čtvrtek 5. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Recenze zakázané Klekánice o Sazce: Jaká (ne)byla úterní Klekánice: Exkluzivní recenze trezorového pořadu (Tomáš Pecina) Rada České televize zveřejnila zápis z jednání: Konec pštrosí politiky v Radě ČT? Další svědectví o policejním násilí vůči zadržovaným osobám: Byl jsem tři dny bezdůvodně zadržován v  internačním táboře Balková a stal jsem se obětí policejní brutality (Michael van Broekhoven) Policisté mi nadávali "fašistické prase" (německý občan č. 1) Trpím astmatem a odebrali mi léky (německý novinář) Tloukli mi hlavou o stůl (německý občan č. 2) Demonstranti z Prahy si stěžují, že je ve vazbě bila policie (Guardian) Dokumenty o nátlaku Sazky na Českou televizi: ČT: "Vůbec žádný tlak na nás Sazka nevyvíjela." - Skutečně? Česká politika: Privatizace ČEZ (Ivan Hoffman) Sdělovací prostředky: Finanční festival a násilí (Miloš Štěpánek) PRAHA - světové město financí - NAOSTRI K milosti v případu Olovo: Prezidentské intriky (Jan Hora) Diskuse: Oč usilují Britské listy? A jak je vnímá čtenář? (Jan Chleboun) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jan Chleboun

Článek pana Pinkavy (zde) je korigován několika body, v nichž pan Čulík mj. stručně, ale výstižně podává hlavní zásady, jimiž se při vydávání BL řídí. Jako krédo vydavatele se mi to líbí a nepochybuji o tom, že vydavatel své listy vidí jako naplnění svého kréda, že vidí soulad mezi proklamací a činem.

Noviny mají kromě vydavatele i adresáta - čtenáře. A tu může vzniknout jistý zádrhel v tom, že čtenář zná vydavatelovo krédo (nebo mu podsouvá své vlastní), porovnává je s jeho novinami - a nějak mu to nejde dohromady. Je chyba na straně vydavatele, nebo na straně čtenáře? Proč se jejich představy rozcházejí? Má vydavatel vzít kritiku od čtenářů jako pokyn ke hledání chyb na své straně? Nebo se kritikou upevňuje jeho přesvědčení, že ťal do živého, že sice sype perly vepřům, ale semínko jeho ideálů se přeci jen ujímá a že dnes kejhající potrefené husy zítra i jeho přičiněním zmoudří? Může čtenář kultivovat vydavatele obdobně, jako se (slušný) vydavatel snaží kultivovat čtenáře? Či, pokud vzájemně nesouzní, mají jít každý svou cestou - když se ti nelíbí, co vydávám, jdi si číst něco jiného?

Já jako čtenář BL cítím velký rozpor mezi tím, jak si vykládám vydavatelovo krédo, a tím, co a jak mi vydavatel předkládá.

Nezískal jsem dojem, že nemá sklon ke kritice za každou cenu. Naopak, škoda rány, která by na ty české balíky nepadla. Ano, my potřebujeme cepovat - sám jsem pobýval v cizině dost dlouho a uvědomil jsem si, jakým marasmem jsme i nechtěně nasáklí - ale puberťák obvykle pozná, kdy je peskován právem, a kdy si na něm někdo ukájí své pocity nadřazenosti, o emigrantských traumatech nemluvě.

Tady se mi pan Čulík zdá bruslit na tenkém ledě. Jednak není moc jasné, co jsou ty mainstreamové názory, jednak o kousek dál píše, že určující je pro Jana Čulíka jeho vlastní zdravý rozum (zřejmě se shoduje s tím hlavním proudem, a je tedy zcela konformní ).

Ale vážně, především je divné, že BL důsledně brání národnostní menšiny, ale nezastávají se české většinové společnosti, která je v mezinárodním kontextu menšinou. Takže prosím, aby se mnou na stránkách BL bylo jednáno se stejnou úctou jako s příslušníkem každé jiné menšiny a nebyla mně tady nasazována biedermeierovská a médii vymytá hlava. Ony ostatně mnohé z postojů BL vypadají úplně jinak, když si místo české většinové společnosti čtenář dosadí například společnost romskou. Jakpak by zněly úsměšky nad tím, že Romové jsou rozhořčeni násilím na ulicích v době konání romského kongresu? Šlo by také o násilí kašírované a mírně patologické romské prostředí?

V krédu BL je zmíněna i analytičnost. Naneštěstí ta se mi v BL zdá polovičatá. Oceňuji nejeden pěkný redakční a čtenářský příspěvek i překlad, byla tím na scénu přivedena řádka zajímavých témat a postojů. Ale mnohdy se pak už nestalo vůbec nic, nebo jsme se dozvěděli, jak to dělají v Británii (většinou ovšem lépe), případně, že dotyčný příspěvek svědčí o xenofobii a rasismu pisatele, tudíž nemá cenu se jím zabývat. Leckdy se mi zdálo, že byla vylita vanička i s dítětem.

V BL postrádám citlivého a nepředpojatého moderátora, který by čtenáře i přispěvatele nenásilně a příkladem učil, co je to opravdu odpovědná, moudrá a etická novinařina. Zkrátka, abych znechucen a vyčerpán jalovým plácáním mozek promývajících úplatných českých veřejných médií kliknutím se dostal na stránku duševního hodokvasu BL, po jehož porci bych odcházel vnitřně upevněn a posílen pro neutuchající boj se zpátečnictvím, nesnášenlivostí a povrchností.

Jedním dechem musím dodat, že tady jsem k BL asi příliš kritický. Jejich vydávání musí pana Čulíka stát hodně času a úsilí, nedovedu si představit, jak to při úvazku na univerzitě může zvládnout. A část viny máme i my, čtenáři. Jsou-li naše příspěvky sporadické a slaboduché, těžko z nich někdo něco kloudného uvaří. Někdy se mi ale zdá, že pan kuchař umí své potenciální dodavatele tak znechutit, že už u jeho dveří nezaklepou.

Britským listům přeji, aby nejen pro mne, ale i pro další čtenáře našly tvář, řeč a charakter, jichž bychom si mohli vážit, a aby pro nás byly autoritou, jakýmsi internetovým Ferdinandem Peroutkou či Karlem Čapkem. Naivní sen? Kdy? snít je tak krásné ...