Byl jsem tři dny bezdůvodně zadržován v internačním táboře Balková a stal jsem se obětí policejní brutality
Svědectví Michaela van Broekhovena, belgického ekologického aktivisty, žijícího ve Spojených státech
(Z tiskového prohlášení, které vydal Michael van Broekhoven po návratu do Belgie. Zkráceno, vynechány podrobnosti o jeho životopise, atd.)
Belgický (vlámský) nenásilný aktivista za ekologická a lidská práva byl zadržován ve vězení na vzdáleném českém venkově po demostracích proti zasedání MMF a Světové banky v Praze, které se konaly 26. září. Byl propuštěn až za tři dny. Šestadvacetilený Michael Van Broekhoven svědčí o tom, že ho policie silně zmlátila, terorizovala ho na cestě do policejní stanice a z ní, odepírala mu potraviny, vodu a spánek, zadržovala ho v cele o velikosti dvakrát tři metry, kde bylo společně s ním 24 lidí, odepřela mu právo spojit se s právníkem a s velvyslanectvím. České úřady podle Broekhovena ignorovaly Vídeňskou konvenci z roku 1961 tím, že o jeho zatčení neinformovaly belgické velvyslanectví.
Michal Van Broekhoven, rodem z Antwerp, který žije a pracuje od roku 1995 v severní Kalifornii, přijel do Evropy navštívit příbuzné a během léta se vydal na cestu po Evropě. Navštívili také Prahu a rozhodli se účastnit v pokojné části demonstrací během globálního dne akcí, jejichž účelem bylo upozornit na katastrofální důsledku neoliberální politiky na životní prostředí a na místní (zejména domorodé) komunity.
Celý den pobývali v oblastech, kde nedocházelo ke konfrontacím, ale při chůzi městem, kdy fotografovali, došli až do ulice Na Slupi, kde skončily násilné demonstrace asi o půl hodiny předtím. Scéna byla klidná, obhlíželo ji jen několik lidí, fotografovalo a tu a tam postával policista. Bez varování se k němu rozběhlo pět nebo šest pořádkových policistů, srazili ho k zemi a odvezli ho do internačního tábora. Z žádného trestného činu nebyl obviněn a byl propuštěn až o tři dny později, kdy se belgické velvyslanectví spojilo s internačním táborem Balková, kde bylo zadržováno 114 zahraničních aktivistů. Pak byl vyhoštěn z České republiky. Zde je jeho svědectví:.
Díval jsem se na rozbité předměty po násilných demonstracích (jichž jsem nebyl svědkem) a fotografoval jsem je, v pozadí postávalo několik policistů. Během několika vteřin, bez varování, - bylo to tak rychlé, že jsem zůstal stát jako zkamenělý na místě a nenapadlo mě utéci - jediné, co jsem ze sebe vypravil, bylo: "Já tady jenom fotografuju" - popadlo mě asi pět agentů a srazili mě k zemi tím, že mě silně udeřili pod kolenem. To byl začátek a bylo to všechno tak šokující, že se to zdálo nereálné. Policie na nás křičela sprosté nadávky, bili mě a dalších jedenáct zadržených osob v autobuse pendreky a násilně nás chytali, když nás vezli na jednu policejní stanici v Praze. Cestou byl autobus zastaven rozhořčenými demonstranty. Zazněly sirény a kamení rozbilo přední skla autobusu (my jsme byli v uzavřeném prostoru vzadu). Tím se stal předek autobusu zranitelný přímým útokům kamením, ale autobus zacouval a unikl. Bylo to neobyčejně šokující. (...) Pak nás převedli do jiného autobusu a odvezli na místní policejní stanici a později jsme byli odvezeni na stanici "cizinecké policie" a odvezeni do venkovského internačního střediska 100 km mimo Prahu.
Osobně jsem zažil tyto případy policejní brutality, porušování lidských práv a zastrašování:
Násilně jsem byl sražen k zemi pěti až šesti policisty, aniž bych byl předem varován, že mám opustit danou oblast, která byla v té době naprosto poklidná.
Táhli mě hromadně odtamtud za paže bolestivým způsobem a při tom mě dál bili. Nebránil jsem se. Bolela mě levá noha tak silně, že jsem se na ni nemohl postavit.
Několikrát mě bezdůvodně dali facku do obličeje.
Nejméně pět hodin jsem byl zadržován v místnosti o velikosti dvakrát tři metry spolu s dalšími dvanácti lidmi.
Někdy dveře uzavřeli a byla tam naprostá tma, jindy jimi silně a děsivě mlátili.
Když chtěli, abych napsal své jméno a adresu, opakovaně mi přiráželi hlavu ke stolu. Protože jsem neviděl papír, řvali na mě "Piš rychleji" a zase mě za hlavu tahali od stolu.
Byl jsem donucen se svlékat donaha, přičemž jsem byl prohledáván. Zároveň jsem při tom bil dále bit a bylo se mnou neurvale zacházeno, dostával jsem rány pod kolena a byl jsem srážen k zemi. Policisté vyvíjeli tlak na bolestivá místa na těle a mačkali mě v rozkroku.
Byl jsem donucen podepsat dokument (psaný česky), jímž jsem přislíbil, že zaplatím 1000 Kč, jiní, kdo měli dost peněz, zaplatili na místě. Policie nám lhala, řekla nám, že když podepíšeme, propustí nás druhý den ráno.
Byl jsem donucen stát na zemi na čtyřech a kopali mě vojenskými botami, abych po čtyřech běžel rychle do cely jako zvíře.
Vzali mi otisky prstů a vyfotografovali mě a prohledali všechny mé věci.
Když našli letáky INPEGU (organizace, která svolala pokojné protesty), zařvali:"INPEG!" a udeřili mě velmi silně do zad obuškem. Pak zařvali: "Revoluce!" a znovu mě udeřili.
Opakovaně jsme žádali o své právo zatelefonovat si, jedinou reakcí byly facky a řvaní a práskání dveřmi.
Pak jsme měli možnost učinit výpověď, prostřednictvím tlumočníka, kdy jsem se snažil svědčit o policejní brutalitě, ale většina mé výpovědi byla vynechána a má slova byla opakovaně rozmělňována, aby to vypadalo, jako že jsem se možná podílel na nepokojích. (Například: řekl jsem, že jsem byl zatčen v 17 hodin nebo později, oni napsali "mezi 16.30 a 17. hodinou".)
Mé tři filmy, na nichž jsem si vyfotografoval demonstrace a turistické pamětihodnosti Prahy, které jsem s přítelkyní navštívil, byly všechny zničeny. Pro jeden film si přišel policista do cely, vytáhl film z kazety na denní světlo, pak na nás sarkasticky zamířil fotoaparátem a řekl "sýr!" a při odchodu se tomu smál.
Během posledních 12 hodin, než jsme byli převezeni do Balkové, jsme byli zadrování v místnosti stejné velikosti, dvakrát tři metry, ale tentokrát tam bylo 24 osob!! Nemohli jsme si všichni sednout, museli jsme celou noc stát a nemohli jsme spát.
Poprvé mi bylo dovoleno jít na toaletu až šest hodin poté, co jsem o to požádal.
Po dobu delší než 24 hodin jsme nedostali vodu ani jídlo.
V internačním táboře v Balkové jsme byli v místnostech čtyřikrát osm metrů se čtyřmi lidmi, záchod v rohu zapáchal přes celou místnost a celou noc svítilo světlo. V důsledku strachu, práskání dveřmi a řvaní bylo velmi obtížné spát. Čtyři dny jsem skoro vůbec nespal.
Ignorovali potřeby vegetariánů, jako jsem já.
28. září mě odvezli do nemocnice na kontrolu zranění na noze. Přestala už bolet a většina fialových podlitin už začínala mizet. V nemocnici vypadal lékař, který překládal, co mu policie říkala, velmi znepokojený. Zdravotní sestra, která u toho stála, vypadala také velmi šokována, byla téměř v slzách
Mně a jedné ženě ze Švédska, která také potřebovala lékařskou pomoc, bylo řečeno, že nejsme v internačním táboře, ale že jsme v koncentračním táboře a že budeme nejdříve propuštěni až za měsíc. Jestliže se budeme chovat slušně, jinak tam budeme až do února. Vzhledem k tomu, co všechno jsme zažili, jsme tomu zpočátku věřili.
Podařilo se mi uvolnit si jednu ruku z ocelových pout, ale bylo mi pak řečeno, že kdybych se pokusil utéci, zabijí mně, naznačovali rukama, že mě zastřelí a že mi podřežou hrdlo.
Nikdy nám nebylo dovoleno jít v táboře mimo budovu na čerstvý vzduch.
Konečně pozdě odpoledne 29. září si pro mě osobně přijel konzul belgického velvyslanectví v Praze. Odvezl mě do Prahy a tam mi bylo dáno 24 hodin na opuštění země.
Konzul mi sdělil, že ho české úřady neinformovaly o mém zatčení, tak jak to bylo podle mezinárodního práva jejich povinností. Našli mě, protože moje dívka Kaylene opakovaně telefonovala na velvyslanectví a mé jméno jim bylo faxováno od organizace, zabývající se právy zadržených osob, která dostala informaci o tom, že jsem byl zatčen od jiného aktivisty, který měl ve vězeňském autobusu mobilní telefon. Česká policie, která byla stále rozmístěna po celém městě, mě tak vyděsila, že jsem okamžitě odjel metrem a autobusem na letiště. Do Bruselu už nic neletělo, nastoupil jsem tedy do prvního letadla do Paříže a pak jsem jel vlakem do Bruselu, kde mě v 5 hodin ráno vyzvedla má sestra. Po návratu do Belgie nemohu nyní spát, i když jsem naprosto vyčerpán. Při líčení svých zážitků propukám často v pláč.
Michael van Broekhoven (Belgian citizen, living in USA legally)
PO Box 4793, Arcata, CA 95518, USA
Summary:
A Belgian (Flemish) non-violent environmental and human rights activist held captive in a remote Czech Republic prison, following the disruption of IMF and World Bank meetings on September 26, has finally been released after three traumatizing days. The 26 year old Michael Van Broekhoven tells of being seriously beaten up by police in a surprise attack, brutalised on the way to and in the police station, deprived of food, water and sleep, being held in a 2 by 3 meter room with 24 people, as well as being denied the right to contact lawyer and Embassy These and other serious human rights violations are only now coming out as Czech police effectively suppressed communication to the outside world, until embassy personnel from most EU countries were alerted of the mass incarcerations by worrying relatives, friends and a legal support group. Czech authorities ignored 1961 Treaty of Vienna by not notifying Belgian ambassy of his situation. Of the 859 people held as a result of S26 actions only 20 have been charged.
Context and personal information:
Michael Van Broekhoven, born in Antwerp, and raised near Leuven, 26, a Belgian environmental activist who has been living and working in Northern California since 1995 came to visit family, and travel around Europe with his grilfriend for the summer. They visited Prague on their tour, and decided to participate in the peaceful part of the S26 Global Day of Action to help bring attention to the devastating consequences of neoliberal policies on the environment, and local (especially indigenous) communities.
The entire day they stayed in areas without confrontations, but while walking around taking photos they came upon Na Slupi street were heavy rioting had ended perhaps half an hour earlier. The scene was calm, with just a few people looking around, taking photos, and police standing here and there. Without warning 5 or 6 riot cops ran toward him and beat him
to the ground, and hauled him off to jail, never to be charged with any crime and released only three days later when the Belgian Embassy contacted the detention center Balkova where 114 foreign protesters were being held. He was then expelled from Czech Republic. He tells the story of the horrendous ordeal below.
Personal account of treatment by Czech police :
I was looking around at the debris left in the wake of violent rioting (none of which I witnessed), taking photos of the debris with some of the police officers in the background. Within seconds, without warning -it went so fast I froze and didn't even think of running away - all I could bring out was I"m only taking a photo "-these agents, about 5 or more grabed me and beat me down by heavily hitting the side right under the knee very hard, immobilizing me. That's how it all started, but it was only the beginning of what was so outrageous it seemed unreal. Police were screaming obsenities, beating me and the other 11 arrestees on the jail bus with batons pushing and violently grabbing us while we were bussed to a police station in Prague. On the way the bus got ambushed by outraged protesters. As the sirens sounded, and the stones smashed the bus front windows (we were safe in the enclosed back), exposing the front part of the bus to direct stone attacks, the bus drove backwards and escaped (unfortunately, because for a split second it looked like liberation was possible...) ; I cannot descibe the intensity of this. Suddenly the tumultous Seattle anti-WTO protests seemed like a walk in the park. We were transferred to another bus, and taken to a local police station, then later taken to the " foreign police "
station, and bussed to a remote detention center 100 kilometers away from Prague, which has one of the worst human rights records in the Czech Republic.
I personally experienced the following acts of police brutality, human rights violations and intimidation :
Being beaten down violently without warning to leave in an area
that was then totally calm by about 5 or 6 policemen.
They dragged me by the arm in a pain compliance hold and continued to beat me. I did not resist or fight back. My left leg was hurting so bad I could not stand on it.
They slapped me in the face several times for no reason..
Being held locked up in a room 2 by 3 meters with twelve people for at least 5 hours.
Sometimes they'd close the door and it was completely dark, other times they slammed the door creating a huge scary loud noise.
When asked to write down my name and address, they repeatedly slammed my head down to the table, and as I was unable to see the paper yelled " write faster ! ", and pulled my head up again.
The strip searches consisted of repeated beatings and being pushed around, hit behind the knees, and being forced to the ground. They pushed hurting areas and squeezed my groin.
I was forced to sign a document (in Czech language) promising to pay 1000 cK, others who had enough money paid on the spot. We were lied to, police said that signing would get us out the next morning.
I was pushed to the ground to my hands and knees and kicked forward with their boots to race back into our cell like an animal
They took my fingerprints and photo, and searched through my belongings
When they found INPEG (the organization which called for a peaceful protest) info flyers, they screamed " INPEG ! ", and hit me on the back very hard with a baton stick. Then they yelled " Revolution ! ", and hit me again.
We continued to press for our right to make a phone call, but were only responded to with slappings, and loud yelling, doors slammed.
Then we could give our statement, through an interpreter, where I tried to get accounts of police brutality in, but most was left out and my words were consistently watered down to make it appear that I might still have been at or involved in the riots. (for instance I said I was
arrested at 5 or after ; they wrote " between 4 :30 and 5 ").
My three rolls of photos taken of the marches, and of the tourist attractions my girlfriend and I visited in Prague, were all destroyed. For one roll, an officer came to the cell, and ripped the film out of the roll, then sarcastically pointed the camera at us and said " cheese ", laughing
as he walked away.
For the last 12 hours before being transferred to Balkova, we were cramped in a room the same size of 2 by 3 meters, but this time with 24 people ( ! ! !), unable to all sit, we had to stand all night, depriving us of sleep.
I was not allowed to use a toilet until 6 hours after I asked.
We were deprived of food and water for over 24 hours.
In Balkova prison/detention center we were locked up in 4 by 8 meter rooms with 4 people ; the toilet in the corner made the whole room stink, and a light was kept on all night. The anxiety, door slamming and yelling made it extremely difficult to rest. I barely slept for 4 days.
They did not accommodate for vegetarians like myself
I was taken to the hospital for check-up on my injured left leg on the 28th.
The pain had subsided and most of the purple bruises were starting to disappear. At the hospital the doctor, translating what the police was telling him, seemed very disturbed. The nurse was standing also looking very shocked, almost with tears in her eyes.
Myself and a women from Sweden, who also needed medical attention were told we were actually not in a detention center, but in a concentration camp, and the earliest release would be in one month, IF we behaved nicely, otherwise we'd be there till February. Because of everything that had already happened we thought he was telling us the truth at first.
I struggled my way out of one of the the metal handcufs, but was then¨told that if I even tried to escape they'd kill me, making the hand gestures of shooting me, and cutting my throat.
We were never allowed for a walk outside in the fenced off guarded courtyards.
Finally late in the afternoon September 29, the Consul of the Belgian Ambassy in Prague came to personally pick me up, and drove me to Prague, where I had 24 hours to leave the country.
The consul told me the Czech authorities had not informed him about me, as they should have according to international law. They found out about me because my girlfriend Kaylene repeatedly called the Embassy, and my name was faxed to them from a jail support group, who had received my info by cell phone via a fellow activist who had managed to smuggle a cell phone into the jail bus. The Czech police, still present all throughout the city scared me so much
I immediately took a metro and bus to the airport. With no more flights to Brussels that night, I took the first flight to Paris and then the train back to Brussels, to be picked up at 5 am by my sister.
Now back in Belgium, it has been very difficult to sleep even though I'm exhausted. Telling about the experience often overwhelms me bringing me to tears.
