřující k rychlé nápravě a zároveň dohadovat opatření, která by do budoucna opakování podobné závady zabránila. Není mým záměrem uvádět na tomto místě detaily spolupráce a přesně popisovat algoritmy interakce obou institucí v předmětném procesu, chtěl bych si jen podrobněji všimnout praktik televize Nova, přesněji servisní organizace Česká produkční 2000 a.s. Měl jsem totiž tu čest se s nimi seznámit proto, že v příslušný den byla služebně vzdálena oficiální mluvčí naší instituce.
V tomto ohledu je třeba korektně předeslat, že TV Nova byla jediná, která toto, nikoli nedůležité, téma uchopila a důsledně se o něj zajímala. Tento zájem se mi jevil jako odpovídající a profesionální. Z toho důvodu jsem také redaktorovi zpravodajství poskytl veškeré aktuálně dostupné informace (21.10.1999) a současně jsem jej ujistil, že výsledky veškerých interních zjištění i hmotné důkazy mě opravňují k prohlášení, že Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dodržela všechny smluvně definované postupy a závadu nezpůsobila.
Večerní zpravodajství (19:30) bylo určitým rozčarováním, neboť převažovaly ilustrativní záběry občanů v důchodovém věku, případně se zdravotními potížemi, a na pozadí těchto záběrů byla poskytována řada informací, která s předmětnou causou přímo nesouvisela. V zásadě jsem byl ale spokojen se zveřejněnou částí mého "interview", která dobře vyjadřovala podstatu našeho stanoviska.
To byl také důvod mého nezdráhavého souhlasu s poskytnutím doplňujícího vyjádření další den, zejména, byla-li žádost o ně spojena s naznačením nepříliš korektního postoje ČNB vůči ČSSZ - alespoň tak jsem vnímal podtext předmětné žádosti. Pokusil jsem se proto - opět na kameru i mimo ni - podrobněji popsat celý proces spolupráce i opatření navrhovaná k tomu, aby se chyba neopakovala. Veškerá vyjádření jsem považoval za seriózní, bez jakéhokoli náznaku denunciace či osočování. Večer byl ovšem mimořádně deprimující. Považuji proto za účelné popsat mechanismus tvorby dalšího virtuáního příběhu, který bych tentokrát popsal jako "thriller s tajemnou disketou".
Kdo se toho nezúčastnil, šot neviděl nebo si jeho obsah již nepamatuje, tak samozřejmě mu tento "paranázev" nic neřekne, nicméně přesto může být poučné sledovat způsob, jak se slepí následující výrok, který jsem na obrazovce "pronesl":
" Ten systém je poměrně jednoduchý, dalo by se říct až primitivní. Je to systém České národní banky." Tolik TV použila z přibližně dvaceti minut natáčení a konzultací. Ayste mi rozuměli, nepovažuji se za mediálně přitažlivý typ, a čím méně se musím na kameru vyjadřovat, tím jsem spokojenější. Nevytýkám proto Nově, že jsem byl na obrazovce jen krátce.
Pro správné pochopení toho, co chci sdělit, je nutné dodat, že první větu jsem ve finálním zpracování říkal přímo na kameru, druhá zazněla při dalším záběru (střihu) - ze strany na moje záda. Bylo však (teoreticky) možné vypozorovat, že slova druhé věty na obrazovce neříkám, ale, že jde o vyjádření doplňující ilustrační záběr jiného rozhovoru s redaktorem. Protože však celý záběr trval jen tři nebo čtyři vteřiny (dvě věty), ten kdo si ho zpětně nepřehraje, nabude nutně přesvědčení, že "takhle to ten náměstek ředitele ČSSZ skutečně řekl", že " tedy musel být minimálně neuvěřitelně napružený nebo je prostě neomalený". Samozřejmě, a především (!), to ovšem vytváří dojem, že systém ČNB je opravdu tak nemožný, že náměstkovi smluvní instituce nezbývá nic jiného než vyjádřit rasantně, až bezohledně rozhořčení.
Za tímto záběrem ovšem následoval další, na mluvčího ČNB, který říká: "Podobná porucha se dosud nevyskytla, čili svádět to na zastaralost systému není úplně korektní" Tím je virtuální logika dovršena a umocněna! Jsou proti sobě postaveny logicky navazující vyjádření. Má to jen ten háček, že takhle to vůbec nebylo (a navíc sdělení obou stranám o tom, co říká druhá strana, "tlumočil" ten, kdo tuto fikci organizoval). Pan Švehla (mluvčí ČNB) neslyšel přímo moje (opravdové) vyjádření, stejně jako já neslyšel jeho.
Co k tomu dodat? Nejde najednou o důchodce, ale boj dvou nesvědomitých, chybujících institucí, které na sebe házejí špínu a zametají stopy, aby nedaly redaktorům NOVY (ČP 2000 a.s.) šanci odhalit své temné rejdy. Důchodci se upozaďují, jde o další příběh ze seriálu "Akta X(N)", k němuž se vyjadřují "počítačoví experti", jejichž aprobaci ovšem divák, ani zúčastněná organizace nezná. Vyjádření "experta" k "neuvěřitelně komplikované otázce"- zda lze dodatečně přečíst disketu - má větší prostor, než vyjádření obou zástupců zainteresovaných institucí dohromady.
Omlouvám se za styl předchozího odstavce, ale je to úleva v bezmoci. Úleva v zoufalství "státního úředníka" nad nemožností vyhnout se kontaktu s neseriózním médiem, aniž by nebyl osočen z neochoty podávat informace. Jaké informace byly tedy podány?
Mnohé!
Zajímavé jsou však pro tento příběh dvě otázky - a odpovědi na ně, přímo natočené na kameru. Jedna z nich (1) zněla (přibližně): "Jak předáváte údaje o důchodcích ČNB"; další, navazující (2) pak:: "Jak předáváte disketu s těmito údaji?".
Odpovědi zněly asi takto:
(1) "Údaje předáváme na dvou disketách, hlavní a záložní, nahrané v uspořádání souborů a ve tvaru, jaký je požadován systémem,.Š" "ŠŠ.. který vytvořil zpracovatel. Zdůrazňuji, že nejde o náš systém, je to systém České národní banky, jemuž se musíme přizpůsobit."
"Co říci k předávání disket? Ten systém je poměrně jednoduchý, dalo by se říct až primitivní. Jedna dáma z České správy strčí disketu do tašky a odveze do banky, nebo naopak, dáma z banky si pro ni přijede k nám.
Když si tučně vytištěné věty či jejich části v pořadí přehodíte, dáte dohromady a z ničeho nic naservírujete divákovi, tak vyjádření dává naprosto jiný smysl. Jde tedy o zlovolnou a účelovou manipulaci, hrubou dezinterpretaci, jejíž účel mi však uniká.
Vím, nestalo se zas až tak moc, ale proč k tomu vůbec došlo? Proč k tomu muselo dojít? Náhoda to evidentně nebyla. Kdo z toho má prospěch? Důchodce, o něhož zde jde především? Daňový poplatník, jímž se kde kdo zaštiťuje? (Ten ale soukromým televizím neplatí.) Firmy, které platí reklamy a tudíž financují televizi? (Ty však důchody neberou.) Nebo z toho má někdo mít škodu? ČSSZ nebo ČNB? (Ty už teď nejsou v jednoduché pozici, byť jejích účast [a podíl] se zřejmě liší.) Nebo, že by ŠŠ? Tomu bych snad ani nevěřilŠŠ!
Čtenář si jistě udělá představu sám. Mnozí mne možná budou, po přečtení předcházejících řádků, považovat za naivku, mnozí moji "kolegové" však třeba budou příště opatrnější. Zbývá však říci ještě to nejpodstatnější: Nevyplacené důchody by měly být rozúčtovány 25.10.1999. Česká správa sociálního zabezpečení, vyslovuje politování nad jedenáctidenním zpožděním výplat, a to bez ohledu na místo a mechanismus jeho vzniku. V každém případě bude, v maximálně možné míře participovat na rychlé modifikaci optimalizaci způsobu předávání relevantních dat, v zájmu zamezení dalšího výskytu podobné závady.
V Praze 25.10.1999
Josef Trnka
