Už naposledy: pár poznámek k panu Šmídovi a panu Motlovi

Jan Čulík

Britské listy mají konkrétní redakční politiku. Její podstatou je být co nejotevřenější a přinášet ve veřejném zájmu podnětné a neotřelé pohledy a myšlenky.

Jsem přesvědčen, že je to politika dostatečně nosná na to, aby Britské listy mohly pokud možno efektivně vykonávat svou službu české veřejnosti. Určitým důkazem nosnosti této politiky je nejen stále pozvolna stoupající čtenost BL, ale i jejich nesporný podstatný vliv na situaci v České republice.

Lehce obhájím, proč je či bylo důležité publikovat ve veřejném zájmu názory Luboše Motla. Nesdílím představu, že by dění ve společnosti měly určovat samozvané elity. Občas je také nutno zkoumat vzorek démotického myšlení, ve všech jeho podobách, "co si myslí lidi". To, co se nám z takového zkoumání vynoří, není nutně vždy ve všech podobách atraktivní. Měli bychom však o tom vědět.

Na Luboši Motlovi nejde o jeho vlastní osobu. Pro Britské listy byl "zprávou" jako zajímavý, v některých ohledech typický kulturní fenomén mladého českého člověka, který má velmi vysoké odborné vzdělání a v mnoha ohledech široký společenský rozhled - jehož některé úsudky však bývají, porovnáme-li je s fakty - někdy poněkud zkreslené. (Je ovšem fakt, že pan Motl spíše představuje fenomén mladého nadšence z ČR první poloviny devadesátých let, mezitím zažila Česká republika určitý vývoj a panu Motlovi se v Americe zjevně vůči ČR trochu zastavily hodinky.)

Jen ze srovnání krátké ukázky dopisu od pana Šmída panu Motlovi, který cituje pan Motl, a páně Motlovy interpretace tohoto dopisu, dospěje myslím nezávislý pozorovatel k závěru, že páně Motlovo vnímání reality bývá subjektivní. Má na ně ovšem právo.