Jedním dechem jsem si přečetl Kierana Williamse
Vazeny pane Culiku,
jednim dechem jsem precetl recenzi knihy Johna Keanea, od Kierana Williamse. Mate pravdu, potesila me, jako "nekritickeho obdivovatele ceskeho establishmentu", jak me nazvala mila pani J. Fuchsova. Doplnil jsem si mnohe, co jsem nevedel, a jen nahrazoval svoji "intuici."
Jen by me zajimalo, na zaklade ceho tvrdite, ze "Neni tajemstvim, ze Prazsky hrad zahajil ofenzivu ve snaze zdiskreditovat novy kriticky zivotopis Vaclava Havla od Johna Kenea." Jak jsem tvrdil posledne, tento pan svoje "dilo" zdiskreditoval sam. Je, podle mne, na urovni prosluleho pana Svory, autora podobneho paskvilu, ktery poznal sladkou prichut zisku a slavy a zalozil neco jako "Enquirer" v ceske reci. To na ceskem trhu magazinu jiste chybelo!
Srdecne Vas zdravim, Vas
Vlastimil Obereigner
Poznámka JČ: Já s Williamsovou kritikou Keanovy knihy o Václavu Havlovi úplně stoprocentně nesouhlasím. Jestlipak se panu Obereignerovi líbí prostě v první řadě proto, že mu vadí kritika Václava Havla?
Je lehké kritizovat nějakou knihu za to, co v ní není. Možná měl Keane podrobněji rozbírat politické myslitele od Machiavelliho a Hobbese až po dnešek, možná nemusel. Možná se více měl zabývat Patočkou a Hannou Arendtovou, možná nikoliv. Autor si přece může sám určit, na co se zaměřit: čtenář ovšem rozhoduje, zda je jeho zaměření přesvědčivé. Pro mě osobně byla Keanova kniha velmi užitečná, protože mě naučila, že je nutno dívat se na Václava Havla i na celou demokratickou revoluci z nezávislého úhlu pohledu.
Williams má možná pravdu, že je zapotřebí rozebírat Havlův vztah k moci ještě pečlivěji a intenzivněji, než to učinil John Keane. Velmi zajímavé by bylo zkoumat, zda záležitost o dohodě Dubček - Havel byla skutečně jen mezi Havlem a Dubčekem, anebo zda Havel učinil mlhavé prohlášení, protože mu to doporučil Pavel Rychetský, atd. Zde má asi Williams také pravdu, že tyto věci je nutno dále pozorně rozbírat. Dobře, ale John Keane zdůrazněním nezávislého pohledu udělal první užitečný krok. To, že to byl krok správný, potvrdila poplašená reakce účastníků říjnové historické konference k desátému výročí pádu komunismu.
Williamsovi se nelíbí, že Keane podrobně nerozbíral dosavadní akademickou literaturu o Havlovi. Opět: je možné, že to byla chyba, je možné, že to chyba nebyla.
Keane se programově zaměřil na získávání osobních svědectví od živých účastníků z České republiky, na tom je založena jeho kniha. Možná je to špatně, spíš si myslím, že je to dobře.
Williams vyjmenovává dvanáct věcných chyb, které našel na více než pěti set stránkách Keanova textu. Je to tedy jedna drobná chyba na každé čtyřicáté stránce. Mám zkušenosti s redakcí knih a vím, že se chyby do textu vloudí - měly by být přirozeně co nejdříve opraveny, nedělám však z nich tragédii: na Keanovu hlavní argumentaci nemají vliv.
A co se týče "ukradených" pasáží z vědeckého díla jiných autorů? Zdá se mi, že Kieran Williams trochu přehání. Z Keanovy knihy jsem měl dojem, že na akademickou publikaci obsahovala velmi málo odkazů na sekundární literaturu. Mám pocit, že to bylo pod tlakem nakladatelství: aby se kniha lépe prodávala a nebyla "příliš akademická". Možná měl Keane do textu uvést, že šlo o citáty z článků Pynsentových, Brušákových a Williamsových. Jenže, ony několikařádkové charakteristiky českých básníků se mi nezdají tak světaborné a tak novátorské, že bylo skutečně nutno upozorňovat na jejich autory. Vždyť takto charakterizuje poezii Seifertovu, Nezvalovu či Holanovu skoro každá druhá příručka...
Doufám, že nejsem zaujatý, zdá se mi však, že Kieran Williams možná hodnotil Keanovu knihu příliš přísně. Osobně jsem se z ní poučil, protože hledání pravdy je pro mě proces: neočekával jsem, že Keanova kniha bude definitivním dílem, v němž se dovím všechno o Václavu Havlovi. Spíše než konečný výrok tu knihu vnímám jako vznesenou otázku, která mě na leccos upozornila.
