Rasismus v ČR: kostky jsou už vrženy a Češi se tohoto rasismu budou muset zbavit
jmenuji se Petr Somogyi, žiji v Praze a pracuji jako redaktor a překladatel. Obvykle nemám při čtení tisku (včetně Britských listů, jsem jejich pravidelným čtenářem) příliš silnou potřebu zapojit se do diskuse, ale po přečtení textu pana Josefa Pospíšila, věnovanému romské otázce (ale mnohem více vypovídajícím o části české společnosti) jsem nucen tento zvyk změnit a napsat vám pár slov.
Nemám v úmyslu ještě více zdůrazňovat nepřijatelnost principu kolektivní viny. Vše podstatné jste vyjádřil ve své reakci z 2. června a já osobně nemám sebemenší pochyby o hlubokém rasismu pana Pospíšila. Znám bohužel vícero lidí s podobnými názory, a většinu z nich spojuje jeden rys: naprostý nedostatek (či absence) respektu k jakýmkoli menšinám (a nyní mám na mysli menšiny v tom nejširším slova smyslu), plynoucí mimo jiné z toho, že sami nikdy na vlastní kůži nepoznali pocit příslušníka libovolné minority, když narazí na nezájem a nepochopení většiny, nebo - nemají-li podobnou zkušenost - se do těchto pocitů nedokážou vcítit. Takoví lidé nenávidí všechny, kdo nejsou jako oni: jiné národy, jiné rasy, jiná náboženství, jinou sexuální orientaci, jiný způsob života. Jsem přesvědčen, že pro mnoho lidí (nechci zde soudit pana Pospíšila, osobně ho neznám) se tato pudová nenávist zhmotňuje jinak: někdo chvíli nenávidí Němce (...víme přece, co udělali našim lidem...), jiný Židy (...oni jsou prostě takoví, nepatří sem...), jiného zase pohorší kupříkladu ekologicky orientovaný homosexuální párek vegetariánů.
Těžko dovedu pochopit tak silnou netoleranci a xenofobii, jakou předvedl pan Pospíšil. Vysvětluji si ji neschopností pana Pospíšila vnímat kulturní odlišnosti a proměny v Evropě jako v celku a jeho zahleděností do sebe a do svých lokálních problémů. To je ten lepší případ. Ten horší by byl, že jeho nenávist má hlubší kořeny a vůbec by mu nebylo proti mysli, kdyby všechny jemu nepohodlné osoby odtáhly pryč nebo neexistovaly. Ale tak to nepochybně není. Jedním z jeho hlavních argumentů je, že příslušníci romské menšiny nerespektují zákony většinové společnosti. Sám pan Pospíšil se aplikováním principu kolektivní viny dopouští mnohem horšího činu: nerespektuje pravidla, akceptovaná celou západní civilizací. Stydím se za něj.
Naštěstí se domnívám, že kostky budoucího vývoje jsou již vrženy. Ani naše země nebude výjimkou a naše středoevropská existence bude stále více konfrontována s jinými národy, kulturami a lidmi, podobně jako na západě Evropy. Tento proces se mi jeví jako nevratný, a je to dobře. Proto z dlouhodobé perspektivy čeká pana Pospíšila kruté období: cizinců (různých ras, z odlišných kultur atd.) v českých městech - k jeho nelíčené radosti - určitě přibude. Doufám také, že takto otevřeně prezentované rasistické názory budou v budoucnu pro stále větší část společnosti zcela nepřijatelné. Mrzí mě však, že mnoho příslušníků různých menšin bude ještě dlouhou dobu narážet na podobné předsudky a na nenávist. Nemůžu se však zbavit pocitu, že pan Pospíšil - ať již vědomě nebo nevědomky - vychází z těch tradic moderních českých dějin, na které by neměl být nikdo pyšný. Československá republika dostala do vínku kromě mnoha demokratických hodnot i silnou netoleranci k ostatním národům, obývajícím její území. Už je načase se trochu poučit. Kolektivní komplexy části české společnosti nevyléčí nekonečné hledání viníka, je čas pohlédnout pravdě do očí a redefinovat některá zažitá schémata.
Děkuji za vaší trpělivost, pokud jste dočetl až sem. Cítil jsem silnou potřebu vám sdělit, že zdaleka ne všichni zastávají podobně nechutné xenofobní názory jako autor textu, který vzbudil tuto polemiku.
S pozdravem
Petr Somogyi
