úterý 26. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Televize Prima:
  • Dozvíme se někdy, co se děje za kulisami mediální scény? (Milan Šmíd) Zkreslování televizního zpravodajství, aby to vypadalo dramaticky:
  • Jak se TV Nova stará o důchodce (Josef Trnka, Česká správa sociálního zabezpečení) Reakce:
  • Neslýchaná sprostota Ondřeje Hausenblase (Oldřich Uličný) Česká politika:
  • Žáby na prameni (Ivan Hoffman) Zdravotnické spory v ČR:
  • Nemocniční strava (Ivan Hoffman) Český prezident:
  • Popichování Havla aneb půtky po putykách (Václav Pinkava)
  • Havlovo prezidentství není tragédie (Aleš Kastner)
  • Není daleko víc šokující, že Havel jednal s KGB? (Petr Bradáč) Reakce:
  • Vzdělaní chudí a idioti novináři (Dušan Nohavica) Zahraničí:
  • Kdo může za vojenský převrat v Pákistánu? (Le Monde diplomatique) Reakce:
  • Vlastimil Obereigner je nekritický obdivovatel českého establishmentu (Jiřina Fuchsová)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Kdo může za vojenský převrat v Pákistánu?

    Sdružení přátel Le Monde diplomatique

    Přestože vojenský převrat v Pákistánu vyvolal minulý týden jistý rozruch, což je pochopitelné v případě země, která disponuje jadernými zbraněmi, z vnitropolitického hlediska se není čemu divit. Ostatně i to je příčinou, proč mezinárodní ohlasy na tento převrat, jsou až doposud víc než zdrženlivé.

    Je třeba si uvědomit, že příčiny samotného převratu nejsou bezprostředně spojeny s politickým vývojem uvnitř Pákistánu za období posledních cca dvou let, kdy byla u moci vláda Muslimské ligy premiéra Nawáze Šarífa. Tyto příčiny mají podstatně hlubší kořeny.

    Až do roku 1988, tj. do smrti generála Zijául Haka, byl Pákistán prakticky neustále pod přímou kontrolou ozbrojených sil. Jedinou výjimkou bylo sedmileté období vlády premiéra Bhutta a jeho PPP (Pákistánská lidová strana) v 70. letech. Po smrti generála Haka nastalo v Pákistánu od roku 1989 období řízené demokracie, kdy se u moci střídaly v zásadě pouze dvě politické strany - Lidová strana Bénazír Bhuttové a Muslimská liga Nawáze Šarífa. Oba tito politici dostali několik šancí vyřešit hospodářské a sociální problémy Pákistánu - Bhuttová dvakrát a Šaríf třikrát (včetně návratu do funkce premiéra na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu o neplatnosti jeho sesazení bývalým prezidentem Ghulam Išak Chánem v roce 1994).

    V tomto období armáda v rámci svého konceptu řízené demokracie v jistém smyslu upřímně usilovala o to, aby se v Pákistánu kultivovala hra na formální demokracii způsobem, který by neohrožoval integritu země a především mocenské postavení pákistánské generality nejen ve společnosti, ale i v oblasti politického rozhodování o dalším osudu země. V zásadě se zdálo, že je tento cíl dosažitelný. Dopad afghánským záležitostí na Pákistán v počátku 90. let byl v podstatě vyřešen a narůstající eskalaci napětí v Kašmíru Indie ještě nevnímala tak ostře.

    Muslimská liga i Lidová strana však představitele armády hluboce zklamaly. V jistém smyslu lze tvrdit, že Bhuttová, s ohledem na svůj původ, usilovala pouze o posílení mocenského postavení velkých pozemkových vlastníků ze Sindhu a částečně Paňdžábu, zatímco Šaríf prosazoval zájmy ocelářského a obchodního impéria své rodiny pod pláštíkem urychlené industrializace země. Korupce, nepotismus, dnešními slovy též tunelování poměrně silného státního sektoru, politický terorismus, hospodářské vydírání a především neschopnost řešit obrovskou vnitřní i zahraniční zadluženost a náboženské a etnické konflikty stigmatizovaly Bhuttovou i Šarífa stejnou měrou.

    Za krizi uvnitř pákistánské společnosti však paradoxně může armáda, která se dnes ústy Parvíze Mušarafa, jako nejvyššího administrátora tohoto vojenského převratu, staví do role spasitele celé země. Armáda vládla Pákistánu polovinu doby z jeho 52leté existence. Ozbrojené síly iniciovaly vznik MQM (Mohadžir Quami Movement - politické strany muslimských přistěhovalců z Indie) jako protiváhu Lidové straně v Sindhu. Důsledkem uvedeného je fakticky již téměř deset let trvající konflikt v Sindhu, kterým trpí především Karáčí, a kde si už všichni zvykli na trvalou přítomnost policie a armády v ulicích tohoto města. Armáda tolerovala náboženský extremismus a sektářství, porušování práv menšin, zvláště v Balúčistánu. Podporovala tvrdou islamizaci a navázala těsné kontakty s vlivnou náboženskou stranou Džammate-islamí, přičemž dnes nelze ani odhadnout, kolik důstojníků pákistánské armády je pod jejím bezprostředním vlivem. V rámci prosazování islámského práva šária jako základu právního systému státu a zákona o potírání protiislámského rouhání (tzv. blasphemy law) dnes trpí křesťané i podstatně početnější šíitská komunita. Armáda prosazovala i kult násilí, jenž dnes vyústil v tzv. kalašnikovou kulturu, a to nejen v Severozápadní pohraniční provincii.

    Největším problémem pro Pákistán, který způsobila opět jen armáda, byly, jsou a stále budou enormně vysoké náklady na obranu a zbrojní výdaje. Tyto náklady vysoce převyšují oficiálně uváděných 30 % výdajů státního rozpočtu a budou růst dále v závislosti na tom, jakými tempy bude Pákistán usilovat o rozvoj svého jaderného a dnes zvláště raketového programu. Se započítáním dluhové služby (přes 40 %) a mandatorních výdajů, zejména na přebujelou státní správu, podle kvalifikovaných odhadů vychází, že všechny rozvojové programy mohou být hrazeny jen z prostřední zahraniční pomoci. Žádná pákistánská administrativa, ať by ji reprezentovala Muslimská liga nebo Lidová strana, přitom neměla sebemenší šanci zvrátit tuto bizarní skladbu státního rozpočtu.

    Z politického a hospodářského marasmu, který způsobila armáda, a za který nese plnou odpovědnost opět jen armáda, může Pákistán paradoxně vyvést opět jen armáda. Je to nejorganizovanější síla země a její jediný integrační faktor. Tímto faktorem není islám, ač by se to na první pohled zdálo i z pouhého názvu země - Pákistánská islámská republika. Spočítat totiž všechny politické islámské strany, které nyní působí v Pákistánu, je poměrně složité a ještě složitějším je zmapovat jejich vzájemné rozpory.

    Bude-li chtít Mušaraf obnovit demokracii v Pákistánu, bude to opět řízená demokracie, taková, aby si příští premiér snad nedovolil odvolat náčelníka generálního štábu, jak to učinil Nawáz Šaríf. Bude to tedy demokracie, v níž běžný občan nebude znát jméno např. předsedy dolní komory pákistánského parlamentu nebo Senátu, či ministra školství, rozhodně ale bude znát jméno náčelníka generálního štábu. Bude to patrně demokracie, v níž Muslimská liga či Lidová strana (ať by si Bénazír Bhuttová ve svém londýnském exilu činila jakékoli iluze) nebudou hrát takovou roli, jak tomu bylo v obou případech v posledním desetiletí. Bude to demokracie, v níž budou možná figurovat ve větší míře islámské náboženské strany, které již v minulosti učinily pokus o svou prezentaci v podobě "třetí síly" alternativou za zkompromitovanou Muslimskou ligu a Lidovou stranu. Potom je ale otázkou, kdo by měl po nějakém čase v rámci této řízené demokracie koho řídit, zda armáda islamisty, či islamisté armádu.

    Pákistán je ale velká země, s velkým počtem obyvatelstva, s velkou armádou, která disponuje jadernými zbraněmi. Současně je to velmi chudá země, závislá na zahraniční hospodářské pomoci, s mnoha odstředivými tendencemi, které činí podstatu jejího federalismu velmi křehkou. Při svém řízení řízené demokracie uvnitř své vlastní země se proto armáda bude muset řídit i vnějšími faktory. Doporučení z USA, EU a především Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Pařížského klubu však nebudou formulována imperativně, pokud armáda zajistí integritu země a pokud její velení bude své mocenské ambice realizovat jen v rámci pákistánských státních hranic. Aby to ale nebylo tak jednoduché, je nutné se zamyslet nad otázkou, zda kontrolní linie příměří v Kašmíru z roku 1947 je státní hranicí Pákistánu? Ostatně jedině z Kašmíru generál Mušaraf vojenské jednotky nestáhl.

    20.10.1999

    České sdružení přátel le Monde diplomatique



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|