Bytová otázka: Odpověď panu Paříkovi
Jak už to v Britských listech často chodí, původní debata o
určitém tématu se
dříve či později zvrtne v debatu o pisatelích jednotlivých příspěvků. Podobné
slovní přestřelky bývají pro nezúčastněnou stranu sice často poměrně zábavné,
nicméně o problému už se toho moc nedozvíme. Žel, ani reakce na můj
příspěvek se netýkala
samotné otázky bydlení.
Se zaujetím jsem si přečetl páně Paříkovu analýzu mé společenské,
finanční
i morální situace. Zůstal jsem s ústy zejícími nad jeho jasnozřivou intuicí
spojenou s pronikavým nekompromisním úsudkem. Kdyby se pan Pařík chtěl
dobrat poněkud
trefnějšího odhadu, co jsem zač, prosím, aby zvážil následující alternativu:
Co když jsem v roce 1998 rozjížděl vedle své původní činnosti
správce sítě
ještě malý obchůdek a tím jsem se dobral zcela legálně a přirozeně dosti
vysokých
nákladů?
Marně jsem se snažil svoji situaci přiblížit srovnáním se sedmým
bodem v článku
pana Novotného. Pan
Pařík
mne prohlédl a našel své "jednoduché vysvětlení". Zvláště působivým
odhalením, že nechci platit víc, než musím, uhodil hřebíček na hlavičku.
Menším stínem v jeho brilantních vzdušných dedukcích je však následující
tvrzení:
opravdu neverim tomu, ze by pan Petr skutecne zil
z cisteho prijmu 5800
a pritom pomyslel na rekonstrukci domku
To se panu Paříkovi poněkud slila časová osa. V roce 1998 jsem
investoval do dalšího
podnikání i své dřívější úspory a tak vznikl za daný rok zákonitě slabý čistý
příjem. Připomínám, že žijeme v roce 2000 a na rekonstrukci domku pomýšlím nyní.
Ale abych se vrátil k tomu, oč mi šlo. Snažil jsem se naznačit,
že mé daňové přiznání
za rok 1998 nevypovídá o mé současné finanční situaci. A už vůbec nic neříká o
tom, jak budu schopen splácet úvěr v následujících dvaceti (!) letech.
Zaměstnanec,
který požadované příjmy prokáže, může být zítra propuštěn, stejně jako já
mohu zítra zkrachovat. A potom přijdou tak jako tak ke slovu ručitelé nebo
zastavené
nemovitosti a banka si stejně přijde na své.
Také jsem tajně doufal, že mi někdo objasní strategii státu při
rozdělování
podpor. U stavebního spoření v délce 5 let dostanu státní podporu, ať už použiji
prostředky jakkoli, při zkráceném spoření mám nárok na podporu při použití
prostředků pro účely bydlení, a to včetně rekonstrukcí. Mohu také čerpat
zvýhodněný
úvěr s 6% úrokem. Avšak u hypotéčního úvěru už stát podporuje jen ty, co zřizují
novou bytovou jednotku. Troufnu si tvrdit, že to zpravidla bývají ti
bohatší.
Prakticky to znamená, že pokud si budu se stavební spořitelnou
pět let šetřit na
motorku, dostanu státní podporu až 4500 Kč ročně, ovšem pokud budu bance
dvacet let
splácet hypotéční úvěr použitý na rekonstrukci domku, nedostanu nic.
Podobně dříve
zmiňovaná bezúročná půjčka se prý rovněž vztahovala kromě dalších podmínek
pouze na vznik nové bytové jednotky. Takovému rozdělování prostředků nerozumím a
vidím v něm podstatnější důvod k zamyšlení, než jsou osobně zaměřené
spekulace o "kličkování mezi paragrafy".
Tomáš Petr
