Presidentské intriky
Zatímco právní řád musí být velmi průzračný a odměřovat všem občanům pokud možno stejně, skutečnost si vynucuje speciální přístup k mnoha zájmovým či profesním skupinám. Existují různé zákonné výjimky, které někoho chrání v některých oblastech více; je tomu tak proto, aby se společnost držela v určitých stálých mezích, aby nedocházelo - pokud možno - k určitým skokovým změnám v politickém systému.
Výše uvedené tvrzení by šlo vyjádřit matematicky jako hledání rovnovážného (stabilního) stavu za podmínky minimální variability; přičemž by z modelu vyplývalo, že stav s nulovou variabilitou (tedy všichni jsou si rovni) je nestabilní.
(Určitě rovnovážných stavů existuje mnoho, zajímavý rozbor by mohl definovat účelovou funkci a hledat "nejlepší rovnovážný stav".)
Převedeno do praxe lze například prohlásit, že poslanci hrají podle jiných pravidel nežli voliči (poslanecká imunita), nebo novináři nejsou postaveni - co do práv a povinností - na roveň čtenářům.
Stalo se tisíckrát omílanou pravdou, že novinář musí mít právo chránit svůj zdroj, neboť by velmi brzy mohl psát pouze do rubriky o počasí, v lepším případě. A pod tímto pohledem se (nejen) česká (nejen) veřejnost mračila na Miloše Zemana v případě problematické "Kausy olovo".
Jenomže pro novináře by mělo platit více "jiných pravidel". Kupříkladu novinář by neměl mít právo být omilostněn (presidentem republiky). Jakákoli milost presidenta totiž zavádí podezření z možné (budoucí, nicméně v české úpravě, kdy president může i zastavit trestní stíhání, i minulé) závislosti, buď přímo na presidentovi nebo na jeho příznivcích (kterážto možnost je pravděpodobnější, vzhledem ke známým vztahům president - Čtyřkoalice - ČSSD a ODS a novináři - US bych dokonce řekl, že pravděpodobná). Závislost novináře na čemkoli je ovšem významně problematická, jelikož novinář (spolu)utváří veřejné mínění a značnou měrou rozhoduje o rozložení hlasů ve volbách. (V českých poměrech vzpomeňme na volební neúspěch Důchodců za životní jistoty. Zcela jednoznačně se do parlamentu nedostali jen kvůli sdělovacím prostředkům.)
Předpokládám, že ti, kteří hlasitě upozorňují na první problém, taktně pomlčí o druhém. Proč -? President je tabu? Neprospělo by to US, potažmo Čtyřkoalici? Zvýší se prestiž novinářů? Pohorší si Miloš Zeman (na úkor jiné strany nebo jiného křídla ČSSD?)?
Ještě konkrétněji. Jestliže novináři byli obviněni, je v možnostech soudu říci, že vzhledem k některým zákonům k přelíčení de facto nedojde (aspoň doufám. A i kdyby to nešlo přímočaře, nějak lze v děravém českém právním systému dokázat vše). Jestliže by však k soudnímu přelíčení mělo dojít, nechť k němu pochopitelně dojde. (To je ovšem jiná otázka, také již dříve pokládaná - kdy by měl president udělovat milost.) Pakliže by novináři byli shledáni vinni, mohlo by se ukázat, že snaha o diskreditaci Petry Buzkové byla dobře mířenou ranou na Miloše Zemana od jeho odpůrců, majících blíže k Hradu. A nebo také ne, ale stejně by diskreditováni byli novináři. V obou případech zastavení soudního přelíčení této diskreditaci zabrání a je logické očekávat vděčnost patrně nejvlivnějšího českého deníku.
Avšak udělení milosti by nemělo být možné i z jiných důvodů. Obecně se totiž jedná o politickou kausu, a tedy president ovlivňuje politickou situaci v republice. Co když novináři jsou opravdu čistí a proces by víceméně zesměšnil Miloše Zemana, presidentova protihráče? Pak stál president v situaci, kdy se může pokusit svého protivníka buď srazit na zem (což by nebylo nic nového, již se o to pokusil - neúspěšně - v případě Václava Klause) nebo přetáhnout na svou stranu (což je vzhledem k presentované konstelaci hvězd a výše uvedeného neúspěchu pravděpodobnější). Jestli president něco z toho učinil, pak to pravděpodobnější.
Jak je patrné, nejnovější milost presidenta nelze hodnotit stejně jako například kausu trojnásobného vraha, cyklistického závodníka Šimůnka: udělení této milosti totiž ve všech variantách (které mne napadly) přináší samotnému presidentovi prospěch.
Co to ovšem znamená dále? Jestliže má někdo nějakou možnost cosi udělat a tím získá výhodu, je pravděpodobné, že se to udělat pokusí. Ovšem ve chvíli, kdy je ona možnost založena na nerovných podmínkách, je třeba hovořit o zneužití situace. Můj laický výklad termínu "zneužití pravomoci veřejného činitele", který bych se pokusil naformulovat přibližně jako "využití zákonem stanovených práv mé funkce k osobnímu prospěchu" (ne tak docela, toto je jen část), potom pokrývá nejnovější udělení milosti dvěma novinářům presidentem České republiky.
Žel.
