pátek 10. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Poslanci a Česká televize: Odvolají-li poslanci Radu ČT, zdiskreditují se tím sami! (Ivan Hoffman) České soudnictví: Otevřený dopis Královopolské a.s. Brno: Nebuďte seriózní! (Miroslav Jandora) Skrytá reklama v českém tisku: Školení o tom, jak klamat důvěřivce a přijít si přitom na slušné peníze (Štěpán Kotrba) Rada Českého rozhlasu: "Ozvěny dne Plus jsou nepřípustný bulvár" České televize: Jak byl financován seriál "Naskočíme?" (Nikolaj Savický) Svět: Špión v NATO prý prozrazoval Srbsku plány leteckých útoků Internet: Velká Británie: postupný přechod k přístupu na internet bez telefonních poplatků Svět: Bush a Putin: dva muži, o nichž nic nevíme, kteří pravděpodobně budou brzo vládnout světu Nátlakové skupiny: Zaniklý židovský hřbitov kulisou zbytečného dramatu (František Roček) Reakce: Bytová otázka: Odpověď panu Paříkovi (Tomáš Petr) Česká politika: Žádná solidarita (Ivan Hoffman) Pozoruhodný parlamentní stenografický záznam: Jak český parlament zakazoval (pro modré? oči Madeleine Albrightové) vývoz průmyslových výrobků do Íránu (nenatáhne se jako součást Kompletních BL.) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

František Roček

Co si myslet o hysterii kolem hřbitova ve Vladislavově ulici v Praze, jehož "život" ukončil jeho uzavřením Léta Páně 1478 král Vladislav Jagellonský?

Proti výstavbě garáží protestovali v minulých dnech ortodoxní židé - např. demonstranti 1. března vzkázali z Londýna do Prahy, aby země "respektovala lidská práva" a ponechala ostatky na pokoji. Protestující prohlásili, že se chtějí sejít s českými ministry zahraničí a kultury. Přitom se naskýtá otázka proč ale nezabránili takovému porušování "lidských práv" např. v letech 1982 - 1983, když byl např. prováděn stejný archeologický záchranný výzkum v britském Yorku v místě budoucích podzemních garáží?

V Lidovkách si den na to povzdychl ministr krásna a duchovna Pavel Dostál na téma masových protestů proti garážím: "Ty už jsou tak masové, že si to ani nedovedete představit. To je akce, která je někde řízena obrovskou lží. Zatím jsem dostal přes dva tisíce mailů, a všechny mluví o hřbitově vedle Pařížské ulice. Všichni se domnívají, že Dostál chce zničit starý tradiční židovský hřbitov na Novém Městě."

O co se vlastně jedná?

Nad starým židovským hřbitovem zrušeným roku 1478 probíhal další staletí život, stavěly se a bouraly domy. Při stavebních aktivitách v dřívější době až na dvě výjimky nebyl konstatován výskyt dochovaných hrobů. Archeologické oddělení Pražského ústavu památkové péče 31.4.1995 a 24.4.1996 souhlasilo s výstavbou podzemních garáží s podmínkou záchranného archeologického průzkumu. S tím souhlasil i odbor památkové péče pražského magistrátu. Etapový postup archeologického průzkumu začal v roce 1997. Výzkum byl sledován Alexandrem Putíkem z Židovského muzea.

Pod podlahou polosuterénu demolovaného domu čp. 1390/II. byl zahájen archeologický průzkum. Nalezené hroby byly pečlivě archeologicky zpracovány a byly zjištěny cenné informace. Důležitá je následující informace:

"Po vzájemné dohodě byly nalezené, zdokumentované a vyzvednuté lidské ostatky po antropologickém posouzení předávány židovské obci k urychlenému pohřbení. Během výzkumu nebyly vzneseny nároky na jeho přerušení a na zachování této části hřbitova," je psáno ve Věstníku židovských náboženských obcí v Českých zemích a na Slovensku Roš chodeš v srpnu roku 5759 (1999).

V roce 1998 byly provedeny sondy v druhé nepodsklepené části domu čp. 76/II. Byl zjištěn "dobře dochovaný horizont židovského pohřebiště." A v tomto okamžiku začal být ze strany Židovské obce o po staletí zmizelý hřbitov zájem.

V polovině roku 1998 se konala jednání o záchraně zbylé části hřbitova. Česká pojišťovna chtěla pokračovat ve vyprojektované stavbě (s několikapodlažními garážemi po celé parcele). V souvislosti s tím Česká pojišťovna nabízela zřídit expozici či pamětní síň ve svém rekonstruovaném areálu. K dohodě s Židovskou obcí v Praze nedošlo a protože stavba pokračovala, začala v březnu 1999 druhá etapa archeologického výzkumu v místě kde nebylo podsklepení.

Podle citovaného věstníku po iniciativě vrchního rabína Sidona Archeologický ústav inicioval návrh, aby hřbitov se stal archeologickou památkou.

Jen pro zajímavost: v Lidovkách 6.3. píše Leo Pavlát ředitel Židovského muzea a člen vedení Židovské obce v Praze: "Nález měl nespornou kulturněhistorickou hodnotu. Jinak by akademie věd, podpořená později Magistrátem hl. města Prahy, nepožádala ministerstvo kulturyŠ" O prvotní aktivitě rabina Sidona se nezmiňuje. Ale to jen na okraj.

Česká pojišťovna o tom byla zpravena úředním papírem (z 26.4.1999) z ministerstva kultury a archeologické štourání bylo postupně utlumeno.

V srpnovém věstníku Roš chodeš (1999) bylo v rozsáhlém článku o tomto hřbitovu upozorněno, že problémem zůstává otázka dosavadních investic České pojišťovny, "které v současnosti již dosahují stamiliónových výší." Z tisku již víme, že na podzim 1999 se zástupci Židovské obce a ČP dohodli, že nedotčené hroby budou spuštěny o deset metrů níže ve stavební jámě. Stavba garáží by byla nad nimi. Proti kompromisní dohodě se však postavily zahraniční židovské instituce.

Nic by se nestalo, kdyby...

Kdyby se našlo na hřbitově jen několik desítek hrobů, byl by proveden záchranný archeologický průzkum, vše pečlivě zdokumentováno, kosti by navštívily v Národním muzeu antropologa V. Kuželku (což bylo i učiněno, protože i na první lokalitě byly kosterní nálezy, některé byly označeny z archeologického hlediska za mimořádně zajímavé) k provedení detailních analýz a předány židovské obci. Ale objevením dalších partií hřbitova s několika sty (asi 400) hroby se - řečeno "s klasiky" -kvantita změnila v kvalitu, nebo-li hřbitov se stal viditelnějším a začal žít symbolickým životem.

Kompromisní "ponoření" hřbitova hlouběji, pod garáže lze pokládat za rozumnou dohodu mezi respektováním "starého, ukončeného" a "logikou živého". Velmi lukrativní poloha místa v hlavním městě předurčuje tamní zástavbu k dalšímu finančnímu zhodnocení podle poptávky našeho dynamického technického světa. A jednou z největších poptávek v Praze na prahu třetího tisíciletí jsou podzemní garáže v přecpaném středu Prahy.

Hřbitov byl staletí pod nánosem zapomnění a staveb, část byla již zničena, dotčená část by byla zdokumentována pro budoucnost a uložena hlouběji.

Tuto kompromisní variantu považuji za rozumnou. Podobně i finanční odškodnění pojišťovny, pokud by měl být hřbitov zakonzervován a podzemní garáže by nebyly postaveny. Neboť stavba byla zahájena v dobré víře, se řádným souhlasem institucí. Obě varianty - spustit hroby níže a kompenzovat ztrátu pojišťovny jsou věcné a současný humbuk je hloupý.

Ničí sebe sama

Kauza HŘBITOV je reakcí neadekvátní s hysterickými rysy. A nátlakovou s politickou přesilovkou tlačenou i politicky. Nebude škodit nahlédneme-li např. do Práva 14.1.2000, kde pod titulkem "Rozruch kolem židovského hřbitova neskončil" je psáno o zahraničních iniciativách např: "...předseda zahraničního výboru Kongresu USA Benjamin Gilman se v úterý dohodl s českým velvyslancem v USA o jeho účasti na zasedání výboru v prvním únorovém týdnu..."

Lidovky v rozhovoru se Sidonem 2.3. zase napsaly, že rabín očekává, že bude jednání se zainteresovanými stranami, které chtěl iniciovat pan Martin z amerického velvyslanectví.

Koncem února skupina představitelů zahraničních židovských kruhů se pokusila uložit na staveništi do země dříve vyzvednuté kosterní pozůstatky. Česká pojišťovna však uložení ostatků, které vyzvedli památkáři při archeologickém výzkumu, jako nepovolené akci zabránila.
V Lidových novinách ze 4. března jsem na téma nepříjemné vysvětlování úřednici z USA M. Albrightů četl věty vytvářející iluzi, že se jedná o něco velmi zásadního: "...Pro Židy je něco takového nepřijatelné... Židovský svět bojuje za jeho záchranu..."

Podobně v Lidovkách na toto téma 6.3. vzdychá Leo Pavlát nad výrokem ministra Dostála: "Hovořit v souvislosti se hřbitovem v Praze paušálně o "celosvětové židovské obci", jak to učinil ministr kultury P. Dostál (LN 2. 3.), proto chtě nechtě vyvolává velice nešťastné asociace. Historicky nejbližší spojení, které se nabízí, je totiž "světové židovstvo".

Nepřímo tak upozorňuje, že hysterický politicky zaštítěný tlak či spíše kampaň ortodoxních židů může bohužel zasít v podvědomí mnohého (nejen "středo") Evropana více nedůvěry než hloupé antisemitistické štvaní. Stejně tak i novinové bubliny typu: "Židovský svět bojuje za jeho záchranu..."

Židovské varování

Je zde problém střetu ortodoxního s liberálním (či lépe řečeno kompromisním) pohledem.

Ortodoxní Židé vědí, že s hroby a náhrobními kameny nemá hýbat. S pohřebištěm ("domem věčnosti") se musí zacházet uctivě. Pražský rabín Karol Sidon požádal o dobrozdání v židovském aškenázském světě uznávanou duchovní autoritu vrchního izraelského rabína, jimž je Israel Meir Lau a dostalo se mu nekompromisního postoje. Tím je židovská obec kryta proti další kampani ortodoxních židů.

Exhumace a přenesení ostatků na jiné místo však je možné - proto nebyla jednání o dalším osudu hřbitova od počátku rigorózně v duchu NEHÝBAT NIČÍM.

Osobní zkušenost z postoje židovské obce k hrobům předků má např. ředitel městského archivu v Ústí n. L. dr. Vladislav Kaiser: "Vzpomínám si na jednání na pražském vrchním rabinátu v roce 1996 o využití jednoho náhrobního kamene jako součásti plánovaného pomníku upomínajícího na židovskou komunitu v Ústí nad Labem v jednom místním parku, dřívějším židovském hřbitově. Ten byl v polovině dvacátých let jako nevyužívaný uzavřen dle židovských zvyklostí tak, že náhrobky byly položeny na zem a zahrnuty zeminou. Vrchní rabinát povolil využít takto uchovaný resp. pohřbený náhrobek s podmínkou, že musí pomník na milimetr být přesně tam kde náhrobek předtím stál. Sidon a jeho kolegové mě žádali, abych dohlédl na to, kdyby se v místě hřbitova prováděly jakékoli stavební práce, např. výkop pro elektrický kabel, výstavba domu apod., abych v tomto případě neprodleně informoval vrchní rabinát, který by doporučil rituálně správnou exhumaci a přenesení ostatků na jiné místo."

Suma sumarum bez zásahu ortodoxních aktivistů by došlo k vyřešení problému v rámci standardního jednání.

Případ hřbitova se však stal varováním před ortodoxními fundamentalisty.

V Roš chodeš z března roku 5760 (2000) je ve stati "Za jedním stolem" - o různorodých přístupech v judaismu řada důležitých myšlenek. Cituji z rozsáhlého příspěvku, který pronesl Rabi Andrew Goldstein, rabín northwoodské synagogy v Londýně. Řekl: "Jsem Žid, jsem liberální Žid (slova liberální, reformní či proreformní jsou synonyma)... Uvedu tři důvody, proč mohu být jen liberální Žid: 1) V moderním světě prostě nelze vykázat přes polovinu židovského národa - ženy do podřadné úlohy. Musím jim dát úplnou náboženskou rovnost...

Rabi Andrew Goldstein pojmenoval základní problémy ortodoxie v dnešním světě. A s těmi se potýká i katolictví - např. ve vztahu k ženám, k jejich službě v církvi a ve vztahu k celibátu. Ne náhodou článek doprovází fotografie americké reformní rabínky...

Jiný z diskutérů - Leo Pavlát - se ve svém příspěvku přímo dotkl problému hřbitova ve Vladislavově ulici: "Osobně se mi zdá, že malý důraz na etiku považuje reforma za hlavní prohřešek ortodoxního judaismu, který jako by tento aspekt židovské tradice obětoval vnější rituálnosti a zálibě v nedůležitých malichernostech... je třeba přiznat, že ortodoxní judaismus k takovému dojmu občas sám přispívá. Je navíc nejednou selektivní, když jde o vlastní výhody, manipulativní i elitářství a ve spojení s politickou mocí dokáže být též arogantní. Nedávná kampaň rozpoutaná v Británii a ve Spojených státech vůči českému zemského rabínovi ve věci židovského hřbitova v pražské Vladislavově ulici je nejčerstvějším dokladem těchto slov."

Souhlasím s přáním Leo Pavláta, kterým ukončil článek v Lidovkách (6.3.):

Bohužel, ve skutečnosti se z problému stalo politikum se všemi negativními důsledky. Ať se rozhodne (a dohodne) cokoli a jakkoli, nejhorší se již stalo.