Cenzura v Británii?
Televizní film, který se nevysílal
Sotva mine jediný den, napsal v Guardianu Geoffrey Goodman, šéfredaktor časopisu British Journalism Review, který by nepřinesl příklad, jak absence dobrého zákona o svobodě informací zabraňuje takzvané svobodné britské společnosti v přístupu k informacím, na něž máme právo.
V našem politickém systému zůstávají historické politické podvody a lži neodhaleny a nezveřejněny. Náhodou jsem v této věci dostal v minulých dnech znepokojující důkaz, když jsem se účastnil soukromého promítání televizního dokumentárního filmu, který se nikdy nevysílal. Veřejnosti zůstává tento film neznámý - možná ho dokonce nějaká skrytá ruka zcenzurovala. Než jsem byl náhodou pozván na toto soukromé promítání, o těchto věcech se nikde a nikdy nehovořilo.
Dovolte mi, abych to vysvětlil. V roce 1947 dovolila labouristická vláda Clementa Atleeho, aby do Británie přišly pozůstatky celé divize nacistické Waffen SS, celkem to bylo asi 8 000 mužů. Tato čtrnáctá divize SS, zvaná Galizien (Halič) se skládala skoro úplně z Ukrajinců, většinou původem z polské Ukrajiny, kterou po paktu, uzavřeném mezi Molotovovem a Ribentroppem v srpnu 1939 okupoval Sovětský svaz.
Příchod ukrajinských členů divize SS do Británie zůstal tehdy většinou bez povšimnutí sdělovacích prostředků. Byli rozptýleni po celé zemi do dočasných táborů, než se usadili na různých místech Británie. 1500 z nich dosud v Británii žije, jejich historie a jejich zázemí zůstává tajemstvím. Zůstává však i nadále velké podzření ohledně jejich role jako důležité, když jsem se účastnil soukromého promítání televizního dokumentárního filmu, který se nikdy nevysílal. Veřejnosti zůstává tento film neznámý - možná ho dokonce nějaká skrytá ruka zcenzurovala. Než jsem byl náhodou pozván na toto soukromé promítání, o těchto věcech se nikde a nikdy nehovořilo.
Dovolte mi, abych to vysvětlil. V roce 1947 dovolila labouristická vláda Clementa Atleeho, aby do Británie přišly pozůstatky celé divize nacistické Waffen SS, celkem to bylo asi 8 000 mužů. Tato čtrnáctá divize SS, zvaná Galizien (Halič) se skládala skoro úplně z Ukrajinců, většinou původem z polské Ukrajiny, kterou po paktu, uzavřeném mezi Molotovovem a Ribentroppem v srpnu 1939 okupoval Sovětský svaz.
Příchod ukrajinských členů divize SS do Británie zůstal tehdy většinou bez povšimnutí sdělovacích prostředků. Byli rozptýleni po celé zemi do dočasných táborů, než se usadili na různých místech Británie. 1500 z nich dosud v Británii žije, jejich historie a jejich zázemí zůstává tajemstvím. Zůstává však i nadále velké podzření ohledně jejich role jako důležité části Hitlerovy válečné mašinérie na východní frontě.
Nevysílaný (potlačený?) hodinový dokumentární film natočil Julian Hendy, talentovaný televizní autor a historik. Film se měl vysílat na komerčním okruhu ITV loni, ale na poslední chvíli bylo vysílání zrušeno, že se bude vysílat letos. Od té doby se rozhostilo mlčení. V jedné chvíli se začala o debatu o Hendyho filmu zajímat BBC - ale pak se náhle stáhla.
Film je vynikajícím dílem o etapě druhé světové války, která ještě nebyla vysvětlena. Hendy ukazuje, že se divize SS "Galizien" podílela na páchání strašlivých zločinů na Ukrajině a na Slovensku. Film obsahuje očitá osobní svědectví a dokumentaci vraždění střelbou, zápalnými bombami, věšením, mrzačením a strašlivým mučením všech osob, kteří se pokusili postavit se proti nacistům na odpor - ať to byli Poláci, Rusové, Ukrajinci, Slováci, židi, partyzáni či prostě normální vesničané při svém normálním životě a práci. Celé vesnice byly zničeny zápalnými bombami, mrtvoly byly naházeny do hromadných hrobů. Tato deprimující historie je známá těm z nás, kdo vědí, co se dělo na té válečné frontě - ale zde jsou nové důkazy týkající se něčeho, co má nové a zlovolné konotace - totiž spojení s Británií.
Koncem druhé světové války uprchly pozůstatky 14. divize SS do Rakouska a vzdaly se tam Britům (to byla lepší alternativa než se vzdát Rusům). Nejprve divize tábořila v Rakousku a pak v Itálii. Její členové tam byli Brity vyslýcháni a většina výslechů se konala neformálně a bez profesionálních tlumočníků, schopných zkontrolovat podrobnosti.
Britské ministerstvo zahraničních věcí požádalo slavného vojenského hrdinu, brigadýra sira Fitzroye Macleana, aby Ukrajince zkontroloval. Ten to učinil, ale bylo to pro něj nesmírně těžké, vzhledem k tomu, že mu pro to nebylo poskytnuto dostatečné zázemí. Ve zprávě pro Londýn jak se zdá doporučil, aby byli Ukrajinci do Británie přijati - i když do přesně Maclean ve zprávě napsal, není jasné. Ať už je tomu jakkoliv, bývalí členové Waffen SS bylo dopraveni loděmi do Británie v roce 1947, v kapse měli železné kříže a v paměti ještě chválu o Heinricha Himmlera (po jedné brutálnější akci na Slovensku dostali od Himmlera zvláštní vyznamenání).
Nedlouho po jejich příchodu do Británie, poté, co byla většina z nich absorbována do normálního britského života, byl prý určitý počet těchto bývalých esesáků přijat do britské rozvědky. Cílem bylo vyslat je do Sovětského svazu - konec konců, vrcholila studená válka a tito muži dobře znali zvlášť zranitelnou část SSSR. To nepřekvapuje, ale neznáme žádné podrobnosti ani žádná fakta a jen předpokládáme, že tato tvrzení jsou pravda.
Studená válka skončila, Sovětský svaz přestal existovat, komise pro válečné zločiny byla zrušena, zůstává jen oněch 1500 původních hochů z Haliče. Tak proč se ten dokumentární film nevysílal? Zlikvidovala ho komerční televize ITV z obavy, že to nikoho nezajímá a že bude mít film jen minimální sledovanost? Existují stále ještě dobré důvody z hlediska národní bezpečnosti, že tento příběh nemůže být zveřejněn? Anebo by zveřejnění této děsivé historky vyvolalo otázky a probudilo kostlivce, o nichž je lépe, aby zůstali v pevně zamknutých skříních?
Členové 14. divize SS nebyli nikdy postaveni před soud. Možná k tomu nikdy nedojde: možná už v dnešní době máme všichni dost odplaty. Přesto to však nijak nevysvětluje, proč se tento pozoruhodný dokumentární film nevysílal.
