Ostuda Unie svobody
Když jde někdo na společenskou akci v nevhodném oděvu, nemusí být
vpuštěn do místnosti. Když je někdo opilý, nemusí být vpuštěn ani do
tramvaje. Když je někdo nevhodně oblečen, opilý a navíc se dožaduje vstupu
na maturitní ples výhrůžkami a máváním senátorskou legitimací, nejen, že
není vpuštěn, ale s jistotou si zadělá na osobní ostudu. Pakliže se jedná o
bývalého předsedu US a dlouholetého ministra vnitra Jana Rumla, osobní
ostuda se změní v ostudu veřejnou, jejíž stín padne i na US a čtyřkoalici.
Jen krátce připomenu působení Jana Rumla na polistopadové politické
scéně: Přítel pana presidenta. Jeden z hlavních aktérů v kauze Bartončík.
Od r. 92 do 97 ministr vnitra za ODS. Jeden ze strůjců sarajevského
atentátu. Od vzniku do loňského roku předseda US. Zablokoval vznik
pravostředové koalice po volbách 98 a přiměl tak ČSSD k jednání s ODS. Od
r. 98 senátorem, v r. 99 přijat na odvolání na právnickou fakultu v Plzni.
To nebyla cesta od vítězství k vítězství, to bylo jedno velké,
dlouhé Waterloo. Na Janu Rumlovi by se dal vyučovat termín "odpovědnost
politika" - není žádná. Za takovými lidmi zůstávají jen stovky chyb a
omylů, spousty zmařeného času a peněz. Jejich nepostižitelnost je postavila
nad řadové občany. Tito nadlidé si myslí, že senátorská nebo poslanecká
legitimace je průkazkou k neodpovědnosti, bezuzdosti, ke sprostému chování.
Pokud US rychle k případu nezaujme stanovisko a nevyvodí příslušnou
osobní odpovědnost, pak není šance, aby ve volbách působila důvěryhodně. A
to by bylo v situaci, kdy na čtyřkoalici vsadily i iniciativy Impuls 99 a
Děkujeme, odejděte! pro voliče tragédií.
Petr Jánský
