Skok do neznáma
Každým dnem se nyní dovíme o nejvýznamnějším vědeckém objevu našeho života. Státně financovaný mezinárodní projekt lidského genomu slibuje "první verzi" tohoto genomu, a americká soukromá firma Celera se snaží jej přetrumfnout vlastní verzí tohoto plánu struktury lidského organismu.
V dlouhodobé perspektivě pravděpodobně radikálně změní tyto objevy naše porozumění tomu, jak funguje lidské tělo, poskytne nám celou řadu léčebných metod pro genetické choroby a otevře to Pandořinu skřínku eugenických možností ("Přejete si, pane, aby vaše dcera byla jen inteligentní, anebo aby taky měla dlouhé nohy?"). Ale to všechno ještě pár let potrvá. Zatím máme to, co nedávno charakterizoval John Maynard Smith, jeden z největších genetických biologů: "Je to, jako bychom se chtěli naučit maďarsky a máme k dispozici všechna maďarská slova, jenže nevíme, co znamenají."
To je jen jeden z mnoha důvodů, proč objevy spojené s lidským genomem vyvolávají u lidí znepokojení, píše deník Guardian. Vstupujeme do nové, neznámé oblasti.
Craig Venter a soukromá firma Celera vyvolávají obavy u mnoha lidí. Je možné, že se toto nové teritorium stane majetkem amerických farmaceutických společností, anebo se stane celý tento obor genetického výzkumu obětí patentového zákonodárství a jediní, kdo z toho budou mít užitek, budou američtí podnikatelští právníci.
Pro tradičního vědce, který pracuje pro dobro společnosti, je silně odpuzující, že něco tak důležitého, jako je lidský genom, se stalo hříčkou agresivního podnikatele, který se chce stát prvním biotechnologickým miliardářem. A celá záležitost se stává obětí burzovních spekulací. Energické marketingové oddělení firmy Celera vyvolává pozornost sdělovacích prostředků, v důsledku čehož se akcie firmy Celera pohybují na americké burze Nasdaq jako jojo - v jedné chvíli při poklesu s sebou tyto akcie strhly celý burzovní index. Důsledkem jsou vlny nadávek, vyměňovaných mezi Venturou a britským Sanger Centre v Cambridgi, kde probíhá většina státně financovaného výzkumu. Jak napsal jeden vědec nedávno v časopise New Yorker: "Je to nejdůležitější vědecký projekt současnosti a má to charakter školní pranice."
Je zjevné, že naše schopnost regulovat exploataci vědeckého výzkumu na vládní úrovni je zoufale nedostatečná.
Částečně je to důsledkem globalizace vědeckého výzkumu. Britská vláda nemůže učinit nic, aby zastavila americký rozvoj geneticky modifikovaných potravin a, jak Británie trapně zjistila v případě geneticky modifikovaných semen řepky, prodávaných jako normální, ani se od tohoto vývoje nemůžeme izolovat
Částečně je důvodem nedostatečné státní regulace vědeckého výzkumu i jeho komercionalizace - vlády opakovaně doporučovaly, aby se univerzitní laboratoře spojily prostřednictvím partnerství a financování se soukromým sektorem. V důsledku toho vláda nyní stále méně financuje vědecký výzkum a stále méně ho řídí.
Slabá státní regulace vědeckého výzkumu posiluje obavy z toho, jaká vznikne v budoucnosti morálka. Naše generace bude muset čelit obrovským morálním dilematům: co je špatného na klonování? Které genetické choroby úplně zlikvidujeme? Do jaké míry je přípustná eugenika? Přitom už nemáme stará morální měřítka. Vznikl obrovský paradox: na jedné straně jsme si vyvinuli obrovskou moc - viz právě předvedený počítač, který má kapacitu milionkrát větší než normální PC - a pocit bezmocnosti ohledně toho, jak zvládat své objevy.
Podstatou úzkosti je docela racionální obava. Moc se nám nelíbí, že tak do patnácti let bude možno umístit veškeré informace o naší individuální genetické struktuře na plastikovou kartičku. Více než 500 nebo kolik let západního vědeckého myšlení, lidského sobectví a lidské důležitosti bylo zlikvidováno: nejsme Bohem stvoření páni tvorstva, sdílíme většinu svých genů s tupě zírající krávou.
Musíme si rozmyslet, co chceme od projektu lidského genomu, vědecky i morálně, a musíme přimět své vlády, aby vědecký výzkum tímto směrem regulovaly. Uvědomělý občanský postoj bude vyžadovat v nadcházejících desetiletích určitou míru morální filozofie.
Ale taky potřebujeme určitou míru odvahy, abychom dokázali vstoupit do této nové éry a aby nás naše úzkost nezaslepila.
Jedním z nejbolestnějších okamžiků mé novinářské kariéry, píše autorka článku na toto téma v deníku Guardian, bylo, když jsem seděla v bytě jedné muslimské ženy, kterou právě opustil její muž. Na klíně jí spalo krásné nemluvně, oblečené do růžového saténu a na zdi byly fotografie jiného dítěte - které zemřelo na nevyléčitelnou genetickou chorobu. Žena mi řekla, s hroznou otevřeností člověka v traumatickém šoku, že i dítě, které jí spí na klíně, brzo zemře, a že ji manžel opustil, protože je ona nositelkou genetické nedokonalosti.
Jestliže bude genetický výzkum schopen odstranit takovéto utrpení, je důvod, abychom vznik první verze lidského genomu oslavovali, uzavírá Guardian
