Poslanci o radě ČT
Dnes po deváté se v Poslanecké sněmovně bude rozhodovat o Radě České
televize. Už samotné toto konstatování je na pováženou.
Od
zákonodárců lze totiž obtížně očekávat, že přestanou být straníky a že je
nenapadne radu odvolat, aby pak v rámci opozičně smluvní spolupráce
nezvolili jinou, se kterou by se jim komunikovalo lépe.
Vždyť poslušná
rada by mohla vyjmenovat poslušného ředitele, který by se opřel o
poslušného šéfredaktora a ten by se pak obklopil poslušnými redaktory,
abychom se ze zpráv dověděli, jak máme skvělé politiky.
Také bychom
byli ušetřeni zbytečných informací o iniciativách, které mají jiný názor a
jistě by nás méně mátla opozice.
Část veřejnosti má důvod očekávat
odvolání rady České televize v naději, že své oblíbené politiky brzy uvidí
častěji a déle.
Větší část téže veřejnosti pak má důvod k obavě, že
častěji a déle bude trpět při pohledu na politiky, kteří mají zvláštní
schopnost zvednout divákovi v krvi hladinu adrenalinu.
Pokud poslanci
odhlasují usnesení, že Česká televize neplní veřejnoprávní poslání, nebude
podstatné, zda mají či nemají pravdu.
Nad veřejnoprávním posláním
veřejnoprávních médií by totiž měly bdít zcela jiné autority, než jsou
radní delegovaní politiky.
Důvod je jednoduchý.
Úlohou médií je
zastupovat občana někdy i proti politikům, které si občan zvolil.
Média
mají být nezávislá proto, aby politik věděl, že je pod dozorem.
Konec
konců by to mělo být i v zájmu politiků, aby ti z nich, kteří se dopustí
chyby či nepravosti, pod tlakem médii zburcovaného veřejného mínění museli
vyklidit prostor ve prospěch politiků čestnějších či schopnějších.
V odvolání rady České televize by tedy dnes měl poslancům zabránit kromě
ohledu na veřejnost i pud politické sebezáchovy.
Jistě jim nechybí,
stačí ho poslechnout.
Vysílá se v pátek 10. března ráno.