Ostřelovač nebo odstřelovač?
Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český odpovídá
Zaslala Daniela Macháčková.
Vážená paní Macháčková,
jazyková poradna odpovídá na Váš dotaz o slovech ostřelovač a odstřelovač.
Při výkladu je třeba vyjít od sloves ostřelovat a odstřelovat. Všechny základní výkladové slovníky češtiny, Příruční slovník jazyka českého (PSJČ), Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) a Slovník spisovné češtiny (SSČ), uvádějí tato dvě slovesa jako dvě samostatná slovníková hesla. Všechny uvedené slovníky se také ve všech svých vydáních shodují, pokud jde o základní významy; liší se jen podrobností/stručností výkladu a rozsahem dokladové části (v nejstarším PSJČ například najdeme i doklady dnes už zastaralé). Podle těchto slovníků
ostřelovat znamená střílet na někoho n. něco z dálky, například ostřelovat město; toto sloveso nemá dokonavý protějšek (xostřelit), protože pojmenovává pouze takovou střelbu, která není jednorázová, ale opakovaná, v dávce apod.
odstřelovat je protějšek dokonavého slovesa odstřelit, tj. zastřelit někoho, něco (a tím odstranit), např. surově odstřelovat zajatce; myslivci odstřelují zvěř, v lomu se odstřeluje skála.
Od obou sloves lze příponou -(a)č utvořit podstatné jméno činitelské. Tato podstatná jména nejsou synonymní, ale zachovávají základní významový rys svého základového slovesa. Ostřelovač by tedy měl být ten, kdo někoho nebo něco ostřeluje: střílí z dálky, ohrožuje cíl palbou; zásah sice nelze vyloučit, ale nemusí se ani předpokládat. Zato odstřelovač své cíle střelbou likviduje, zpravidla jedním, přesně zacíleným výstřelem. Odstřelovač zabíjí člověka, odstraňuje dům nebo skálu. Cílená, přesná střelba také odpovídá výcviku a vybavení sniperů.
Z výše uvedených tří slovníků pouze jediný, a to SSJČ z 60. let, uvádí heslo odstřelovač, a to jako vojenský termín: střelec (z pušky) určený k odstřelování významných nepřátelských cílů. Při přípravě SSJČ byly všechny termíny rozsáhle a pečlivě konzultovány se specialisty příslušných oborů - termíny vojenské nevyjímaje. Je pravděpodobné, že někdo z autorů Vojenského terminologického slovníku byl také konzultantem, který stvrdil věcnou správnost výkladu v SSJČ.
Žádný z výkladových slovníků češtiny (PSJČ, SSJČ, SSČ) neuvádí heslo ostřelovač. Máme však zjištěno, že v tisku z 90. let ostřelovači nad odstřelovači převažují. Lze pro to shledat řadu vysvětlení: Jednak jsou normativní příručky (jak jsme už viděli a ještě uvidíme) na návod skoupé. Zadruhé je tu výslovnost, a to i výslovnost profesionálů (pracovníků bezpečnostních složek, moderátorů ap.), která nebývá v odlišení obou substantiv zřetelná - a kdo od nich slyší ostřelovač, také to tak napíše. Zatřetí: neuspěje-li sniper napoprvé, stane se z přesného odstřelovače pouhým ostřelovačem, takže pozorovatel, který není povinen ovládat vojenskou terminologii, jej tak označí - a právo na to má. Tím nechceme ospravedlnit matení uznaného vojenského termínu, který snipera pojmenovává podle úkolu, jejž má splnit, bez ohledu na to, jak toto plnění může někdy vypadat. Matení termínu i my pokládáme za nevhodné a nepoučené; nemůžeme však nevidět situaci v jazyku.
Tolik k vlastnímu výkladu slov odstřelovač a ostřelovač. Kladete však také otázku o důvěryhodnosti normativních příruček češtiny. I k této otázce bychom se rádi alespoň stručně vyjádřili. Omezíme se výlučně na věcnou stránku otázky, bez komentáře ponecháváme ironii a expresi - ty podle našeho mínění do věcné diskuse nepatří.
Píšete (na začátku textu, který jste nám poslala), že v SSČ (1988) jste „objevili svízel, který nám všem ztěžuje život“ a dále pak (na konci textu), že v tomto slovníku „překlep při přepisu z dřívější verze (jiná možnost vzniku této chyby mne nenapadá) dala vzniknout novému slovu s novým významem“. K tomu bychom rádi uvedli: SSČ v žádném svém vydání (první vydání je z. 1978, druhé vydání z r. 1994, dotisky druhého vydání jsou z r. 1998 a 2000) neuvádí ani heslo odstřelovač, ani heslo ostřelovač. Není tu tedy žádný překlep (jaký?) z dřívější (které?) verze, který by dal vzniknout novému slovu (jakému?).
V textu pana L. Křížka se píše: „V poslední době se začala objevovat nesprávná forma slova odstřelovač (ve tvaru ostřelovač), a to nejen v beletrii, ale i v odborných publikacích. Pravděpodobně to má na svědomí vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, kde je tento tvar jako výhradní kodifikován.“ K tomu uvádíme: Pravidla neuvádějí ani podstatné jméno odstřelovač, ani ostřelovač, ba ani slovesa odstřelovat a ostřelovat. Žádný výhradní tvar tu kodifikován není. Pravidla českého pravopisu jsou slovníkem pravopisným - uvedla ta slova, která mohou působit problémy pravopisné (nikoli slovotvorné nebo významové). V Pravidlech 1993 je proto uvedeno pouze slovo odstřel, s udáním tvarů 1., 4. a 7. p. plurálu na -y ve školním vydání. Je ovšem pravda, že nezřetelná výslovnost a matení v tisku jsou dobré důvody pro to, aby autoři o zařazení odstřelovače uvažovali.
Mohli bychom pokračovat a vyvracet další mylná tvrzení, která jste nám poslala, ale dva příklady stačí. Vážená paní Macháčková, vážení a milí, dřív než začnete ostřelovat (či odstřelovat) různé příručky češtiny, podívejte se do nich a přesvědčte se, co je v nich opravdu napsáno.
S pozdravem
L. Uhlířová, A. Černá, I. Svobodová a J. Šimandl
jazyková poradna
(fungující nepřetržitě od r. 1946)
