Elitářství
Miloš Štěpánek
Několikrát jsem se zmínil o svém rozhodnutí
vyzkoušet, jak by bylo možné v e-zinu provozovat "diskusi o
diskusi", vést "rezultativní"
výměnu názorů. Na zevšeobecňování je zatím asi
brzo. Avšak s tímto vzdálenějším cílem jsem si
udělal pár poznámek o pořadu Rádiofóra 22.7.2000 (Matějů
a jeho vědecká spolupracovnice, rozená v.Vlachová, moderátor
Jan Pokorný).
- O "elitářství" byly nedávno zmínky např.
v souvislosti s časným vyčleňování (v 11 letech)
dětí pro víceletá gymnázia a také s kritikou Hradu
a potažmo čtyřkoalice Václavem Klausem v souvislosti
s ústavní stížnosti na volební zákon. Z hlediska
regulérnosti diskuse lze mít vůči programu podezření
z neobjektivity, resp. "konflikt zájmů", když si
moderátor pozve k "vědecké" debatě poslance za
zainteresovanou US. Šíři záběru také rozhodně
neprospělo, že (ve dvojici účastníků) nebyl zastoupen jiný
sociologický-politologický směr.
- K otázce se přistoupilo ze široka, s dosti
svévolným pojetím pojmů: "elit" politických,
ekonomických, kulturních - ale se separátní inkongruentní
zmínkou o "intelektuálech", bez jejich zařazení do
původního třídění. Definičně Matějů klade důraz na
jejich "legitimitu". Ta nebyla přesněji definována. To je
zádrhel, protože tím vymezení základního pojmu
(elita) zůstalo značně vágní.
Ptám se, zda se mají pro období bolševismu do elit
počítat např i disidenty. Do kulturních elit nesporně
patřili. A do politických (třeba v souvislosti se snídaní
s Mitterandem)? Je-li část osob dnes v příslušných
rolích faktické "nomenklatury elit" nekvalitní, vzniká i
terminologický (etymologický) konflikt, protože
v češtině má obecně slovo "elita" příznak
kvalitativní (elitní jako výběrový a pod).
- Matějů prezentoval pojem "elitářství"
(poněkud fetišisticky) jako nepřípustný, ba škodlivý,
protože prý samotné jeho užití je prý nepřátelské
elitám, což nijak nedokazoval. Což o to: rovnostářské
nálady proti elitám určitě existují. Slovo
"elitářství" však není jen proto nesmyslné. Je
obecně chápáno jako tendence k určité vytahovačné
neopodstatněné nadřazovačnosti některé části osob z
faktické "nomenklatury elit".
Matějů přece postuloval testování elit z hlediska
jejich legitimity. Do faktické "nomenklatury" elit se dostaly
osoby této role nehodné (což oba hosté pořadu
nezpochybňovali) a tudíž nejsou legitimně elitou. Jestliže
důstojenství elit přesto neoprávněně užívají, či se
jím dokonce ohánějí a si ho vynucují, proč pro to
nepoužívat pojem elitářství? Tím spíše se
takové např. "snobské" postoje nejen vyskytují ale i
prosazují a obhajují. Zde je užití slova elitářství
oprávněné.
Nejde o slovo, ale o samotný jev. I konzervativci v Británii
si po léta uvědomují nejednoznačnost role soukromých "public
schools". Samozřejmě že podporují kastovnické rysy
vyšší společenské vrstvy a snižují vertikální
mobilitu. Současně však jsou
- příliš kvalitní na to, aby někdo uvažoval o jejich
zrušení,
- příliš drahé, než aby jejich úroveň bylo možné
zajistit všude
- a zrušení jejich soukromého financování by nejen ochudilo
školskou soustavu o prostředků do ní plynoucí, ale nastolilo
by problém výběru a v tomto případě jeho definiční
korupčnost.
Moderátor Pokorný účastníky pro rozbor v tomto směru
nezískal. Při tom právě tento aspekt besedy by byl
nejzajímavější a nejplodnější. Bez toho byl zbytek
rozhovoru poněkud školometský.
- Rozhovor se stočil na zdroje vzniku našich elit a problémy
jejich nízké kvality, kterou vidí
- (Matějů) v tom odkud se od Bílé hory rekrutovaly,
tedy plebejský původ elit "národních" a naopak povahy
korpusu faktických representantů politických a ekonomických, bez
vzájemné komunikativnosti s řadovými lidmi
- (Vlachová) naopak v úzkých stycích elit s cizinou
a větší orientaci na ni, než na komunikaci s masami(!?) - o
"lidu" a "národu" se v této souvislosti
nemluvilo.
- Podobně málo informativní byl rozhovor o zkvalitnění elit
- jak jinak - vzděláním, komunikací, a (ačkoliv to,
myslím, nebylo výslovně řečeno) rozvojem občanské
společnosti.
Z mého primitivního amatérského rozboru náslechu
besedy tedy plynou (Dpro moji teorii "rezultativní diskuse"
podobné závěry jako ze zamyšlení nad agónii pořadu
V pravé poledne: významná role moderátora, výběru
hostů a zřejmě analytického redakčního zázemí.