Britský vládní propagandista a problémy s Francií
Není pravda, že by se britští politikové nesnažili ovlivňoval sdělovací prostředky. Velmi kontroverzní, až vykřičenou osobou je v tomto smyslu Alistair Campbell, tiskový mluvčí Tonyho Blaira. Mnozí konstatují, že právě Campbell je skutečnou, a to tvrdou, nekompromisní a značně agresívní tváří Tonyho Blaira, skrývající se za jeho povrchním úsměvem.
Toto napsal ve čtvrtek 11.11. v deníku Guardian jeho parlamentní zpravodaj Simon Hoggart:
Byl jsem minulý týden na večírku a k mému překvapení a potěšení jsem se tam setkal se sirem Tomem Caffreym, který býval v sedmdesátých letech tiskovým tajemníkem tehdejšího labouristického premiéra Jima Callaghana. Je to jemný, inteligentní, zdvořilý a tiše hovořící Skot. Tom se odlišuje naprosto radikálně od nynějšího tiskového tajemníka britského premiéra Alistaira Campbella.
Političtí korespondenti, kteří napíšou něco, co se Campbellovi nelíbí, se často stávají obětí jeho telefonátů buď pozdě večer nebo brzo ráno. Telefonicky jim naplno Campbell líčí nevybíravými výrazy jejich "zločiny".
"To, co jste napsal, je naprostá sračka," je pro Alistaira Campbella jen mírnější způsob napomenutí, který už vešel mezi britskými novináři ve známost v podstatě jako heslo, charakterizující tohoto tiskového tajemníka.
Naproti tomu napomínání od Toma Caffreyho v sedmdesátých letech bylo vždy velmi vřelé a laskavé. "Článek, který jste otiskl dnes ráno," telefonoval Caffrey příslušnému novináři, "kde jste napsal, že jsme schválili zákon o povinné popravě prvorozenců, je asi chyba," vysvětloval Caffrey viníkům. "Premiér se domnívá, že jste si ho spletl s vládním plánem usmrtit nemocné kachny v okrese Aylesbury. Ne, nemusíte tisknout opravu, Jima to docela pobavilo. Jen si dávejte příště trochu větší pozor..."
Samozřejmě, píše dále Simon Hoggart, tiskový tajemník Tonyho Blaira Alistair Campbell by to považoval za typicky ultratolerantní, uboze chabý postoj, který právě dovolil ostatním politikům, aby odstrčili Labouristickou stranu od válu. Kdybyste v článku udělali dnes takovou chybu, můžete očekávat návštěvu skupiny maskovaných mužů s odznaky Labour Party a s houfnicemi s uřezanou hlavní.
Alistair Campbell žije a dýchá pro Tonyho Blaira. Campbell je tvrdou agresívní polovičkou Tonyho Blaira, jakou nikdy nevidíme na veřejnosti.
Campbell píše většinu Blairových veřejných projevů. Píše téměř všechno, co je zveřejněno pod jménem Tonyho Blaira.
Takže, pokračuje Simon Hoggart, někdy, kdy Tony Blair odpovídá ve sněmovně na otázky poslanců, se rád dívám na Alistaira Campbella, jak sedí na balkóně nad Blairem. Člověk cítí, že výraz Campbellovy tváře ukazuje, co si Blair ve skutečnosti myslí, ale co v žádném případě nemůže říct poslancům.
Když Blair ve sněmovně udělá vtip a loajální patolízalové sedící za ním tleskají, Campbellova tvář šťastně září. Někdy se mu kývá hlava ze strany na stranu, radostí nad vlastními vtipy.
Když je Blair konzervativní opozicí poražen, což se v těchto dnech stává docela často, Campbell mívá dva různé výrazy. První výraz je jen zdeprimovanost, druhý je pohrdlivá grimasa, z níž vyplývá, že jen idiot by si mohl přestavit, že snad šéf konzervativců William Hague tuto potyčku vyhrál.
Ve středu 10. listopadu udělala Francie v souvislosti s kontroverzí ohledně britského hovězího Blairovi podraz. Navzdory úspěchu Británie v této věci při vyjednávání v Bruselu, navzdory tolerantnímu britskému přístupu, navzdory nesčetným jednáním odmítla Francie zrušit zákaz dovozu britského hovězího. Ještě v pondělí byl Tony Blair v Paříži a znovu tam apeloval, aby Francie pomohla.
"Toto je totální ponížení pro tuto bezpáteřnou vládu a pro jejího beznadějného ministra zemědělství," řekl ve sněmovně William Hague.
Tony Blair pak mlžil o tom, že bude asi zapotřebí pohnat Francii k soudu, pokud to bude nutné.
William Hague to odsunul gestem stranou: "V pondělí jste dal Francouzům třetí cestu. Ve středu vám vrátili dva prsty (tj. udělali na vás sprosté záporné gesto)." řekl Hague.
Co se týče parlamentních zvyklostí byl to opravdu úspěšný vtip, takový vtip, po němž má jeho oběť pocit, že ho právě do břicha kopl kůň, píše Simon Hoggart.
Hlučná a opakující se vlna smíchu zahltila Haguovo teatrálnější pokračování: "Přestanete jim konečně ustupovat a začnete konečně bojovat za Británii?"
Díval jsem se na Alistaira Campbella velmi pozorně. Nejprve se jen nasupil. Bradu měl zarytou do prsou. Oči se mu zúžily jako dravci, který právě byl svědkem toho, jak se raněný pakůň zdvihl a odešel pryč.
Pak jsem si povšiml stínu úsměvu, jako u zdrogované kočky, byl to úsměv, který byl výrazem ryzího obdivu pro tento vtip. Hned v dalším zlomku vteřiny ten úsměv zmizel, ale věděl jsem z onoho kratičkého záblesku úsměvu, že tentokrát Hague vyhrál.
